Publicistika – J+O Suchý
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (30) Rena Vlachopulu (Vlahopoulou)
Každý den jsem viděl dva staré řecké filmy, jejichž obsah jsem se mohl pouze domýšlet, což mi ale nevadilo. Tehdy jsem poznal herečku Renu Vlachopulu, která mě okouzlila svým komediálním talentem. Naštěstí s ní tou dobou vysílali více filmů a tak jsem si ji mohl „vychutnat“ víckrát. Pojmenoval jsem ji „řecká Jiřina Bohdalová“ a také jsem se rozhodl, že i když je tahle herečka u nás zcela neznámá, budu-li mít příležitost, určitě se o ní někde zmíním.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (25) Oldřich Dědek
Přiznám se, že trvalo hodně dlouho než jsem si dal dohromady, že komik, který mě v mých sotva patnácti letech rozesmál až k slzám svým vystoupením v pražské Lucerně je totožný s jedním z trojice „rádců“ starého krále v Pyšné princezně, anebo s excentrickým bubeníkem a hráčem na pilu Karlíčkem Kalouskem v Hudbě z Marsu.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (20) Shirley MacLaineová
Dočetl jsem se, že křestní jméno dostala Shirley MacLaineová po Shirley Templeové. Stejně tak jako ona se proslavila, ovšem hereckému povolání - na rozdíl od bývalé americké velvyslankyně v Československu - zůstala věrná po celý život. Svým přístupem k životu prý okouzluje okolí a pro rady a pochopení si k ní chodí i mladší kolegyně Sharon Stoneová, Meryl Streepová anebo Diana Keatonová.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (16) Frunze (Frunzik) Mkrtčjan Mher
Jeho popularita přesáhla nejen hranice Arménie, ale celého někdejšího Sovětského svazu – byl oblíbený například také v Indii. Jmenoval se Frunze Mkrtčjan, kterému se familiérně říkalo Frunzik. I já mu tak mohl říkat. Osobně jsem se s ním poznal v Jerevanu, v roce 1979. Byl uznávaným hercem i dramatických rolí, mě ovšem zajímal jako komik. Když jsem o něm později psal, charakterizoval jsem ho jako „komika se smutnýma očima“ anebo jako „Friga z Jerevanu“ – výraz jeho tváře mi totiž připomínal hvězdu amerických filmových grotesek Frigo Bustera Keatona.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (6) Marika Rökk
Rok 1983. Doba, kdy si člověk na výlet do zahraničí nemohl vyměnit peněz kolik chtěl. A tak se mi tenkrát přihodilo, že když jsem se ocitl na několikadenním zájezdu karlínského Hudebního divadla do Vídně, mohl jsem pouze závidět těm, kteří měli našetřené šilinky na vstupné a na cestu do okrajového divadla, kde zrovna vystupovala velká filmová a divadelní hvězda třicátých let Marika Rökk, tanečnice, zpěvačka a komediální herečka.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (5) Jára Kohout
Co se jídla týče nebyl komik Jára Kohout náročný. Jedl ovšem rád a s gustem. A měl pochopitelně i svá oblíbená jídla. Ze všeho nejvíc byl „polívkovej“. O polévkách říkával: „Jenom ne žádné vodové, v tom musí lžíce stát!“ Recept na jednu z takových, ve kterých „stála“ lžíce a kterou Jára miloval ze všech nejvíc, mi z Ameriky poslala jeho dcera, paní Alena.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (8)
OBČAN KANE (USA, 1941) Když byl roku 1947 tento pokrokový film Orsona Wellese uveden v našich kinech, nadmíru spokojení byli kritici, zatímco diváci prý odcházeli z představení zmateni jeho složitou a efektní formou. Welles, autor, režisér i představitel titulní role, využil v tomto svém nejlepším díle všech možností, které mu film nabídl. Jeho filmový příběh o vzestupu a pádu amerického tiskového magnáta Johna Fostera Kanea, inspirovaný životními osudy Randolpha Hearsta, které Orson Welles zasadil do let 1895—1941, byl opravdu filmem průkopnickým: formou, objevitelským pojetím příběhu, v němž je podán obraz muže, kolem kterého se všechno točí. Film začíná Kaneovou smrtí.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (5)
Když jsem se v prosinci 1967 setkal s Martinem Fričem, dokončoval právě svůj — jak sám říkal — v pořadí už 86. film. Jmenoval se Nejlepší ženská mého života. Tenkrát jsem si zjistil, že počtem filmů je Martin Frič mezi režiséry ojedinělý případ. „To víte, že bych to chtěl dotáhnout na stovku,“ říkal mi s úsměvem. Bohužel, zůstalo jen u přání. Za devět měsíců nato Martin Frič zemřel... Kolik plánů zůstalo jen vyřčených? A kolik asi nevyřčených?
