Helena Dohnalová: Děvče v kanoi (3/3) - Když ještě nebyly mobily

Najednou se začala řeka rozšiřovat a šednoucího nebe nad nimi byl větší kus. Hanku napadlo, že je ti vpředu začnou postrádat a někde na ně počkají. Místo pomoci se před nimi objevil obrovský balvan přes celou půlku řeky. Druhá část koryta byla plná popadaných stromů. Voda protékala jakoby nic, ale projet se nedalo.

Luděk Ťopka: Na jelení říji

To trvalo dosti dlouho a na mne přišla po chvíli nějaká únava po cestě, či co, a já na tom místě najednou usnul. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale měl jsem krátký sen. Viděl jsem ženu s dítětem v náručí kráčet vedle vojáka, jenž měl jen jednu ruku, kterou ukazoval na mne a přitom mu po tváři tekly slzy. Když jsem náhle procitl, bylo už všude ticho a klid.

Michal Čagánek: Malá (1)

Říkají mi Blanka a na jaře mi přáli ke čtvrtým narozeninám. Nyní je podzim, stromy odevzdávají své plody. Stačí vzít do dlaně jablko nebo zralou švestku a člověk hned ví, že je tady správně, že věčnost trvá a bere na sebe bezpočet podob. Uprostřed léta jsem poznala, že umím číst. Seděla jsem v parku pod stromem, starý jírovec mě rád chová ve svém stínu. Ráda se opírám o jeho kmen. V tom kmeni je dutina, do které se dá vlézt, když člověk chce a je dost malý na to, aby se do ní vešel, jako jsem já malá.

Můj dědeček

Děda stál u dlouhého vlnitého modrého plotu, porostlého břečťanem, ve kterém se tak rády schovávají ještěrky, jen v trenkách, a s cigaretou v ruce se rozhlížel po vesnici. Jeho bílé pivní bříško kontrastovalo s modrou plotu ...

Evženie Tomková-Towenová: Návraty

Bydleli jsme ve vilce na okraji Prahy. Jinonická silnice spojuje Košíře s Jinonicemi. Už tenkrát to byla asfaltka,ale skoro nic tam nejezdilo. Hráli jsme na ní klidně vybíjenou a skákali panáka. Podél silnice stály vilky a parcely se táhly přes celý kopec až nahoru k dubu, o kterém už mnoho generací říká náš dub. Všichni po něm lezli ,měli na něm své pozorovatelny a pod ním tu pouštěli draky.

František Mendlík: Koloniál U hodné paní

K Rendlům se odjakživa chodilo na dluh. Paní Štěpánka Rendlová byla vyhlášená dobračka, půl doktora, panská kuchařka a cukrářka. Byla známá po celém širokém okolí. Její dorty a trubičky, to byla báseň. Neměla nepřátel. Nesnášela se akorát s paní Karafiátovou. Tato mondénní dáma jednou prohlásila: „Paní Rendlová, já už od vás žádné trubičky nechci. Sahala jste na mrtvolu!“ Narážela tím na fakt, že Štěpánka pomáhala připravit do rakve zesnulého staříčka od sousedů. V obchodě se také diskutovalo. Pod oknem stávala dřevěná lavice z dob mocnářství. Prokazatelně na ní sedával i Tomáš Baťa, ještě když roznášel po domácnostech vlastnoručně vyrobené papuče.

Nedělejte ze mne blbce!

„Mám nápad,“ řekl mi tehdy manžel s atlasem v ruce. - „Když jsme se konečně otevřeli světu, tak bychom mohli na dovolenou do...“ - „Do prčic,“ vytrhuji ho z dálek vonících cypřiši a eukalypty. „Tak pojeďme alespoň do Bulharska ....

Ivo Jahelka: Diviti se je lidské / Balada o milencích...

