Publicistika – J+O Suchý
Ondřej Suchý: Lord Achille Gregor
Kdysi jsem patřil k lidem, které neměl rád. Zavinila to hořkost pocházející z mylné domněnky, že jsem měl mít vliv na ukončení jeho funkce redaktora zábavné přílohy sobotního Svobodného slova zvané Kvítko, do níž jsem na konci sedmdesátých let nastoupil. Kvítko kdysi dávno vymyslel a redigoval Josef Lada a v šedesátých letech ho obnovil právě Achille Gregor.
Ondřej Suchý: Když hrál orchestr Jaroslava Echtnera
V padesátých letech to byl kapelník jednoho z nejpopulárnějších pražských tanečních orchestrů. Bylo mně třináct, když jsem uslyšel na vlastní uši a uviděl na vlastní oči dva velké orchestry – Jiřího Procházky v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, a pak ten Echtnerův. Nezapomenutelný zážitek z účasti na jednom z „Čajů“ v pražské Lucerně, kde orchestr Jaroslava Echtnera hrál, mi znásobilo ještě jedno velké překvapení - na pódiu se totiž objevil můj bratr, kterého konferenciér ohlásil jako autora a interpreta tehdy velkého šlágru (na desky ovšem nazpívaného Josefem Zímou) Blues pro tebe.
Ondřej Suchý: Nenápadný osud nápadné Růženy Šlemrové
Když se náš malý psíček, žravý pražský krysařík jménem Lupino, dožaduje své potravy v nepravý čas, oboříme se na něj, já nebo moje žena, kárající větou: „Dyndera, on loudí ?!!“ Větou, kterou pronášela Růžena Šlemrová v roli paní Dynderové na adresu svého ušlápnutého manžela (jímž byl Stanislav Neumann) ve filmu Hostinec U kamenného stolu.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (28) Jindřich Mošna
Legendární postava českého divadla, herec a komik JINDŘICH MOŠNA (1837—1911), ještě u psacího stroje nesedával. Sedával u psacího stolu a své sólové výstupy a kuplety psal inkoustem a perem. Tiskem začaly vycházet v sedmdesátých letech 19. století. Kromě několika svazků výstupů a kupletů napsal tento přední herec pražského Národního divadla (byl jeho členem hned od otevření v roce 1883 až do své smrti) knihu svých pamětí „Jak jsem se měl na světě“.
Ondřej Suchý - Václav Židek: Neraď, nebyl jsi v Rusku a není ti šedesát!
Byla sobota, pozdní slunné odpoledne, psal se 10. květen 2003, a já seděl po dobré večeři a ještě lepším vychlazeném pivečku v muzeu zábavy Jaképak bylo pro mne milé překvapení, když mi byl pan Ondřej Suchý totiž velmi obdivuje ruské cirkusové klauny a z nich především Olega Popova; kdysi před lety si přečetl v novinách článek, že jeden Čech, žijící trvale v Německu, tvoří sochy tohoto slavného ruského klauna a že kopie těchto sošek jsou velmi prodávané.
Ondřej Suchý: Odešel humorista-workoholik
Ve věku 77 let zemřel v pondělí 26. října 2009 v Thomayerově nemocnici spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík. Podobně jako po Jaroslavu Haškovi zbylo nám tu po něm neuvěřitelné množství humoristických povídek, her, skečů i románů. A podobně jako u Haška převýšilo jedno dílo všechno ostatní co napsal, totéž se přihodilo i Miloslavu Švandrlíkovi.
Jiří Suchý: Meditace ve vaně
JE 31. PROSINCE: Šeřit se začíná už po obědě a šero nutívá nás, hloubavé lidi, k meditování. Napustil jsem si vanu, protože v té se mi přemítá nejlépe, a šero se Silvestrem už dokonalo ostatní. První téma, které se mi ujalo v hlavě, byla koupel. Ten zvláštní úkon, který nás zbavuje prachu všedního dne, působí nám pocit blažené vláčnosti a nic za to nechce. Historicky vzato, naše zamyšlení nad koupelí by mohlo začít v pravěku, poněvadž tenkrát se nejspíš ponejprv zrodil v tom ne zrovna nadměrném mozku primitivního člověka nápad vlízt si do vody.
