Z jídelníčku klaunů a komiků (18)

Kuchařka pro milovníky filmového smíchu, pro milovníky
smíchu cirkusových šapitó či smíchu kabaretních scén.

Nebojte se, nepůjde ani o neukousnutelné řízky, ani o vystřelovací švestkové knedlíky, ani o slané žloutkové věnečky, o kyselé pudingy či naopak o slazené zavináče. Cílem tohoto nového seriálku je nabídnout vám k ochutnání některá z jídel dosud třeba nepoznaných, na kterých si pochutnávají (anebo pochutnávali) ti, kteří vás jindy a jinde, než u jídelního stolu, dokázali rozesmát…

Věřte–nevěřte, ale s populární polskou herečkou Barbarou Polomskou si dopisuji od svých jedenácti let! Adresu jsem na ní vyloudil na karlovarském filmovém festivalu v roce 1956 a v roce 1965 jsem za ní přijel do Lodže jako novopečený novinář, abych s ní napsal první interview. V roce 1992 už jsem pak mohl paní Barbaru pozvat do svého televizního pořadu Kavárnička dříve narozených a přichystat jí tam překvapení – setkání s hercem, se kterým hrála hlavní roli v česko–polské veselohře Co řekne žena. Tím hercem byl Josef Bek, který od první chvíle paní Barbaru-Bášenku rozesmával svými vzpomínkami na natáčení.

Tady z nich je aspoň pár.

Josef Bek: „Co řekne žena... Tu nabídku jsem dostal v roce 1956. Přišli za mnou scénárista Vašek Jelínek a režisér Jaroslav Mach a já neodolal, protože jsem se mohl poprvé dostat za hranice na­šeho státu! Byl jsem poprvé u Baltického moře, polsky jsem se naučil „přeprašam“, to kdybych snad o někoho zavadil, abych nedostal pár facek, a s hrůzou jsem si uvědomoval, že je tam spousta stejných slov jako u nás, jenomže vždycky znamenají něco jiného a vždycky je to něco nemravného!

To je pravda. Hned první večer se konala večeře na naše uvítání, seděly tam dámy, přinesli šunku, já jako slušně vychovaný člověk řekl: ‚Dobrou chuť! - a ty dámy spadly pod stůl! Tak jsem začal od té doby říkat „smačnego“, protože kdybych vám řekl, co tam znamená dobrou chuť, tak se rozejdete do svých domovů a budete o mně rozšiřovat, že jsem pěkný čuňáček…

Točili jsme v krásných přímořských lázních Sopotech, od rána svítilo sluníčko, byla polední pauza, tak jsem si řekl: Trochu se opálíš. Svlékl jsem se do plavek – tenkrát jsem ještě mohl – lehl jsem si do písku a tvrdě jsem usnul. Za chvíli mě vzbudila Bášenka a říká: „Ty, Pepiku, kde ty bylém, ja tě dvě godiny šukala!“ Já povídám: „Jó, holčičko zlatá, o tom já vůbec nic nevím!“ Tak jsem se vylekal, jestli jsem něco nezaspal, anebo jestli tam nemají snad jinou techniku...

V Polsku vůbec jsou nádherná děvčata, to je ostatně vidět na Bašce, a všechny se tam jmenují Bášenka, tak to člověk nemůže zvorat, a kdybyste si tam chtěli něco začít v půl sedmé večer, tak musíte říct: „Pani šanovna, choď do mně v půl do šudmej na piščošky!“

Když jsem se vrátil z Polska, kde jsem pobýval třičtvrtě roku, tak hlavně pány zajímalo, jak se mi spolupracovalo s Barbarou Polomskou a vůbec nebrali ohled na to „co tomu řekne žena“. Tedy - moje žena! Nu, samo­zřejmě, když jsem se každý den pohyboval před kamerou s tak půvabnou dívkou a mohl se jí dívat zblízka do očí, tak se mi spolupracovalo ohromně!

