Pavel Vrána: Vzpomínky s vůní moře (2) O kamarádství
Kamarád. Těch, které jsem tak v různých etapách svého života oslovoval, bylo poměrně dost, ale většinou to byl omyl. Ty, kteří omylem nebyli, bych určitě spočítal na prstech. Když nad tím vším dnes, s odstupem času, přemýšlím, nejpozoruhodnější byli právě ti nejméně nápadní. Jedním z těch, kteří mi v paměti zanechali stopu nejvýraznější, byl vzrůstem malý, ale sukovitý a po všech stránkách neuvěřitelně odolný pořízek, kterému všichni z jeho okolí říkali Johny. Poznal jsem ho na moři. Po svém prvním nalodění na nákladní loď převzal jsem po něm jednu špinavou a páchnoucí skříň se smetákem a kupou hadrů na podlahu, rozhrkaný vysavač a titul rajonisty palubní posádky.
Ivan Kraus: Jak jsem se odnaučoval kouřit
Bylo to jedno z těch rozhodnutí, jichž člověk lituje hned poté, co je učinil. Myslím si, že bych k takovému rozhodnutí nikdy nebyl dospěl, nebýt mé ženy, která jednoho dne pravila, že se ráda vzdá všech svých dárků k narozeninám i k vánocům, když zkusím přestat kouřit. Svou roli tu sehrála i žlutá žárovka, která prý, když svítí, čistí vzduch tím, že voní po citrónu. Na mne však tento vynález působí omamně jako droga.
Petra Haasová: Tomu ty říkáš ostuda?
Nikdy nepřestanu být vděčná zvukaři, kterého pohotově napadlo vložit do aparatury CD s náladovou hudbou a vysvobodit mě tím ze strnulosti. Hodila jsem do obecenstva úsměv šťastného dementa a odkráčela do zákulisí. Tam bylo horko. Parťák ležel na zemi s nohama opřenýma o zeď a přikládal si na čelo mokrý hadr.
Jméno
Na první středeční hodině angličtiny jsme byli jen dva. Ostatní tři se z různých důvodů omluvili. Nejdřív jsme se vzájemně představili. What´s your name? My name is… Pan Jan, inženýr, měl takové hezké, typicky české příjmení, že mi ani nestálo za to si to jméno poznamenat. To si budu určitě pamatovat, myslela jsem si. Nejsem přece hloupá.
Milan Lasica: Kto je najlepším priateľom človeka?
Kto je najlepším priateľom človeka? Kniha, alebo pes? Pozrime sa na to zbližša. Kniha nezaberie veľa miesta. Doma, v knižnici, môžete mať aj stovky, tisíce kníh. Ale koľko môžete mať doma psov? To je prvý argument v prospech knihy. Ďalej. Kniha nepýta jesť.
Milan Prokš: Čtvrtý v háji
Přestože můj věk mě k tomu zdaleka ještě neopravňuje, i já si občas prožiju období jakési životní beznaděje a každodenní marnosti. Ne, nespletli jste se. Jsem to pořád ještě já, Tomáš Sláma, dvacet let, povoláním maturant elektrotechnické průmyslovky nepřijatý na vejšku, čekající na další přijímací zkoušky a toho času pracující (teda vlastně jen brigádnicky) jako řidič a zároveň děvečka pro všechno na soukromé klinice plastické chirurgie (PeChu).
Rosita Ciglerová: Na samotě u vody
Když se Lenka objevila na parkovišti, první, co přivábilo její pohled, byl béžový, majestátně vyhlížející poslední model Volva, za jehož volantem neseděl nikdo jiný než sám Vojtěch. Přibližovala se důstojně a beze spěchu, jako by na ní čekal bratr a ne milenec. Byla už tak blízko, že zaslechla otevřeným okénkem Vojtovo pochvalné hvízdnutí. Dveře vozu si otevřela sama, protože tolik zase na firemním parkovišti riskovat nemohla, aby dovolila galantnímu Vojtovi tento úkon. Pak se zabořila do rozpálené kůže sedačky v očekávání věcí příštích. „Ahoj,“řekla jen a nastavila tvář k přátelském líbnutí.
