Eva Vlachová: Prázdninové lásky
Přijde to jako blesk z čistého nebe. Najednou ta holka od sousedů, kterou jste vídali letmo přes plot, jak si hraje s panenkami, samá ruka, samá noha, s copánky jako myší ocásky a s mezerou mezi předními zuby, nějak vyrostla a zkrásněla. Panenky zůstaly opuštěny kdesi v zahradním domku a na dece v sousední zahradě leží půvabná slečna s vlasy barvy medu, nohy má opálené do hněda a mezírka mezi zuby je najednou tak nějak roztomilá…
Ivan Kraus: Pravdivé pozadí napoleonských válek
Po mnoha letech strávených ve Francii a pečlivém prostudování množství materiálů se mi podařilo konečně dokončit tuto práci, kterou bych rád trochu přispěl k osvětlení historických událostí. Nezabýval jsem se však tématem tradičním způsobem jen proto, abych nosil dříví do lesa, či jak říká s oblibou můj přítel historik a archeolog – zanášel papírem knihovnu.
Hana Geigrová: Nehodící se škrtněte
Zdálo se mi, že jsem už dlouho neviděla svého přítele. Zná mě už dlouho, skoro lépe než já znám sama sebe. Nikdy mě neodsuzuje, nekritizuje, nedělá mi mindráky a neříká, co mám nebo nemám dělat. Nemáme hádky, dohady a neklid. Je tedy v zásadě ideální. Sedíme u stolu a máme knedlo-vepřo-zelo. Prý to už dlouho neměl. Venku leje jako z konve.
Ivan Kolařík: Ticho léčí
Zdálo by se, že trauma spojené se štěkáním psa je vůbec to nejhorší, co může narušit ticho a klid a vyvést vás z rovnováhy. Jak se však člověk může mýlit! I ten nejurputnější štěkot je procházkou po růžové zahradě v porovnání s tím, jakou trvalou újmu na zdraví vám mohou způsobit svým řevem vaše milovaná, všemi obdivovaná vnoučátka.
Ivan Kolařík: Moje štace v Americe (2.)
Ježíšku, kdyby tak žena Máňa viděla, kam mě ti policajti večer zatáhli! Uvítala nás polotemná, zahulená místnost, ze které se linuly jazzové synkopy, při kterých se na sloupcích svíjely lehce oděné křehotinky. Jakmile jsme vešli, thajská majitelka podniku zatleskala, krasavice zanechaly tance a přisedly si k nám. Útlá umělkyně neklamně čínských rysů si sedla vedle mě, šibalsky se usmála a kamarádsky mně pohladila kalhoty v rozkroku.
František Mendlík: Agentura Kucan
Vychovatel František Šimek, zvaný Kucan, byl vychovatelem na internátu průmyslovky ve Valticích. Tento malý a vychrtlý človíček chodil v uniformě. Pocházel ze slovenských Kútů a od toho byla ta přezdívka. Ostatní vychovatelé chodili v civilu. Fero s hrdostí nosil na ramenou hodnost technik. Bylo to bílé téčko na modrém nárameníku. Podle sovětského vzoru byli hodnostmi označeni všichni železničáři. Téčko bylo odvozeno od vojenského staršiny. Na vojně ovšem nebyla tato hodnost tuplována. Nebyl starší staršina. To na dráze byli jiní kabrňáci.
Michal Čagánek: Hledači pokladů
To všechno a ti všichni jsou neustále tady a osvětlují temná zákoutí mých dnů. Když v mysli stisknu tlačítko vzpomínek a srdce se otevře pocitům, tak vím, že je můj poklad přítomný. Poklad, který neničí rez ani kaz, poklad, který je v bezpečí před všemi lapky a zloději, poklad, jehož hodnota roste s člověkem, jeho pokorou a vděčností. Skutečný poklad domova.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (25) Pyramida mayského krále
Na jaře roku 2006 musel archeolog Escobedo požádat guatemalskou vládu o vojenské hlídky. Escobedo vedl vědecký tým, který prováděl vykopávky ve zříceninách starého mayského města El Peru Waka a jejich výzkum stále častěji narušovali guecheros, vykradači předkolumbovských staveb. V noci 4. května si Escobedo pozdě večer nalil ještě trochu vlažného čaje a prohlížel si maličký reliéf z perleti a nefritu, který zřejmě představoval opičí obličej. Musel detailně propracovanou miniaturu dávného indiánského umělce obdivovat. Pocházela z asi dvacetimetrové pyramidy, kterou se Escobedův tým snažil vyrvat z obětí pralesních stromů a lián.
