Publicistika – J+O Suchý
Ondřej Suchý: Burianův konkurent Ferenc Futurista zemřel příliš brzy
Mám před sebou víc než pětapadesát let starý zažloutlý výstřižek z časopisu „Náš týden na jevišti i v životě“. Autor podepsaný značkou „vac“ byl pravděpodobně posledním novinářem, kterému poskytl nemocný Ferenc Futurista interview. Článek s titulkem FERENC FUTURISTA STŮNĚ vyšel 16. května 1947. Populární komik Ferenc Futurista, kterého Vlasta Burian považoval za svého největšího konkurenta, zemřel 19. června 1947.
Jiří Suchý: Co je to hudba
Cestou do rozhlasu jsem dneska přemejšlel. Mám totiž dost daleko do rozhlasu - bydlím na Ořechovce a než se člověk do toho Karlína dohrabe, trvá to nějakou tu dobu. A to já obvykle přemejšlívám. Zpravidla o tom, o čem budu asi dneska vyprávět. A zrovna dneska jsem nemohl na nic přijít, a tak jsem si myslel, že bych mohl třeba pouštět jednu desku za druhou, protože hudba nic nezkazí...
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (35) Jára Kohout
Hned v roce 1990 se do Československa vrátil JÁRA KOHOUT (1904 – 1994), komik, o kterém jsme čtyřicet let nesměli vědět. Vrátil se, aby nás znovu začal rozveselovat na filmovém plátně, televizní obrazovce, jevišti, v rozhlase, ale také na stránkách našich novin. Byl jsem pyšný na to, že bylo Kvítko první, kdo Járovi Kohoutovi nabídlo stálý prostor pro jeho veselé úvahy postřehy a vtipy.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (14)
Tak tahle písnička mi dneska zní hlavou a evokuje celou řadu vzpomínek. Totiž, kdyby řadu! Chumel vzpomínek, ve kterém vyznat se není snadné, takže nevím, kde začít. Chronologie mi velí, abych začal tím, jak Jiří Šlitr dostal chuť napsat operu - samozřejmě, že v jazzovém (tehdy džezovém) rytmu. Protože koupelny jsou mou slabostí, napadlo mi tenkrát napsat libreto opery, která by se jmenovala Ve vaně - podobně jako je Blodkova opera V studni. Jiřímu Šlitrovi se to zamlouvalo a tak jsem začal psát
Ondřej Suchý: Hořký pohled z balkónku Vlasty Fabianové
„Dobrý den, paní Fabiánová!“ „Prosím? Jak jste to řekl?“ Opakoval jsem rozpačitě svůj pozdrav. „Fabianová! Já jsem odjakživa Fabianová, žádné dlouhé á,“ napomenula mě s úsměvem, z něhož jsem pochopil, že spíš než o vážnou výtku šlo paní Fabianové o to, potěšit se mými vyděšenými rozpaky. Takhle jsem se kdysi s touto dámou poznal. Rozvážná, inteligentní, noblesní a přitom skromná, vlídná, jemná.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (14)
Patří dodnes k jednomu z nejoblíbenějších žánrů hraného filmu. Náměty čerpá z Divokého západu, z období kolonizace nebo z obrany již civilizovaných území, a nalezneme jej už v samotné kolébce americké kinematografie. Klasický western je pro Američany historickým filmem, protože vyvěrá z ryze americké skutečnosti, i když často velmi pozměňované.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (2)
Teď by se nejspíš slušelo, abych se zmínil i o tom, co se dělo kolem Semaforu mimo scénu. Je už to víc než pětatřicet let a znáte to, některé, mnohdy nedůležité detaily si pamatujete naprosto přesně a při tom dokážete zapomenout na to, že jste vyhořeli. My jsme nevyhořeli, ale zato byl u nás při návalu sražen jedním divákem ze zdi hasicí přístroj a znehodnotil oděvy dalším deseti. To si pamatuju.
