Ondřej Suchý: Zita Kabátová, jedna z hvězd mého života
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
 Když jsem si na podzim 2005 přečetl v novinách o úrazu, který pádem utrpěla Zita Kabátová a ocitla se tak koncem října v nemocnici, začaly se mi honit hlavou myšlenky o mém více než dvacetiletém přátelství s touto hvězdou. Tehdy jsem se zrovna chystal psát další článek do seriálu HVĚZDY MÉHO ŽIVOTA (vychází v časopise SENIOR REVUE) a tak jsem nemohl jinak, než psát o ní. Kromě přátelství s Ljubou Hermanovou a Hanou Vítovou (dnes k nim musím jmenovat ještě Soňu Červenou a Stellu Májovou), jsem krásné přátelství našel také u paní Zity. Poznali jsme se v době, kdy jsem každý týden ve Svobodném Slově otiskoval kreslené vtipy s myší tématikou. Měla je ráda a tak mě od počátku začala oslovovat Myšáčku. Dokonce se naučila kreslit myši podle těch mých! Paní Zita – což se neví – byla totiž kdysi zručnou malířkou porcelánu! Chodila dokonce do kursů, kde se před válkou učilo na porcelán malovat.   Svůj monogram, když bylo dílko hotové, zakomponovala vždy do kresbičky velmi podobné té, kterou ke svému podpisu připojoval její strýc, legendární „první český filmový herec“, známý kabaretiér a vydavatel „veselostí“ Josef Šváb-Malostranský! Se Zitou Kabátovou jsem se poprvé osobně setkal v roce 1984. Přišel jsem tehdy za ní, abych ji pozval do chystaného druhého dílu svého tehdy začínajícího televizního zábavného pořadu Kavárnička dříve narozených. Přivítala mě v nažehlené bílé zástěře a s právě dopečenou bábovkou, kterou prý upekla jen tak, kdybych si chtěl snad ke kávě něčeho zakousnout. Bábovka byla skvělá a báječně dopadlo o několik měsíců později i natáčení Kavárničky, v níž byli hosty ještě také dr. František Kožík a pěvecký kvartet Settleři. Bohužel – ta Kavárnička se nikdy neodvysílala; ba dokonce ji kterýsi horlivec v televizi nechal smazat, takže ji nebylo možné vysílat ani v době, kdy už bylo možné naopak vše. O likvidaci tohoto pořadu se zasloužily pouhé dva anonymní dopisy. Když totiž vyšly v časopise Čs. televize a v deníku Svobodné slovo fotografie s paní Zitou, pořízené při natáčení, usedli honem dva horliví anonymní snaživci k dopisním papírům, aby informovali vedení Čs. televize o tom, že by se snad nejdříve měla přezkoumat minulost paní Kabátové, neboť prý před čtyřiceti lety s ní nebylo všechno tak docela v pořádku. (Na vysvětlenou: Zahrála si pod jménem Maria von Buchlow v jednom bezvýznamném německém filmu.) Nu a nastal tanec! Vysvětlovalo se, argumentovalo, intervenovalo - vše marné. Zita Kabátová sice tehdy hrála v současných českých filmech, které dokonce televize reprízovala (v komedii Kulový blesk byl jejím partnerem straník Bedřich Prokoš, to aby zase film nespadl pod stůl), ale v žádném televizním pořadu se na obrazovce objevit nesměla! Pořad se nakonec přetáčel za kuriózních podmínek. Místo Zity Kabátové byla pozvána Hana Vítová, žel, musel být vystřižen i pan doktor Kožík (na fotografii) , protože po celou dobu předtím seděl u stolu se Zitou Kabátovou.  Pana Kožíka tedy nahradila Jana Paulová, která si přijela zavzpomínat na svého tatínka, herce a režiséra Frantu Paula. Zůstali Settleři, ale také jen v některých záběrech. Za nimi seděla paní - komparsistka s šedivou parukou a účesem, jaký měla Zita Kabátová, v podobných šatech a se stejným šátkem kolem krku! Proč? To proto, aby mohly v nové verzi pořadu zůstat některé nezbytné záběry, na nichž je ještě zezadu snímaná opravdová Zita Kabátová. Do Ostravy museli znovu jet Setleři; bohužel už jen ve třech – čtvrtý z nich, dr. Žák, už byl velmi nemocen a ležel v nemocnici. Rozhovor se členy kvartetu byl proto natáčen tak, aby byl jeho čtvrtý člen pouze tušen kdesi mimo záběr. Písnička a několik záběrů celé čtveřice, na nichž nebyla vidět Zita Kabátová, byly převzaty z původního pořadu. Ano, tak takhle nesmyslně se vyhazovaly peníze za ubohou zlobu dvou bezejmenných jedinců.  