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (20)
Když mi byly čtyři roky, nechtěl jsem být ničím jiným, než francouzským legionářem, tak mi učarovala bleděmodrá barva jejich uniforem a ty barety. Později jsem chtěl být pilotem na dvojplošníku a pak chemikem a potom čímkoliv u kresleného filmu. Moje poslední touha byla stát se komikem. Jako byl George Formby, Lupino Lane, Laurel a Hardy nebo Voskovec a Werich.
Ondřej Suchý: Jára Kohout není pro nikoho žádný Jaroušek!
Patřil do nedlouhé řady našich největších předválečných komediálních hvězd, které měly v Praze svá divadla. Ano, byli to komici: Vlasta Burian, Voskovec a Werich, Oldřich Nový, Ferenc Futurista a – Jára Kohout. Burian se ho snažil získat pro sebe jako autora, V+W se stali jeho celoživotními přáteli, Oldřich Nový v jeho divadle ochotně pohostinsky režíroval, Ferenc Futurista byl svolný s tím, aby po jeho boku, tedy s ním ve dvojici, nastoupil svou cestu za divadelní slávou.
Ondřej Suchý: Když psal mladý Werich cenzorům
Rád si listuji ve starých časopisech. Největší potěšení mi dělají staré ročníky Kinorevue z třicátých a čtyřicátých let. Z jejich stránek na mě dýchá sladká vůně doby, kdy film, jeho tvůrci a především pak herecké hvězdy byly pro tehdejší mládež středem vesmíru. Často v nich nacházím články inspirující, často zvažuji, zda by nebylo dobré z nich něco připomenout dnešním čtenářům.
Jiří Suchý napsal dopis Pavlu Bobkovi
Milý Pavle Bobku, tak jsem se o sobě dočetl v časopise Instinkt několik zajímavých skutečností, které měly jednoho společného jmenovatele – nebyly pravdivé. Znám Vás příliš dobře, než abych Vás podezíral z nějakých nešlechetných záměrů, určitě jste odpovídal na otázky tak, jak jste měl za to, že je to správné. Bohužel jste vycházel z informací, kterých se Vám dostávalo pouze z jedné strany, a ze skutečného pramene jste nečerpal nic.
Ondřej Suchý: Zita Kabátová, jedna z hvězd mého života
27.4.2010 oslaví paní Zita Kabátová neuvěřitelné 97. narozeniny! || Poznali jsme se v době, kdy jsem každý týden ve Svobodném Slově otiskoval kreslené vtipy s myší tématikou. Měla je ráda a tak mě od počátku začala oslovovat Myšáčku. Dokonce se naučila kreslit myši podle těch mých! Paní Zita – což se neví – byla totiž kdysi zručnou malířkou porcelánu! Chodila dokonce do kursů, kde se před válkou učilo na porcelán malovat.
Ondřej Suchý: Helena Loubalová, zpěvačka písní o růžích a tulipánech
Už na to, jak jsem se s paní Baldovou seznámila, mám krásnou vzpomínku. Uvedl mě k ní Bořivoj Zeman se slovy: ‚Co jí říkáte, paní Baldová?‘ Ona na mě kývla a povídá: ‚Šla sem, já si ji musím prohlídnout! No, dobrý... A umí hodně?‘ Nevěděla jsem, co jí na to říct, ale pan režisér mě předběhl: ‚To jí musíte vy pomoct!‘ A ona mi skutečně pomáhala.