Slavomír Pejčoch-Ravik: Jan Amos Komenský - Každý svým knězem, filosofem a králem
Komenskému však neunikly ani další aspekty moci – například jev, že nám nevládnou lidé nejlepších mravních a intelektuálních kvalit, a tak jeho úvahy mají často vysoce nadčasovou platnost. „Lidé neumějí vládnout, ani dát si vládnout“, píše Komenský. „Neumějí vládnout jiným ani sami sobě... Nedovedou si dát vládnout jinými a neumějí to ani sami.
Karel Zatloukal: Moudrá slova pana Dostála
Při hledání informací o výchově psů jsme našli velmi zajímavé stránky pana Ing. Viktora Dostála z Liberce, který na svých webových stránkách vede, kromě jiných aktivit, také PORADNU pro majitele psů. Současně je také autorem vyhledávané knihy "Přirozená komunikace a život se psy", kde je část věnovaná výcviku, výchově psa a velká část také PORADNĚ.
Josef Fousek: Mediální sen / Šaty dělají člověka?
Všichni zaměstnanci veřejnoprávních i komerčních televizí dali výpověď. Zhasly všechny obrazovky a po chvíli naskočil stálý obraz – Televizní vysílání skončeno. V prvních chvílích zůstali diváci bez dechu. Nevěřili, že by mohla skončit neoddělitelná část duchovního života. Seděl jsem u té kouzelné bedýnky, ovladač v ruce, v papučích, s kávou... Co teď?
Pavel Pávek: Až vyhraji
Až jednou vyhraji pár milionů, stačí přece tak málo, docela určitě si otevřu cestovní kancelář. Ale ne takovou obyčejnou kterých je šest na každém rohu. Ta kterou založím nebude pro lidi kteří vyjedou za hranice všedních dnů, tam sebou praští k moři, dopoledne se grilujíce z hora odpoledne z druhé strany, a večer courají mezi blikavě osvětlenými výkladními skříněmi s pocity sounáležitosti s velikým světem.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (3)
Vítr v noci ještě zesílil a jeho poryvy mají sílu vichřice. Chvílemi prší. Naše plánovaná túra na nejvyšší vrchol NP Dovrefjell, Snøhettu (2286 m.n.m.), končí před závorou vojenského prostoru. Dál se smí jen na zvláštní povolení a vzhledem k aktuální předpovědi počasí se prý vůbec nedoporučuje do hor chodit. Sjíždíme do Dombåsu, v místním infocentru pročítáme prospekty a radíme se o náhradním programu.
Jiří Vlastník: Marta Balejová - zpěvačka okrajových žánrů
Já jsem ovšem poznal Martu Balejovou mnohem později již jako přední interpretku žánru, kterým se v Čechách vydělávají milióny jen velice pomalu. Byť si kdysi s chutí zazpívala třeba i country, rozhodla se nakonec pro šanson. Když už jsem se dotkl černé muziky, na které jsem vyrůstal, stálo by jistě za úvahu nad paradoxem, že světu vládne hudba odvozená od písní kdysi těch nejposlednějších z posledních - afrických otroků.
Ivan Kolařík: Nástrahy na Novém Zélandě
Dočkali jsme se. Máňa s neutuchající radostí, já s temnými obavami. Ty se však rozplynuly jako pára nad hrncem, když jsem před odletem pozřel valium, které zapůsobilo vskutku zázračným způsobem. Náhle jsem byl příjemně uvolněný a z cesty jsem si dělal šoufky. Máňa byla ráda, že ji neunavuji chmurnými předzvěstmi.
Jan Drocár - Petr Sitár: ROZHODL PES
Nevím, jestli tři, čtyři roky pobytu v cizí zemi nazvat emigrací, nebo jestli s trochou nadsázky můžeme hovořit o delší dovolené. Je hodně emigrantů, kteří se vrátili, je ale myslím více těch, kteří se domů jenom přijeli podívat. Mezi ty první patří i Petr Sitár se svou rodinou. na otázku, proč se tak rozhodl, odpověděl stručně: „Je tady větší legrace a jsme tu doma.“
Jan Řehounek: E.A. Jonák - zapomenutý národohospodář a dobrodinec
V neděli 11. října uplynulo sto třicet let od smrti, dnes už bohužel zapomenutého, významného českého národohospodáře, pedagoga a kulturního vyslance Eberharda Antonína Jonáka. Do našich dějin se zapsal především organizací českých expozic na světových výstavách v Paříži a Londýně. Eberhard Antonín Jonák (* 7. dubna 1820, U 11. října 1879), JUDr., národohospodář, se narodil v Křinci.
Martina Fialková: Kousek falunské uzenky
Další mé setkání s hrdiny Astrid Lindgren probíhalo již na televizní obrazovce, i když ještě na té černobílé. V první televizi, kterou rodiče domů pořídili zkraje 70. let, dávali seriál o Pipi Dlouhé punčoše, jednu z nepatrného počtu výjimek, kdy Československá televize zakoupila něco ze západu. Pipi mne zaujala hlavně tím, že neměla maminku ani tatínka (ten sice existoval, ale plavil se kdesi po vzdálených mořích).
Miroslav Sígl: Příběh dyslexičky, jejího smutku a útěchy
Dokázala to silnou vůlí překonávat, dokonce vystudovala vysokou školu, ale ani jedno generační období nestačilo k většímu poznání: její syn Jirka měl podobné potíže ve škole, kde jeho maminka marně ukazovala od psycholožky zprávu, v níž se poprvé objevil termín dyslexie. Učitelé si vedli stále svou…
Josef Krám: Co nevíte o bezrukém Frantíkovi
Určitě jste viděli film Jak svět přichází o básníky, kde se hovoří o "bezrukém Frantíkovi". Nejedná se však o scénáristovu fikci, tato postava opravdu žila. Bezruký Frantík svýma nohama dokázal mnohé - nejen psát, ale i řídit automobil... A tak zavítejme ve východních Čechách do oblasti Králického Sněžníku, kde bychom našli malou vesničku Jamné nad Orlicí.
Květa Fialová - Naďa Konvalinková - Jarmila Moosová: Divoženky
Jsou zkrátka na světě bytosti lidské, co přitahují naši pozornost přímo magneticky. Pro mě jsou jimi právě tyto dvě ženy: Květa Fialová a Naďa Konvalinková. Ne divoké, ne divé, jednoduše div: Nestárnoucí přívětivo, krásno a milo. Ne náhodou jsou také dobré kamarádky. Proto jsme se domluvily, že se sejdeme společně.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Rozhovor se zrcadlem (1/4)
Zatím zrál čas, nastal rok šedesátý osmý, Ota Šik, který se o mně dozvěděl, mě ze dne na den učinil svým tiskovým tajemníkem. První stránka v tisku, kterou jsem napsal od první do poslední řádky, zaútočila na komunistické dogmatiky. A potom příšla na řadu moje připravená knížka.