Paní Zitě jsem vše mohl nakonec vynahradit v únoru roku 1991, kde znovu přijela a v Kavárničce se navíc setkala svým někdejším divadelním ředitelem i hereckým partnerem Járou Kohoutem, který se po 42 letech vrátil z Ameriky! (Také dr.František Kožík se v Ostravě ocitl znovu; rozhovor jsem si s ním zopakoval v slavnostní, vánoční Kavárničce v roce 1993.) Probírám se složkami s dopisy, které jsem kdy od paní Zity dostal. Jsou nesmírně vtipné, tak jak vtipná je dodnes jejich už třiadevadesátiletá pisatelka. V roce 2003 jsem s ní vystupoval v televizním Domácím štěstí Ivy Hüttnerové. Když jsem přišel do studia, byla obklopena dalšími účinkujícími a televizním štábem. Přistoupil jsem zezadu k ní, a když domluvila, rukou jsem jí dvakrát pohladil po rameni. Otočila se, uviděla mě a vesele zašveholila: „Tady Myšáček je už poslední mužskej, kterej mě oprašuje!“ Měli byste slyšet to haló, které se neslo celým studiem. Přemýšlím, jak zakončit své vyprávění o obdivuhodné, veselé, energické a nikdy ničím nezlomené paní Zitě. Snad jednou z historek o hereckém partnerovi Otomaru Korbelářovi, které mi tenkrát v Ostravě vyprávěla:  „Když mě objímal a líbal Otomar Korbelář, tak to bylo o žebra! Temperament! Hráli jsme spolu v jedné krásné komedii - v prvním jednání jsme se namlouvali, ve druhém se zasnubovali, pak byla velká pauza a přišlo finále. Premiéra, já načančaná, připravená, vše probíhalo jak mělo, jenomže najednou po té velké líbací scéně jdu do šatny a cítím, jak mě začíná obličej pálit, měla jsem velký výstřih, pálily mě i ramena - co to? Jak jsem byla rozčilená z té premiéry, tak si říkám: To přece není možné, buď se ti dělá nějaký ekzém, nebo jsou to neštovice, nebo tě prostě bacil nějaký bacil... hrůza! Já se odlíčila, já se přelíčila, já se převlékla, ale pálit to nepřestalo. Povídám: Nedá se nic dělat, musí mě někdo odvézt do nemocnice, všechna práce sice přijde vniveč, ale musím s tím něco okamžitě udělat! Zašla jsem vedle (bylo to v Komorním divadle, tam byla taková malá místnost, kde se vařilo kafe a čaj) vejdu tam a vidím Korbeláře... Víte, co tam ten Korbelář dělal?! Jedl feferónky! Já povídám: „Pro Kristapána, co tě to napadlo?!" A on mi polohlasně odpověděl: „To máš tak, abys tomu rozuměla, ona za mnou přijde ta moje, a tak si vždycky na jednoho frťana dávám jednu feferonku. Frťan - feferónka - frťan - feferónka. A až mi ona řekne: Dejchni na mě! - tak já můžu, rozumíš?" Mávla jsem rukou: „Na ni si klidně dejchej, ale co mám dělat já? Vždyť já mám feferónky až na zádech!" Paní Zita sice ještě pobývá v nemocnici, ale prý je už zase čilá, ráda telefonuje a chystá se, že se po pobytu ve svých oblíbených lázních vrátí konečně zase domů. Teď mě napadá, že jí musím zavolat a popřát jí krásné léto!  |
|
|
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 06. 2006.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Milan Lasica |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Jiří Menzel |
 |
Josef Fousek |
 |
Milan Markovič |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Karel Šíp |