Vojnové variácie
Keď príde leto, zbalíme si doma kufre a hajdé - tradične do Chorvátska. Prvýkrát som sa tam dostal s humanitnou pomocou v čase vojny v roku 1992. Pomáhal som ako novinár túto pomoc zorganizovať vďaka aktivite neskoršej predsedníčky ...
Antonín Suk: Rezaví loupežníci
Cestáře a pražského Jirku spojilo v jeden komplot jejich tažení proti rezavým loupežníkům kolem Vickovic. Cestář to bral po stránce docela prozaické – škoda každé slepice! Jirka zase jako zábavu. Cíl však byl naprosto stejný. Nad hájenkou se táhla přeměna. Protože stejnověký porost sahal od Vickovic až k Třebětínu, bylo potřeba začít s obnovou.
Helena Dohnalová: Na houby
Asi nikdo pořádně neví proč, ale obyvatelé Česka jsou národem houbařů. Zatímco příslušníci ostatních národů, konzumují obyčejně jen uměle vypěstované žampiony, hlívu ústřičnou, hříbky a také šii-take, Češi zbaští kdejakou prašivku. Možná je houbaření oblíbené proto, že je to jediný lov, který se dá provozovat bez jakýchkoli povolenek, honebních či rybářských lístků a nákladného vybavení.
Emília Molčániová: Neúspešná transakcia / Tajomstvo šéfkuchára / Jasnovidka
„Ďalší, prosím,“ zahlásila pokladníčka pri prepážke v banke a k okienku pristúpil muž v stredných rokoch. „Prajete si?“ spýtala sa a profesionálne sa na klienta usmiala. „Chcem peniaze, všetky!“ „Samozrejme, ako si želáte,“ povedala. „Chcete ich vyplatiť v dolároch, eurách, alebo v našej mene?“ „To je jedno, len nech je to rýchlo,“ povedal a nervózne sa obzeral okolo seba.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (16)
Vytáhli mě jako zmoklou slepici na loď, a přes mé protesty, že se netopím, ale jenom trénuji, mě odvezli na jejich oddělení u propusti na Smíchově. Věděli, kdo jsem a že za pár dnů budu plavat s Venclovským Slapy-Praha, přesto mě vyslýchali skoro dvě hodiny, sepsali protokol o zadržení a napařili mi sto korun pokuty.
Jan Jurek: Anna
Už dál nemohl. Vzal do ruky tašku, naházel do ní pár svršků rozhodnutý zase vypadnout. Hned ve voze se mu udělalo líp. Cucal větrové bonbóny, pil pramenitou vodu a zpoza svých slunečních brýlí se díval do jarem pučící krajiny. Rozkvetlé stromy, zelená tráva, modrá obloha, slunce… tohle potřeboval. Zase mu bylo trochu dobře, třeba věděl, že to přeletí jako vteřina.
František Mendlík: S časomírou za zády
Výpravčí Vojtěch Omelka žil celý život podle hodinových ručiček. Byl absolutně dochvilný a stejnou vlastnost vyžadoval i od svých bližních. Když odcházel na železniční průmyslovku do Valtic, zakoupil mu otec náramkové hodiny značky Kirovskije. S těmi kirovočkami byl na obtíž všem kamarádům. Jakoukoliv nedochvilnost komentoval a prstem vždy ťukal na zápěstí s hodinkami. Kamarádi se mu jednou pomstili.
Jan Jurek: Víkend
Měl ji tak blízko jako nikoho předtím. Ani netušil, jaké to je. Když přijel, dal jí pusu na přivítanou a nechal se odvést na pokoj. Jeden pro nás oba, nevadí ti to?, zeptala se. Bez váhání a náznaku rozpaků odpověděl, že nevadí. Byla ráda. Neznala ho ještě tak dobře, aby si mohla být jistá, že to chce. Být s ní v jednom pokoji celé dva dny na starobylé usedlosti uprostřed zámeckého parku.
Pavel Pávek: Šesták pana Wericha
Časy studentské, časy veselé. Občas jsme, pravda pravdoucí, i do školy museli zajít a nudit se při výkladech profesorů, ale často byly dny věnovány daleko důležitějším věcem. Třeba intelektuálním debatám v různých pražských vinárnách. Občas naše parta zapadla i do dnes již neexistující Lišky Bystroušky. Sudové víno, stylový interiér, prima obsluha, tam se to, panečku, filozofovalo o životě. Byl březen 1968, venku rozkvétalo jaro. I to Pražské…
Pavel Landa: Záhada lombardní sazby
Denní porada začala jako každý den přesně v deset hodin. A jako každý den se nejprve ptal šéfredaktor, co má kdo pozoruhodného. Vždy otrávený vedoucí sportu Mgr. Krysařík znuděně informoval, že se hraje hokej, a jestli to ti volové nezvorají, mohl by být výsledek znám do uzávěrky. Komentář už je pochopitelně napsaný předem. Snaživá představitelka kultury Bc. Wordenová pravila, že se jim podařilo získat exkluzivní rozhovor s televizní moderátorkou počasí, která zničehonic otěhotněla.
Tomáš Zářecký: Když kopne stará láska
Hokej patří k mým vášním už více jak deset let. A ať už srším emocemi přímo na stadionu nebo se proháním s hokejkou a tenisákem po malém plácku mezi baráky, užívám si ho stejně. Víkend co víkend na nerovném betonu, s brankami bez sítí, s dřevěnými paletami místo mantinelů, se starými tenisáky, co ne pokaždé najdou z hustého křoví cestu zpátky ke svému majiteli....
Egon Wiener: Egonovy pohledy a pohlednice
Když už nesmím čokoládu, tak mi aspoň dopřejte mirabelky, špendlíky. Ty žluté, malé načervenalé meruňky našich příkopů, luk, polí, strání a zaplevelených zahrad. Dopřejte mi tu radost předčasného stáří. Ovoce, spíš plevele našich sadů, bastardů, levobočků chlupatých masitých broskví, sladkých meruněk a bosenských švestek, plebejců mezi značkovým ovocem – voňavými jablíčky, máslovými hruškami a jižními citrusy.