František Mendlík: Svérázný výklad teorie relativity
Je měsíc únor. Pro vinaře Vaška Bouchala doba vegetačního klidu. Výpravčí a majitel dvou vinohradů jezdí na kondiční rehabilitace do Luhačovic zásadně ve druhém měsíci v roce. Vždy po dvou letech se spojí s kamarádem, výpravčím Frantou Randákem. Tihle spolužáci pak pravidelně tráví čtrnáct dnů pospolu. Jejich pokoj má zvláštní účel. Skrývá se v něm propagační oddělení vinařského zasilatelství.
Iveta Kollertová: Západ slunce / Knihomolka / Nedělní zamyšlení
Obracím v rukou listy knížky z dětství. Hanzelka se Zikmundem mne zavedou do Afriky a vypráví mi o zemi, kde je slunce nad obzorem jako přilepené. Představivost se rozvíjí jak poupě růže za úsvitu. Mlčky šustí list za listem a vzpomínky na dobu, kdy byla maminčina knihovna tajuplnou skříní plnou neznámého, se vrací.
Pavel Landa: Neštěstí, totiž Apríl
Na 1. dubna nepředepisuje Římský misál nějakou mimořádnou mši. Svátek má Hugo, ve 12. století biskup v Grenoblu, později prohlášený za svatého, který se žádnými humornými kousky neproslavil. Pravoslavní jsou v období Velkého Půstu, takže rovněž nic veselého. Jediná stopa vede do Francie; tam do roku 1582 slavívali příchod Nového roku od 25. března až do 1. dubna, kdy rozpustilé taškařice vrcholily. Teprve za Karla IX., který zavedl Gregoriánský kalendář, se začátek roku přesunul na 1. leden, jenomže zvyk se z moci úřední tak snadno nepřestěhuje, a příjemný zvyk už vůbec ne, a tak milý svátek bláznivých legrací na 1. dubnu zůstal. Rozšířil se takřka po celé Evropě, působením kolonizátorů i do zámoří (April Fool´s Day).
Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (1)
Jednoho pondělního rána u nás zastavil strýcův asistent s autem, naložil mne i tatínka a odvezl nás krásným slunečním dnem přes Prahu, podle Berounky a kolem hradu Karlštejna, do malé vesnice Leče. Uvítání bylo bouřlivé a po báječném obědě jsem se ocitl jako v pohádce. Prolezli jsme s bratrancem Slávkem celý statek, od sklípku se studánkou až po patra špýcharu, maštal s koňmi i kravský chlév a honili se s hospodářovými psy po sadě za humny.
Bajka z australské buše
Tak tam někde, uprostřed divoké a nekonečné australské buše, žili v dobrých sousedských poměrech starý, vysloužilý vombat Herbert a sličná, mladá klokanice Stella. Často se potkávali na ranní a podvečerní pastvě, prohodili slovo o tom, že letošní léto není tak pěkné, jako bylo to loňské, k čemuž vombat Herbert občas dodal, že on pamatuje léta ještě horší než to letošní a na druhé straně také mnohem lepší, nežli to loňské.
Egon Wiener: Lidé si mají povídat | Kde jsme doma | Jak slepit hrnek rozbitý na dva kusy
Skoro všichni si chtějí povídat. Je málo těch, co nechtějí a přitom je tolik krásných věcí na světě, že by se o nich mluvit mělo. Pusa nikomu neupadne, každý by občas měl klapnout zobáčkem. Co nás tak učili ve škole, občas si každý pustí pusu na špacír a každý se občas prokecne. Říká se přeci naopak, líná huba, holé neštěstí nebo pro hubu – na hubu a tak dál.