Všechny fotografie v tomto článku se dají rozkliknout do plné velikosti.

Z osmi sešitků, prvních programů divadla Semafor z let 1960 až 1963, vybírám pro tentokrát jen samé kuriozitky a drobné texty.

Pamětníci – pobavte se!

SEMAFOR NA LYŽÍCH
 

Výsledky závodu: První dojel do cíle Jiří Šlitr s krásným časem 32 vt. Po něm režisér Karel Mareš, Pavel Sedláček a další. Jako poslední se umístil Jiří Suchý, který překvapil časem
8 min. 42 vt.

Petr řekl Aleně:
Nikdy tě nebudu milovat. Nelíbíš se mi prostě. A radši už ke mně nechoď.

Odešla domů a plakala.

Říkala si: je krutý a bezohledný.

Tak jsem jí zastihl.

Řekla mi však:
Nikdy tě nebudu milovat. Nelíbíš se mi prostě. A radši už ke mně nechoď.

Odešel jsem domů.

Cestou jsem si říkal: Je rozmarná a hloupá.

Doma mne čekala Jana.

Řekl jsem jí:
Nikdy tě nebudu milovat. Nelíbíš se mi prostě. A radši už ke mně nechoď.

Nebývám obvykle tak tvrdý.

Ale to víte, láska je láska.

Z Monoléček J. R. Pick

Po létech prozrazuji, že dívenka, která coby malá figurka provázela většinu divadelních programů,
byla Zdena, mladší sestra sourozencovy ženy Běly
 

     

Předčasně zesnulý malíř a grafik Richard Fremund
si zahrál v první verzi hry
Šest žen
malíře Holbeina.

Na snímku též Sylva Daníčková
a Muž s knihou – Juraj Herz.

Milan Schulz
CYMBÁLISTA JÁNO

To bylo jednou takhle z léta, schylovalo se k dožínkám, Tatry tonuty v prvních ranních mlhách a v podhůří okolo Važce rostla v lidu touha po zpěvu. Píseň se zpěvákům už už drala z hrdel, aby vylétnuvši zazvonila o modrou klenbu prázdna, jemuž se o pár let později začalo říkat atmosféra, stratosféra a ionosféra.
Tehdy pojal Jáno, protože byl už tenkrát všestranně dobrý hospodář na svém nerozměrném pracovišti, úmysl důkladně si připravit svůj milovaný cymbál. Aby měl strunky dobře naladěny, aby paličky, přejemně ovinuty ovčím suknem, jen tak lechtaly cymbálové žebroví, že se to zvučící těleso dozajista musí rozhihňat, rozřehtat a nakazit smíchem celý podtatranský kraj.

Jáno vystoupil na půdu, vyplašil netopýra a děvečku Maru s Ondrišem Vreckovjakem a posvátně odhrnul záclonu, zakrývající jeho miláčka. Leč miláček tu nebyl. Místo sličného nástroje tu stála jarmara. Poctivé, hladké fošny hleděly na Jána se vší syrovostí netečného dřeva.
V Jánovi stoupal hněv. Zabušil pěstmi na skříň. Skříň zazvučela strunným ohlasem. Zabušil ještě silněji a ozvuk zvýrazněl.
Jáno s hrůzou pochopil, že jeho nástroj je zaklet do neoblomné almary. Pustil se do nerovného zápasu s hmotou. Po chvílí marného zápolení ji mocným náporem převrhl. V tom okamžiku - jako dobrý anděl strážný - objevil se dědo Hanúsek. Podivil se Jánovu řádění a optal se po příčině té strašlivé zlosti.
Jáno vyčerpán usedl na trámoví, zaplakal a vysoukal ze sebe těžce: „A na čo já buděm hrát, dědo?"

Dědo Hanůsek pokýval hlavou, odepnul od pasu čutoru s pálenkou, podal ji smutnému cymbálistovi a pravil: „Na!  Pi, Jáno!“

A od té doby se cymbálu v almaře říká - piáno.

Z textů Rosti Černého

(hrál např. v komediích Člověk z půdy a Taková ztráta krve.) JEPICE RÁNO:
VYPADÁ TO, ŽE BUDE DNESKA HEZKY.
■  VRABEC OBYČEJNÝ, NEKOMPLIKOVANÝ BOŽÍ TVOR,

■ 

JEN ABY TO VYDRŽELO DO NEDĚLE.

MOJE PRVNÍ ŽENA BYLA CIZINKA.
BRALI  JSME SE PROTO, ŽE JSME SI NEROZUMĚLI.

MOJE DRUHÁ ŽENA BYLA ČEŠKA.
BRALI JSME SE PROTO, ŽE JSME SI ROZUMĚLI.

S PRVNÍ ŽENOU JSEM SE ROZVEDL,
PROTOŽE JSME SI ZAČALI ROZUMĚT.

S DRUHOU, PROTOŽE JSME SI PŘESTALI ROZUMĚT.

UŽ TOMU PŘESTÁVÁM ROZUMĚT,
A PROTO HLEDÁM ŽENU, KTERÁ TOMU ROZUMÍ.

■  

SI POCHUTNÁVAL NA KOŇSKÉ KOBLIZE.

MNĚ NECHUTNALA.
ASI JSEM PŘEINTELEKTUALIZOVÁN.

A nakonec ještě dvě reklamy, na kterých tehdy ani Pavel Sedláček ani Pavlína Filipovská určitě nezbohatli.