Ondřej Suchý: Burianův konkurent Ferenc Futurista zemřel příliš brzy
Mám před sebou víc než pětapadesát let starý zažloutlý výstřižek z časopisu „Náš týden na jevišti i v životě“. Autor podepsaný značkou „vac“ byl pravděpodobně posledním novinářem, kterému poskytl nemocný Ferenc Futurista interview. Článek s titulkem FERENC FUTURISTA STŮNĚ vyšel 16. května 1947. Populární komik Ferenc Futurista, kterého Vlasta Burian považoval za svého největšího konkurenta, zemřel 19. června 1947.
Jiří Suchý: Co je to hudba
Cestou do rozhlasu jsem dneska přemejšlel. Mám totiž dost daleko do rozhlasu - bydlím na Ořechovce a než se člověk do toho Karlína dohrabe, trvá to nějakou tu dobu. A to já obvykle přemejšlívám. Zpravidla o tom, o čem budu asi dneska vyprávět. A zrovna dneska jsem nemohl na nic přijít, a tak jsem si myslel, že bych mohl třeba pouštět jednu desku za druhou, protože hudba nic nezkazí...
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (35) Jára Kohout
Hned v roce 1990 se do Československa vrátil JÁRA KOHOUT (1904 – 1994), komik, o kterém jsme čtyřicet let nesměli vědět. Vrátil se, aby nás znovu začal rozveselovat na filmovém plátně, televizní obrazovce, jevišti, v rozhlase, ale také na stránkách našich novin. Byl jsem pyšný na to, že bylo Kvítko první, kdo Járovi Kohoutovi nabídlo stálý prostor pro jeho veselé úvahy postřehy a vtipy.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (14)
Tak tahle písnička mi dneska zní hlavou a evokuje celou řadu vzpomínek. Totiž, kdyby řadu! Chumel vzpomínek, ve kterém vyznat se není snadné, takže nevím, kde začít. Chronologie mi velí, abych začal tím, jak Jiří Šlitr dostal chuť napsat operu - samozřejmě, že v jazzovém (tehdy džezovém) rytmu. Protože koupelny jsou mou slabostí, napadlo mi tenkrát napsat libreto opery, která by se jmenovala Ve vaně - podobně jako je Blodkova opera V studni. Jiřímu Šlitrovi se to zamlouvalo a tak jsem začal psát
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (33) Karel Matějček
Pražského komika, humoristu a skvělého imitátora známých herců, KARLA MATĚJČKA (1913-198.), jsme v Kvítku už kdysi představovali — vzpomínal na svá setkání s „králem komiků“, Vlastou Burianem. Tentokrát má slovo, jako jeden z „komiků u psacího stroje“. Karel Matějček byl skalní starosparťan; na ligové mužstvo Spartu napsal nejednu vtipnou veršovánku, což není divu, neboť kdysi psal i texty písniček ...
Ondřej Suchý: Hořký pohled z balkónku Vlasty Fabianové
„Dobrý den, paní Fabiánová!“ „Prosím? Jak jste to řekl?“ Opakoval jsem rozpačitě svůj pozdrav. „Fabianová! Já jsem odjakživa Fabianová, žádné dlouhé á,“ napomenula mě s úsměvem, z něhož jsem pochopil, že spíš než o vážnou výtku šlo paní Fabianové o to, potěšit se mými vyděšenými rozpaky. Takhle jsem se kdysi s touto dámou poznal. Rozvážná, inteligentní, noblesní a přitom skromná, vlídná, jemná.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (14)
Patří dodnes k jednomu z nejoblíbenějších žánrů hraného filmu. Náměty čerpá z Divokého západu, z období kolonizace nebo z obrany již civilizovaných území, a nalezneme jej už v samotné kolébce americké kinematografie. Klasický western je pro Američany historickým filmem, protože vyvěrá z ryze americké skutečnosti, i když často velmi pozměňované.