Luděk Kocourek: Tenkrát na východě
Výlet na Ukrajinu nás donutil k zamyšlení. Zatím je to země turistickým průmyslem nedotčená. Syrová v původní podobě, jak to u nás bylo v dobách našich rodičů, či spíš prarodičů. V dohledné době tam asi těžko budou proudit davy turistů. Pokud chcete jet na Ukrajinu jako „túrista“ a očekáváte tam všechny vymoženosti tohoto průmyslu, raději se obraťte.
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (9)
Jestli něco mé vážené kolegyně od našeho společného přítele Karla Helmicha (1926-2010) na výsost milovaly, pak to byly nejen jeho výtvory z listového těsta, ale také jeho recepty. A těch bylo nepočítaně. Karel zkoušel s tím těstem doma všechna možná kouzla, posháněl všude kdekoliv nejrůznější ingredience a teprve potom, když uznal svými chuťovými buňkami, že to bude chutnat, sepsal recept.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (30)
Po další tři roky až do jara 1957 jsem bydlel v koleji Na slupi, která stála naproti koleji Albertov. Zpočátku na “šesteráku“ se třemi dřevěnými palandami, později už „pouze“ ve čtyřech a na kovových pérových postelích. A zde bych klidně mohl odkázat na krásnou píseň Kolej Yesteday v podání Michala Prokopa, který je sice o půl generace mladší než já, ale autor hudby Petr Skoumal i autor textu Pavel Šrut už jsou téměř mými vrstevníky.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (3) Josef Náhlovský
Když jsem si do Šemanovic u Kokořína pozval k natáčení rozhlasového Nostalgického muzea zábavy komika Josefa Aloise Náhlovského, přivezl mi jako dárek svůj KRUŠNOHORSKÝ KALENDÁŘ pro rok 1999, ve kterém nebylo pouze zábavné čtení „z historie klanu Krušnohorců“, ale navíc tucet jeho originálních receptů na skvělá jídla. Pochopil jsem ihned, že když se pan Josef setká s Petrem Novotným, mají si ti dva věru o čem povídat. Na jídlo jsme pak narazili i přímo v průběhu natáčení a já zde rád stvrzuji, že můj host odpovídal publiku s mimořádnou ochotou a zaujetím na cokoliv, co se jeho kulinářského umění týkalo a na co byl tázán.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (5)
Highway 101 je lemovaná městy s nádhernými jmény. San Mateo, Redwood City, Palo Alto, Santa Clara, San Jose, San Juan Bautista, King City, San Ardo. V Pismo Beach se silnice přimyká k Pacifiku... Santa Maria, Gaviota a pak Santa Barbara, posléze Santa Monica. Místa bohatých a věhlasných. Před námi ujíždí modrý Hugův pontiac, horký vzduch se tetelí nad kapotou automobilu.
Pavel Pávek: Darek Vostřel si v Kutné Hoře nezahrál
Ředitel divadla Rokoko v Praze, herec Darek Vostřel, pocházel z Vysočiny, a tak ho pochopitelně přitahovaly Železné hory nedaleko Kutné Hory. Nejezdil do hor ale jen "pátrat po lanýžích". Lákalo ho středověké město. Měl jeden velký sen. Zahrát si v kutnohorském divadle s celým souborem Filozofskou historii, která byla kdysi v Rokoku legendou.
Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (4)
Ráno před 7. hodinou obsazují vojenské okupační jednotky budovu Svazu českých novinářů v Pařížské ulici, a také redakci týdeníku Reportér. Část redakce našla dočasný úkryt v budově Záchytné protialkoholní stanice v Apolinářské ulici.● Spojovací náčelník plk. Šebor vydal příkaz k zastavení rušení pořadů Svobodné Evropy s tím, aby vysílačů mohlo být použito pro Čs. rozhlas a k rušení stanice Vltava, vzápětí náměstek ministra vnitra J. Šalgovič žádá, aby plk. Šebor zvážil tento svůj rozkaz.
Lída Jelínková - Václav R. Židek: Vylez na první kámen, na kerej uvidíš!
O Lídě Jelínkové se dnes ví málo a nezapsala se tak do podvědomí lidí jako první naši plavci na kanálu La Manche, František Venclovský a Jan Novák. Příčinou toho možná bylo, že nebyla už první ale třetí, komu se to od nás podařilo. Přesně před 20 lety plavala z Anglie do Francie v čase 10 hodin, 28 minut a tímto krásným časem utvořila na této trati neoficiální československý rekord.
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (6) Den pátý
Ten krásný alberque v Arre jsme opustili, jak se pomalu stalo naším zvykem, brzy ráno těsně po rozednění. Byla středa, jedenáctého dubna, můj pátý den na cestě ze Saint Jean Pied de Port. Všichni tři jsme se shodli na tom, že nám starším jde v první polovině dne všechno lépe a s menší dávkou námahy, a proto je třeba toho času co nejhospodárněji využít. A tak jsme lehce a v pohodě došli do Pamplony. Prohlédli jsme si v tom velkém městě spoustu pamětihodností mohutným opevněním počínaje a tamější katedrálou konče. Tu však jenom zvenčí, jinak pro nás nebyla přístupná.
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (2)
Bateau mouche má ve slovníku hned několik významů - může to být špión, vyzvědač, ale v kontextu mého vyprávění jde spíše o osobní motorovou loď, která brázdí s turisty hladinu Seiny. Těch plavidel je na řece požehnaně - ale v listopadu je flotila již odstavená, turisté se do Francie nevydávají. Jen nejhonosnější lodi svého druhu, sklo vůkol i sklo nad hlavou, uvnitř luxusní kuchyně a náladová hudba, se plaví řekou v každý čas.
Josef Krám: Jak utíkal Vojta Náprstek přes Rychnov do Ameriky
Buďme s Janem Ámosem názorní a sledujme výklad pana učitele Kráma: Panská ulice je v Rychnově spojnicí mezi Starým náměstím a náměstím Karla Poláčka v sousedství zámku. Její jméno prošlo proměnami – kdysi Panská ulice nesla za 1. republiky a ještě chvíli po 2. světové válce jméno Vašátkova.
Jiří Suchý: Mravenec
Jednou jsem četl takovou zajímavou věc. Až k nevíře. Že kdyby nebyl pánem přírody člověk, byl by to nejspíš mravenec, kdo by tuhle funkci vyfasoval, protože mravenci prý mají hned po lidech největší inteligenci. Tvrdí se to taky o delfínech, ale to nevím. Sám jsem v životě viděl rozhodně víc mravenců než delfínů, tak se budu zaobírat spíš jimi.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (11)
Každý chybuje, ale je rozdíl, když při hodnocení činnosti vedoucí řekne – jsi nemožný, takhle to přece nemůžeš dělat, nebo. když o stejném problému řekne: „Tohle jsi udělal dobře, ale toto by mohlo být uděláno jinak“. Pak vyzní druhý příkaz daleko přijatelněji. Často si vzpomínám na večerní hodnocení lekcí kurzu DC, kde jsem asistovala. I to mělo svá pravidla.
Miroslav Sígl: Se spisovatelem Vladimírem Votýpkou o české šlechtě
Česká šlechta v současné době představuje úzký okruh pětadvaceti až třiceti rodin – každopádně hodně prořídlý šik. Jindřich Kolowrat mi kdysi řekl: Patříme k ohroženému druhu živočichů – jako někteří vzácní motýli nebo jeleni. Mnozí totiž odešli v několika odlivových vlnách. Poprvé po vzniku Československé republiky, která šlechtě příliš nepřála, podruhé před začátkem druhé světové války.