Ondřej Suchý: Ze začátku Semaforu (4)
Z osmi sešitků, prvních programů divadla Semafor z let 1960 až 1963, vybírám pro tentokrát jen samé kuriozitky a drobné texty. Pamětníci – pobavte se! SEMAFOR NA LYŽÍCH Výsledky závodu: První dojel do cíle Jiří Šlitr ...
Ondřej Suchý: Muž, který mě popostrčil – Vlastislav Toman
Dovolte mi trochu si zavzpomínat… Přibližně od svých dvanácti let jsem se vnucoval do různých novin a časopisů coby „začínající novinář“. Nemohl jsem jinak: Sourozenec Jiří psal první texty a bratranec Ivan Soeldner, tehdy student FAMU, ale též začínající filmový novinář a budoucí dramaturg, bydlel v dobách studií jeden čas přímo u nás doma, a tak jsem především právě u něj měl možnost pozorovat, jak se píše „do novin“. Když jsem naťukal jeden z příspěvků pro tehdejší Pionýrské noviny, přišla mi odpověď, která mě tenkrát spíš rozlítostnila, než potěšila.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (19) Jitka Molavcová
„Sotva který chlap se může chlubit tím, že ležel s Jitkou Molavcovou na Karláku. Troufám si tvrdit, že jsem byl v roce 1978 jediný, kdo s ní měl možnost prožít několik dlouhých dnů a nocí plných vzájemného pochopení a citů. Prožili jsme společně bolest i sladké usínání, ve světlých chvilkách jsme se jimi zoufale prochechtávali až k slzám, na několik dnů a nocí pro nás přestal tehdy svět existovat. Ten společný zážitek už nám nikdy nikdo z paměti nevymaže. V oněch dnech bohapustého nicnedělání nám oběma totiž přibyla nová zkušenost. Jitka při ní přišla o slepé střevo a já o žlučník.“
Jiří Suchý: Chvála povrchnosti
Vždycky mě zajímalo všechno to, co plynulo okolo mne: historie, mračna, hvězdy, dívky, hudba, fámy, svatojánské mušky a vlastně všechno, z čeho se skládá život. Rád o tom povídám, přemýšlím a píšu a rád kloužu po povrchu toho všeho: po povrchu historie, mračen, hvězd i dívek. Baví mě zlehka se dotýkat všech těchto darů života. Do hlubších rozborů se však nepouštím. Jen ne žádnou hloubku!
Ondřej Suchý: Jeňýk Pacák odešel
Předloni jsme si konečně poprvé sedli spolu k jednomu stolu a jednomu mikrofonu, abychom si pověděli, co jsme si během těch desetiletí, od chvíle, co jsme se poznali, nestačili říct. Znal jsem ho jako Jana Antonína Pacáka, jako Jeňýka Pacáka, s přízvisky „Sorry“, „Kytička“ anebo „Strýček“.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (3)
Mnoho společného s crazy komedií má také fraška (odrůda situační veselohry, jejímž cílem je jen a jen pobavit) podobně jako klasická groteska. Gagy, absurdní vtipy, jsou typické jak pro Friga Bustera Keatona (v němé podobě), tak pro Vlastu Buriana, pro bratry Marxe i pro členy legendární liverpoolské skupiny Beatles, nebo pro skupinu mladých francouzských komiků Les Charlots či pro Luďka Sobotu.
Ondřej Suchý: Dáša Cortésová vzpomíná na Bipa
V sobotu 22. září večer zemřel v Paříži ve věku 84 let slavný francouzský mim Marcel Marceau, kterého poznal celý svět jako lyrického klauna jménem Bip. Postavu Bipa vytvořil Marceau v roce 1947. O devět let později, v roce 1956, se s Marceauem-Bipem poprvé setkává v Paříži náš Ladislav Fialka, který přejímá do svého repertoáru některá jeho pantomimická čísla. Z téhle známosti se později stává mnohaleté přátelství.