„…za to se odsuzuje k trestu odnětí svobody na deset měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon se zařazuje do věznice s ostrahou…Posaďte se a poslyšte odůvodnění tohoto rozhodnutí. Soud vzal za prokázané, že obžalovaný skutečně dne 10.3. za použití krumpáče vniknul…“ Soudce asi pět minut rozebíral podrobně důvody, které ho vedly k vyhlášení odsuzujícího rozsudku, a když byl jeho monolog u konce, obrátil se na obžalovaného.

Jan Jurek: David

On, jeho bratr, jeho matka a jeho otec. Bydlí v panelovém bytě dva plus jedna v nejvyšším osmém podlaží s výhledem na školní hřiště a za ním na přilehlou frekventovanou silnici. Mají hlučné sousedy. V jednom kuse se tam hádají. „Ten její ji určitě mlátí,“ říká mu matka. „Jednou sem ji viděla a měla na rameni takový jelito,“ povídá a ukazuje špehýrku mezi prsty, jak velký to jelito asi bylo.

Egon Wiener: Píši Vám, milý Krakonoši

Píši Vám, milý Krakonoši, ač se mi doneslo, že těch jmen máte víc. V Čechách jste byl znám v pověstech o Rybecálovi nebo též Rýbrcoulovi. Do literatury jste vstoupil na druhé straně svých hor, jejímž jste byl vždy dobrým duchem. Ve Slezsku se Vašich jmen zmocnil první J. Musaeus, v Čechách se otcem Krakonoše stal Václav M. Kramérius, který o Vás psal roku 1794 v Praze a v Jindřichově Hradci. Stal jste se i motivem J. A. Koublemu ke hře pro děti - ,,Rybrcoul druhý na Krkonoších“ – Praha 1867.

Alena Wienerová: Opravdu vydařený večer

Jiří se svojí ženou Jitkou si užívali spokojeného života. Blížilo se výročí svatby a Jiří přemýšlel, jak nejlépe tento významný den s manželkou oslaví. Byl dlouhou dobu nezaměstnaný, manželka na mateřské dovolené, roční syn také nemohl být o nic ošizen. Peněz se moc nedostávalo. Sociální podpora vystačila jen na nejdůležitější životní náklady.

Ivana Horová: Můj největší dík | Jeden večer | Básně bez bázně

Cestou v metru jsem si povšimla zajímavého inzerátu. Jisté internetové stránky chtějí jít s dobou a nabízejí seznámení bez závazků. Tudíž tím odpadá už všechna snaha pánů a doufání dam. Není to trochu smutné? Trafiky praskají ve švech množstvím časopisů pro ženy, kde jim radí, jak si najít a udržet toho Pana Dokonalého nebo časopisů pro pány, kde jsou "zaručené" rady, jak uspokojit partnerku anebo jak ji poslat do háje. Celý svět neustále řeší vztahy. Možná proto jich tolik nefunguje, protože se jen řeší. Lidé pro sebe tak trochu zapomněli dělat překvapení. A proč taky? Bez urážky, ale ženy se podbízejí samy, chovají se hloupě a emancipace stále vzrůstá.

Michal Čagánek: Něco pro nožky / Prazvláštní tvor

Spím moc rád. A nemám teď na mysli ani tak spánek samotný, jako spíš sladké usínání po náročném dni, či naopak omamné probouzení, například o víkendu, kdy člověk nikam zvlášť nemusí, a proto může kamkoliv a cokoliv a, dřív než vstane z postele, o všech těch možnostech ještě chvíli sní a ještě chvíli...

Vlastimil Marek: Jiné myšlení

Nejen duchovní mistři všech dob (ti jaksi nepřímo), ale dnes i přímo a otevřeně jsme vyzývání ke změně myšlení. Naposledy a důrazně o to požádalo shromáždění laureátů Nobelových cen v prosince 2001: „Abychom přežili ve stále rychleji se měnícím světě, musíme se naučit myslet jinak, nově.“ Co je to to jiné, nové myšlení?