Publicistika – J+O Suchý
Ondřej Suchý: Jitka Molavcová = 60? Nemožné! (2/4)
V roce 1971 jsem měl možnost se poprvé představit jako karikaturista v silvestrovském čísle časopisu Dikobraz. Zakrátko jsem dostal od šéfredaktora Jindřicha Bešty nabídku, abych do Dikobrazu připravoval seriál Komik na tento měsíc – znamenalo to 1 karikaturu plus 1 stránku textu měsíčně. Byl jsem šťastnej jak blecha a hned jsem „rozdával tituly“ všem, kteří se v tom či onom měsíci něčím hezkým projevili, ať už v novém filmu, v televizní komedii anebo v novém divadelním představení.
Jiří Suchý: Pohádka
Pohádka má ohromnou přednost: to, co se v ní vypráví, není pravda, takže se dá vyprávět cokoliv. To se zdá ulehčovat pohádkáři situaci, ale není tomu docela tak. Naopak, tím, že máte neomezený možnosti, jste na tom daleko hůř. Já to znám z restaurací. Tam, kde mají na lístku čtyři obědy a dva z toho už nemají, tam je věc jednoduchá, protože jedno z těch dvou zbylejch jídel zaručeně nejím.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (3)
Když jsem psal tuhle písničku pro Libušku Šafránkovou na CD O zvědavém štěňátku, netušil jsem ještě, že se v budoucnu narodí nějaký Cardinál Nermin, který se stane Lupinem III. Nu a teď už ho máme doma! Paní Ivana Krčková nám ho laskavě dovezla. Zatímco byla na cestě z Kladna do Šemanovic, řešili jsme se ženou jaké uvítání Cardinálovi přichystáme. „Měl by mít červený běhoun od dveří až k trávníku,“ uvažovala Johana, zatímco já navrhoval méně nákladnější červený kardinálský čepeček.
Ondřej Suchý: V Brně za Jarmilou Veselou
„Nejhezčí ze všeho byly bezesporu ty začátky, protože člověk šel do všeho s určitou nadějí a vervou, na všechno se těšil. Časem pak nastala určitá únava, takže proto tvrdím, že nejraději vzpomínám na své začátky. Ono se všechno pomalu vytrácí z hlavy, kdybyste za mnou přišel před takovými deseti-dvaceti lety, určitě bych vám toho pověděla víc.
Jiří Suchý: Lže, jako když tiskne
Denní tisk čtu pravidelně denně, ale nepravidelně v tom smyslu, že střídám tituly. Jednou jsou to tyhle noviny, jindy tamty, a musím říct, že si libuju. Po čtyřiceti letech hubených osmistránkových listů, kdy i těch osm stránek bylo moc, protože se smělo psát jen o tom, o čem se smělo psát, a toho nebylo mnoho, je tu úroda zpráv, které člověk skutečně přečte, na rozdíl od článků v socialistickém tisku, které nepojednávaly mnohdy v podstatě o ničem a jen přemílaly fakta o úspěších našeho zřízení.
Ondřej Suchý: Sága rodů Lupinů (2)
Tak Cardinál Nermin, pro nás Lupino III., je už na cestě! Zatím co má žena Johana denně před spaním v posteli studuje knihu Pražský krysařík (po kolikáté už?), já dávám přednost trochu jiné literatuře o psech. Jsem celoživotní obdivovatel Jana Wericha a tak si čtu pro změnu v jeho knížce Povídky nejen o psech. Jan Werich měl v úmyslu napsat o psech celou knihu, bohužel, osud mu to nedopřál, stihl jen několik povídek.
Ondřej Suchý: OBŽALOVANÝ (3/3)
Bylo více těch, kteří se ve své době marně snažili předložit důkazy Burianovy neviny široké veřejnosti.... Zatímco se v tehdejším tisku objevovaly proti Burianovu výpady nejhoršího kalibru, článek, jehož autorem - dle tvrzení paní Červené - byl nejspíše dr.J.Vojtíšek (článek je nepodepsaný), se na stránky novin nedostal. Zde je alespoň jeho část.
