Dovolte mi trochu si zavzpomínat…

Přibližně od svých dvanácti let jsem se vnucoval do různých novin a časopisů coby „začínající novinář“. Nemohl jsem jinak: Sourozenec Jiří psal první texty a bratranec Ivan Soeldner, tehdy student FAMU, ale též začínající filmový novinář a budoucí dramaturg, bydlel v dobách studií jeden čas přímo u nás doma, a tak jsem především právě u něj měl možnost pozorovat, jak se píše „do novin“.

Když jsem naťukal jeden z příspěvků pro tehdejší Pionýrské noviny, přišla mi odpověď, která mě tenkrát spíš rozlítostnila, než potěšila. Posuďte sami: „Vážený soudruhu, děkujeme za zprávu o koncertu Symfonického orchestru Prahy FOK pro žáky osmých ročníků. Rádi bychom s koncertem seznámili naše čtenáře – žel, zpráva byla příliš popisná, ne dost vhodná pro naše čtenáře. Snad by bylo lepší, kdyby o koncertu napsal některý z žáků – účastníků, kdyby o tom napsal více a podrobněji, jak se mu koncert líbil, jak na něj hudba zapůsobila, zda to bylo jeho první setkání s vážnou hudbou atd. atd. Se soudružským pozdravem…“

V Pionýrských novinách jsem byl tedy nepochopen, zato však předtím v časopise mladých techniků a přírodovědců ABC jsem pochopen byl! Ba co víc – můj příspěvek o zážitcích na karlovarském filmovém festivalu byl oceněn na stránce Z tvorby čtenářů nejvyšším počtem bodů – 10! Muž, který mě tenkrát „popostrčil“ k profesi, jíž se dnes převážně věnuji, byl Vlastislav Toman, tehdejší šéfredaktor Ábíčka, dnes známý spisovatel dobrodružných knih a scenárista komiksů.

Když jsem se v šedesátých letech probojoval na místo asistenta produkce v televizní Vlaštovce a odtamtud šel na popud Jana Rysky do časopisu Sedmička (vzniklém na základech bývalých Pionýrských novin), párkrát jsem se s panem Tomanem potkal. Nevím ovšem, co zapříčinilo, že už tenkrát jsem se mu nepřihlásil jako „ten“, kterého v padesátých letech právě on „popostrčil“ správným směrem. Že by stud nebo ostych? Nevím. Ten nápad jsem nakonec dostal až po více než padesáti letech. Sedl jsem a jednoho večera jsem napsal panu Vlastislavu Tomanovi e-mail. Dobře to dopadlo a já se zaradoval, když mi přišla tato jeho odpověď:

„Děkuji za milé překvapení, Ondřeji! Jsem jaksi zvyklý, že se tu a tam někdo ozve a přihlásí se za bývalého člena některého z našich tehdejších klubů ABC, nebo jako bývalý čtenář, ba i autor. Stále se setkávám i s několika generacemi čtenářů. Že se mi však ozve další ze známých osobností, to už tak časté nebývá! Tak jsem si to 11. číslo ábíčka našel. Připomnělo mi to i moje začátky. Já si dodnes schovávám výstřižek z Mladé fronty, kde v roce 1948 vyšla moje první zpráva, a také časopis Vpřed, kde v květnu 1948 otiskli moji první povídku Písnička z mládí. No, bylo to nádherné – i z pohledu zpět, jak člověk začínal. A bohužel, seniorsky poznamenám, že některé tehdejší možnosti už dnes začínající literáti nemají. Myslím především celostátně. Existuje řada literárních soutěží krajových, nebo více či méně utajených, ale jen málokdo se ‚vyšplhá‘ až nahoru….“

V roce 2010 se přehoupl věk pana Tomana přes osmdesátku a já mu tehdy slíbil, že si ho neponechám jen ve své paměti a v srdci, ale že se se svou životní příhodou, v níž sehrál velkou roli, podělím se čtenáři. Požádal jsem ho též o pár fotografií z minulosti a přidal jsem dnes také něco ze svého archivu. Tehdy mi mimo jiné napsal:

„V roce 2009 jsem vydal výbor ze své padesátileté tvorby scifi a fantasy Třetí výprava (nakl. Triton). Vím, že mne mnoho lidí spíše zná jako autora komiksů a samozřejmě z ábíčka, tak jsem jim nabídl i jiný pohled. Opravdu jsem leckoho překvapil tvorbou z nedávných let.

To jen tak na okraj. Fotku Vám posílám – jak jinak – s ábíčkem, 1. číslem z roku 1957. Navíc ještě fotku s elixírem zdraví k 80. narozeninám od přátel. Byla to dobře maskovaná slivovice. Třetí fotka je návrat do historie, čili na počátek – má první novinářská legitimace zpravodaje Mladé fronty…“

Nu a já kromě výstřižku svého prvního otištěného „článku“, přikládám k fotografiím pana Tomana už jen své opožděné poděkování:

Děkuji Vám, vážený a milý pane Tomane – tenkrát jste mi opravdu pomohl, popostrčil jste mě!