Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (35) Jára Kohout
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
| Seriál KOMICI U PSACÍHO STROJE |
| V sobotu 6.ledna 1986 jsem v sobotní příloze Svobodného slova KVÍTKO, jehož jsem byl tehdy sedmým rokem redaktorem, zahajoval svůj nejnovější seriál Komici u psacího stroje. Letos jsem se štosem už časem zažloutlých novin probíral a začetl se do tohoto seriálu, který jsem tenkrát doprovázel i karikaturami představovaných komiků-autorů, a najednou mi přišlo líto, že by texty některých z nich už nemusely spatřit více světlo světa. A tak se stalo, že jsem si vzpomněl na Pozitivní noviny a napadlo mne, že by mohlo být docela pěkné obnovit někdejší kvítkovskou „tradici“. Medailonky, kterými jsem literární ukázky uváděl, už zastaraly, což mi dává možnost je nyní rozšířit. Myslím totiž, že i ty mohou dnešní čtenáře zajímat. A tak zde tento seriálek ožívá, s mým přáním, abyste si jím například zpříjemňovali svá středeční dopoledne. |
|
|
| POVÍDKA Z NÁZVŮ FILMŮ, KTERÉ NATOČIL JÁRA KOHOUT Když „Vdávala se jedna panna“ provedl „Miláček pluku“ „Dobrý voják Švejk“ „Na tý louce zelený“ „Únos bankéře Fukse“, přičemž mu pomáhala „Neviňátka“ a celá „Klabzubova jedenáctka“ „Host do domu!“ vykřikla „Mořská panna“ „Lojzička“; když přiváděli uneseného „Krále ulice“ po „Třetím zvonění“ na „Fidlovačku“ „U svatýho Matěje“, kde se právě odbývaly „Vdavky Nanynky Kulichové“, protože „Ve dvou se to lépe táhne“. Povedená „Falešná kočička“ zahodila vzteky snubní „Modrý démant“ a bylo na ni už i na „Tři kroky od těla“ vidět „Utrpení šedé sestry“. Když ale zpozorovala, že stejně podvedené jsou i další „Čekanky“, „Dceruška k.pohledání“ i ta „Bílá vrána“ „Komediantská princezna“ z „Cechu panen kutnohorských“, když viděla, jak „Barbora řádí“, uklidnila se poněkud a se zaklením „Život je pes“, přistoupila ke skupince, kde stáli „Tři kamarádi“. Řekla jednomu z nich: „Prosím, pane profesore“, to je všechno jako ,,Z bláta do louže“, protože ten „Poslední muž“ „Kristián“ si určitě najde „Důvod k rozvodu“, pak bude konec „Lízina letu do nebe“ a nepomůže žádné volání „Slávko, nedej se!“ Já to znám z „Čapkových povídek“, když jsem je četla v „Hotelu Modrá hvězda“, co je hned za nádražím v „Městečku na dlani“. „Parohy“ „Z rozkazu Jeho výsosti“ patří na toho darebáka! Ale „Vy neznáte Alberta“! Ten kdyby měl hledat s „Lucernou“ nové „Lízino štěstí“, místo aby se raději doma učil „Filosofskou historii““ tak pro mne něco najde. Třeba „Promítače“ z „Hollywood revue“, to je mi fuk! Jo, pánové, „Neviděli jste Bobíka“! Ten mne nenechá sedět jako nějakou „Madlu z cihelny“! Ale stále se bojím, aby mi jednoho krásného dne neřekl: „Manželka něco tuší“, ty moje „Děvče z Karlína"! JÁ MÁM V NOTESU... Vždy jsem byl kujón na notesy! Mnoho vzpomínek v nich mám. A jsem rád, že mám všechny notesy doma. Chovám je pečlivě od roku 1921. Vše je v nich. Co jsem dělal, kolik mně kdo kde zaplatil (a za co) - zkrátka každý ten notes je zároveň můj deník. Něco mě rozzlobí, napíšu si poznámku do notesu a to mě okamžitě uklidní. Je to v notesu a už to nestraší v mé hlavě. Měl jsem štěstí, že jsem haldu notesů mohl přenést přes hranice! Každý rok počmárám jeden zápisník až do poslední stránky. Je to důležité, aby se nezapomnělo! Co tam mám vtipů! Co tam mám adres! Notes si za mě pamatuje všechno o lidech, kteří již odešli i o těch, kteří ještě odejít nemohli. Bez svých poznámek bych nemohl napsat knihu o svém životě, Hop sem, hop tam... Mám třeba poznamenáno: Jarouši, americké role se uč ve vaně! Role v angličtině se tedy učím ve vaně. Někdy si do ní napustím i vodu. Glaspapír se na vrásky nehodí. Vyvážená dieta je — v každé ruce jeden půllitr piva. Vánoce jsou svátky radosti. Všichni mají radost, akorát ryby ne. Letos jsem dostal k vánocům sněhové pneumatiky, ale ony mi roztály... Napsal jsem si do notesu: Jedna turistka, která byla po dlouhém tahání puštěna do svobodného světa, mi sdělila, že já a Horníček jsme příbuzní ze z Plzně. Je to možné, protože jeho otec a můj otec byli otcové. Režisér Forman říká, že i neherce naučí hercovat... Líbí se mi styl s jakým zpívám své písničky. Jenomže o mně se říká, že nemám žádný vkus. Vloni k nám na silvestrovskou party přišla herečka Kim Nowak s tak hlubokým výstřihem, že jsem si nemohl odpustit poznámku: „Tak hluboký výstřih se nenosí na večeři! Takový se nosí na operaci srdce!“ Pro příští rok jsem si dal závazek, že se nebudu dívat na televizi - během spánku. JAK SE POZNÁ, ŽE STÁRNETE: Všechno bolí - a co nebolí, nefunguje. V očích se vám zableskne, akorát když se sluneční paprsek odrazí od vašich brýlí. Udýcháte se, když hrajete šachy anebo vytáčíte telefonní číslo. Cítíte se jako po flámu - a nikde jste nebyli. Vaše mysl spřádá plány, které tělo nemůže dodržet. Věštkyně vám nabídne, že vám bude číst budoucnost z vašeho obličeje. Zhasínáte světlo kvůli šetření - a ne kvůli romantice. Sednete si do houpací židle - a nemůžete jí rozhoupat. Jste nadšeni událostmi, které jiní považují za nudné. A víte všechny odpovědi - jenže se vás nikdo na nic neptá. Příště: Jindřich Plachta - podruhé Kresba: Ondřej Suchý Další díly najdete zde |
| Kudy do Šemanovic aneb Vítejte v Nostalgické myši ... |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 10. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |
 |
Ivan Rössler |
 |
Ivan Kraus |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Milan Markovič |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Dáša Cortésová |