Jiří Suchý: Pravda o existenci Járy Cimrmana
"Když jsem tohle zjistil, napadlo mě, jestli Jára Cimrman není pouze smyšlená postava. Ale stačilo, abych si uvědomil, co všechno tenhle genius uskutečnil, a pochopil jsem, že tu musel mezi námi žít. Žádná smyšlená postava by přece nemohla složit operu, nemohla by mít na svém neexistujícím kontě tolik vynálezů, uměleckých děl, tolik slavných výroků. To může dokázat jen živá bytost. Nemám pravdu? Nemám.
Ondřej Suchý: Lord Achille Gregor
Kdysi jsem patřil k lidem, které neměl rád. Zavinila to hořkost pocházející z mylné domněnky, že jsem měl mít vliv na ukončení jeho funkce redaktora zábavné přílohy sobotního Svobodného slova zvané Kvítko, do níž jsem na konci sedmdesátých let nastoupil. Kvítko kdysi dávno vymyslel a redigoval Josef Lada a v šedesátých letech ho obnovil právě Achille Gregor.
Ondřej Suchý: Když hrál orchestr Jaroslava Echtnera
V padesátých letech to byl kapelník jednoho z nejpopulárnějších pražských tanečních orchestrů. Bylo mně třináct, když jsem uslyšel na vlastní uši a uviděl na vlastní oči dva velké orchestry – Jiřího Procházky v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, a pak ten Echtnerův. Nezapomenutelný zážitek z účasti na jednom z „Čajů“ v pražské Lucerně, kde orchestr Jaroslava Echtnera hrál, mi znásobilo ještě jedno velké překvapení - na pódiu se totiž objevil můj bratr, kterého konferenciér ohlásil jako autora a interpreta tehdy velkého šlágru (na desky ovšem nazpívaného Josefem Zímou) Blues pro tebe.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (28) Jindřich Mošna
Legendární postava českého divadla, herec a komik JINDŘICH MOŠNA (1837—1911), ještě u psacího stroje nesedával. Sedával u psacího stolu a své sólové výstupy a kuplety psal inkoustem a perem. Tiskem začaly vycházet v sedmdesátých letech 19. století. Kromě několika svazků výstupů a kupletů napsal tento přední herec pražského Národního divadla (byl jeho členem hned od otevření v roce 1883 až do své smrti) knihu svých pamětí „Jak jsem se měl na světě“.
Ondřej Suchý - Václav Židek: Neraď, nebyl jsi v Rusku a není ti šedesát!
Byla sobota, pozdní slunné odpoledne, psal se 10. květen 2003, a já seděl po dobré večeři a ještě lepším vychlazeném pivečku v muzeu zábavy Jaképak bylo pro mne milé překvapení, když mi byl pan Ondřej Suchý totiž velmi obdivuje ruské cirkusové klauny a z nich především Olega Popova; kdysi před lety si přečetl v novinách článek, že jeden Čech, žijící trvale v Německu, tvoří sochy tohoto slavného ruského klauna a že kopie těchto sošek jsou velmi prodávané.
Ondřej Suchý: Odešel humorista-workoholik
Ve věku 77 let zemřel v pondělí 26. října 2009 v Thomayerově nemocnici spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík. Podobně jako po Jaroslavu Haškovi zbylo nám tu po něm neuvěřitelné množství humoristických povídek, her, skečů i románů. A podobně jako u Haška převýšilo jedno dílo všechno ostatní co napsal, totéž se přihodilo i Miloslavu Švandrlíkovi.
Jiří Suchý: Meditace ve vaně
JE 31. PROSINCE: Šeřit se začíná už po obědě a šero nutívá nás, hloubavé lidi, k meditování. Napustil jsem si vanu, protože v té se mi přemítá nejlépe, a šero se Silvestrem už dokonalo ostatní. První téma, které se mi ujalo v hlavě, byla koupel. Ten zvláštní úkon, který nás zbavuje prachu všedního dne, působí nám pocit blažené vláčnosti a nic za to nechce. Historicky vzato, naše zamyšlení nad koupelí by mohlo začít v pravěku, poněvadž tenkrát se nejspíš ponejprv zrodil v tom ne zrovna nadměrném mozku primitivního člověka nápad vlízt si do vody.