Jitka Dolejšová: Pohádka s pootevřenými dveřmi
Bylo nebylo… Studentka Jana Svobodováobjevila jednoho večera na internetu zajímavé webové stránky. Zaradovala se – konečně bude mít kam psát své úvahy, povídky a básně. První fejeton uveřejnila pod svým pravým jménem. Vlastně ji ani nenapadlo, že by bylo potřeba volit nějaký pseudonym. Za své názory se nikdy nestyděla, pod všechno se mohla s čistým svědomím podepsat. Vzápětí přišla tvrdá kritika od MiniSlona, Potemníka a SaantaaClaauusee. Jen XXL-lady ji pochválila a KarkulkaModrá navíc připojila milý pozdrav.
Jan Jurek: Výlet lodí
Stáli jsme na molu a čekali, až loď přirazí ke břehu. Bylo časně ráno, slunce vycházelo na obzor, na plážích ještě nikdo nebyl, jen pár turistů, co si přivstali, aby si mohli dát lehátko do stinného místa. Já, můj bratr a otec. Byli jsme na dovolené v Chorvatsku a právě na ten den jsme si naplánovali výlet lodí na ostrovy Hvar a Brač. Bude to fajn, užijeme si to, řekl otec a mě i bráchu přesvědčil, že teda jo, že to zkusíme, aspoň bude nějaká změna po sedmi dnech probděných na pláži. Ukázalo se to jako dobrý nápad.
Stanislav Rudolf: S humorem od puberty do důchodu
Myslím, že většina českých autorů i autorek nejen že věnuje tu největší pozornost svým literárním pracem, ale současně sleduje, jaký „fotbálek“ se hraje i na sousedním hřišti. Patřím k nim pochopitelně i já. Takže jsem rád sáhl po více než čtyřsetstránkové novince nakladatelství AKCENT. To vydalo v loňském předvánočním období román Renaty Šindelářové a Milana Prokše nazvaný značně abstraktně Protiklady.
Antonín Siuda: Byla jednou jedna kaňka...
Ještě počátkem sedmdesátých let se nesmělo ve školách psát plnícími pery (prý se kazí rukopis), přestože proslulá firma Pelikán, ale i naše provinční firmy, přivedly na trh slušná, ne-li dokonalá – krásná i funkční plnicí péra. Maně si vzpomínám na slovutný „Centropen“. Později došlo k ústupku. Pokrok se zastavit nedá.
Ivan Kraus: Bobřík mlčení a bobřík odvahy
Do skautu jsem začal chodit po válce. Protože byl katolický, chodili jsme každou neděli, když jsme jeli na výlet, nejprve všichni na mši. Pokaždé jsem se divil, že naši vedoucí mohli jít do chrámu v krátkých kalhotách. Díval jsem se na jejich chlupaté nohy a nebyl jsem si jist, jestli takhle mohou předstoupit před Pána boha, který se měl v kostele na ty nohy dívat.
Sloupky Jiřího Menzela (28)
Jezdíval jsem často do Kerska k Hrabalům v jejich lesním útulku a bylo mi s nimi dobře. Jednoho krásného jarního dopoledne, plného teplého slunečního svitu jsem tam zastihl pana Hrabala samotného. Paní byla u sousedů na kanastě. Bylo krásně, oba jsme byli naladěni lyricky, schylovalo se k obědu, dostali jsme hlad a chyběla nám ženská bytost.
Erwin Thoma: ... viděl jsem tě růst
Rádi bychom Vás upozornili na pozoruhodnou knihu našeho nakladatelství, která se dotýká i témat Vašich stránek, jelikož je velmi pozitivní: Erwin Thoma: ... VIDĚL JSEM TĚ RŮST. Erwin Thoma píše o své cestě ke dřevu, především dřevu jakožto stavebnímu materiálu, s nímž se v posledních letech autorovi podařilo díky jedinečnému patentovanému systému dřevěných stavebních prvků Dřevo100 (Holz100) vyvinout způsob, který ve všech noremních kategoriích předčí veškeré ostatní stavební materiály...