Ovšem měl jsem to zpestřené tím, že kameramanem filmu byl její první manžel Lampa, takže ten po mně pořád koukal skrz kameru a hlídal, aby mi náhodou neujely nohy. Pak jsem tam také byl jediný herec z Československa, tím pádem jsem se musel držet zpátky, že, a navíc i ve scénáři byla hranice, kam až jsem směl: Třeba když užuž jsem se měl konečně v tom filmu vymáčknout, jestli mám Bášenku rád, tak jsem řekl, že miluju – Polsko! To byl hezký vztah, viď, Bášenko?“

 Zbývá dodat, že si Barbara Polomská zahrála ještě v dalším našem filmu, v česko-jugoslávské hudební komedii Hvězda jede na jih. Spolu jsme si psali i v dalších letech a letos mi paní Barbara připomněla neuvěřitelný fakt, že naše přátelství trvá už rovných 55 let!

 Vzhledem k tomu, že se v životě uplatnila mnohokrát jako komediální herečka, samozřejmě, že nemůže v tomto našem seriálu chybět…

BIGOS

• 1 kg kyselého zelí
• 60 dkg čerstvého zelí
• 1 kg vepřového masa
• 30 dkg klobásy
• 20 dkg cibuje
• sušené houby
• sušené švestky
• červené víno
• sůl
• pepř
• bobkový list
• nové koření

Sušené houby namočíme několik hodin předem. Kyselé zelí pokrájíme, zalijeme horkou vodou a dáme vařit. Odděleně vaříme pokrájené čerstvé zelí s houbami. Maso nakrájíme na kostičky a smažíme zvlášť, potom ho přidáme do čerstvého zelí a vaříme. Když je čerstvé zelí měkké, přidáme ho ke kyselému a vaříme dál do měkka. Když je bigos téměř hotový, přidejte do něj nakrájenou klobásu, sušené švestky, bobkový list, nové koření, sůl a pepř podle chuti, a červené víno.

ŠARLOTKA (Jablečný koláč podle Barbary Polomské)

Těsto:

• 50 dkg hladké mouky
• 18 dkg tuku (máslo, margarín)
• 10 dkg cukru
• 2-3 vejce
• několik lžic smetany (jogurt, kefír)
• 3 sáčku prášku do pečiva
• trochu soli

Náplň:

• 80 dkg jablek
• 8 dkg cukru
• lžíce strouhanky
• skořice
• vanilkový cukr podle chuti
• moučkový cukr
• tuk na vymazání plechu

Mouku smícháme s tukem, vejci, smetanou, cukrem a solí. Uděláme těsto. Na chvíli ho uložíme do lednice. Jablka oloupeme, nastrouháme a přidáme cukr, vanilkový cukr, skořici, strouhanku a vše promícháme.

Do odloženého těsta z lednice přidáme kypřící prášek a znovu zpracujeme. Těsto rozdělíme na větší a menší díl. Obě těsta vyválíme na silnější a tenčí placky. Silnější položíme na vymazaný plech (formu), posypeme jablkovou náplní a přikryjeme druhou, tenčí plackou. Okraje namačkáme, aby se obě těsta spojila. Povrch můžeme potřít rozšlehaným vejcem a posypat krystalovým cukrem. Pečeme v dobře vyhřáté troubě po dobu 3 hodiny.

Barbara Polomská (1934)

Vedle dvou již jmenovaných filmů v české koprodukci jsme Barbaru Polomskou viděli například v polských snímcích Poklad kapitána Martense, Eroika, Dvě žebra Adamova a dalších. Po uvedení veselohry Co řekne žena se prý v Polsku o Barbaře psalo: "Bašia Polomska, naša exportova gviazda".

„Právě tento film mi přinesl v Polsku velkou popularitu a spolu s ní nejen spoustu nových filmových rolí, ale také cesty na filmové festivaly v mnoha částech světa,“ vzpomíná paní Barbara dodnes. V roce 1994 jí připravilo Muzeum kinematografie v Lodži velkou oslavu za 40. let práce u filmu, v roce 1997 jí Hudební divadlo v Lodži nabídlo roli v muzikálu Sestřičky. (Už kdysi tu vytvořila s úspěchem hlavní roli Lízy v muzikálu My Fair Lady!) „Úkol jsem neměla lehký, musela jsem opět zpívat a tančit, ale vše dopadlo v Sestřičkách dobře a já v tomto představení hrála mnoho let. Teď už se ale zdržuji víc doma. ‚Vystupuji‘ především v roli manželky, matky a babičky a konečně mám také čas těšit se z přírody. Miluji louky, lesy, pole a pěšky nebo na kolech podnikáme s manželem časté výlety.“