Anastázia Mahovská: Velký třesk v životě lidském a ve vesmíru
Rubrika: Literatura – Zamyšlení
| Už jako malá školačka jsem se na hodinách náboženství ptala kněze: „ Pán farár a kde sa ten Pánbožko vzal? Kněz mi řekl: „Po hodine pôjdeme spolu domov a ja ti to vysvetlím.“ Svůj slib splnil jenom částečně. Šli jsme ze školy spolu a já mu povídala: „Viete pán farár, to, čo nám vyprávate o Pánu Bohu, tomu  rozumiem, ale nechápem, prečo a kdo stvoril Pána Boha? Ja si predstavujem jeho stvorenie ako krútiacu sa hmlu, ktorá sa postupne rozplynie, až nakoniec vidím svet. Dokážem si predstaviť, že existuje, ale povedzte mi, prečo existuje?" Kněz složil ruce k modlitbě a to byl konec našeho rozhovoru. Podíval se na mne zjihle a řekl: „Choď už dieťa moje za ostatnými, ja sa teraz musím pomodliť.“ Řekla jsem si, že se na to třeba zeptá Pána Boha a pak mi to řekne, vždyť jsme jej považovali za božího služebníka. Nikdy mi to tajemství neprozradil. Marné byly moje další dotazy, vždy odvedl řeč někam jinam a já to časem vzdala. Už ani nevím proč. V pubertě a mládí jsem měla jiné starosti, teda spíše radosti a na význam existence lidstva a všemohoucího jsem zapomněla. Čas běžel a s věkem přibývalo starostí a ubývalo potěšení. Po všech dosavadních peripetiích života jsem došla k závěru, že všechen smutek v duši si nastřádáme tím, že necháváme strádat naše pravé Já – bezelstné malé dítě, tolik toužící po něze, kráse, pohlazení a lásce. Když neposloucháme naše podvědomí, nastane porušení rovnováhy a navštíví nás nemoc jako varování, že nejednáme v souladu s naší škemrající podstatou. Donekonečna odkládáme niterné touhy a vymlouváme se, že teď není ten pravý čas, nebo že se nám nedostává sil a pokaždé si nalezneme nějaký ten ošidný důvod, nebo jednoduše si nalezneme viníka, který za to může, protože….. Jsem přesvědčená, že tělo je pouhé těžítko duše, které duši poutá k zemi. Srdce je zase emoční protiváha vykutáleného rozumu, a proto když se člověk rozhoduje srdíčkem, jeho rozhodnutí je v souladu s dobrem. Naše duše si lebedí a tělo kypí zdravím. To rozum nás svádí z našeho správného rozhodnutí! Rozum pochybuje, kalkuluje, je nevypočitatelný, občas bývá taky zbabělý, nechává se ovládat strachem ze všudypřítomného pudu sebezáchovy - je to vlastně takový compjuter bez citů a emocí. Špatné emoce ovlivňují pochody v našem těle stažením svalů – obrannou křečí, čehož důsledkem je zablokování toku energie. Bez energie vzniká nedostatek – tedy vlastně nemoc. Každá negativní emoce ovlivňuje určitou část těla. Vztek oslabuje žlučník, strach z budoucnosti ledviny, nejistota nervy, atd.. Naproti tomu láska a štěstí uvolňují a rozpínají se, a proto smích dodává nám energii a nejdříve léčí usouženou duši a následně i rozbolavělé tělo. Dalším mým poznatkem je, že žaludek je neomylným čidlem mezi dobrým a špatným - chutným a nepoživatelným, a proto se také říká: "Cítím to jako kámen v žaludku." Když se mi přihodí, že rozbolí mě žaludek, v mžiku vím, že je něco špatně. V dnešní době přibývá obézních lidí! Proč? Dobrým jídlem se uklidníme a získáme pocit příjemného tepla a bezpečí. Ten, komu chybí láska, zpravidla spolyká kvanta čokolády nebo jiných pamlsků. Přišla jsem také na prostou skutečnost, že nejlepší a nejužitečnější je hledat odpovědi v moudrých knížkách a v žití moudrých lidí, co žijí v pohodě, umí být šťastní z maličkostí a věcí všedních, třeba že svítí sluníčko nebo že právě prší. Nejdokonalejší rady jsem našla v prostých pořekadlech a lidových moudrech a těch se držím. Zatím mě nikdy nezklamaly. Uvedu nejznámější: "Jez od všeho trochu, budeš zdravý hochu." Jak jednoduché a tolik pravdivé lidové moudro o střídmosti a vyváženosti, ale bohužel taky velmi často opomíjené a zazděné dobovým blahobytem. Když mi bylo nejhůře, protože jsem po patnácti letech přišla o práci ve Škodovce, půjčil mi jeden z mých přátel knížku "Hovory s Bohem" od Neala Donald Walsche. Zalíbila se mi natolik, že jsem si knížek od tohoto autora koupila celkem pět a četla a četla a zaškrtávala odpovědi. Do knížek jsem nikdy nepsala a knížky jsem vždy hlídala před sebemenším poškozením, jenomže určité pasáže jsem potřebovala číst opakovaně, třeba s odstupem času, tak moc byly myšlenky autora pro mne užitečné. Začala jsem moudré rady, a nejen z těchto knížek, uplatňovat v životě a musím říct, že není důležité ptát se, proč jsme tady, ale raději přemýšlejme o tom, jak žijeme? V životě funguje prostý a neomylný zákon akce a reakce, což osobně považuji za vesmírné „Perpetum mobile“. Dáš – dostaneš! Daruješ - budeš obdarován! Zalžeš - budeš obelhán! Pokradeš – budeš okraden! A tak bych mohla vyjmenovávat různé počiny lidských bytostí donekonečna s naprostou vyvážeností dobra a zla – božích mlýnů - nebo chcete-li, kdo čím zachází, tím také schází. Porušením rovnováhy časem musí dojít k TŘESKU! Čím větší nerovnováha se musí narovnat – vyvážit - tím větší přetlak a tudíž mohutnější TŘESK. Nakonec " VELKÝ TŘESK " není v našem životě neobvyklý úkaz. V našich životech a kolem nás to tříská pořád. Pokaždé, když se něco přežene, dojde k napnelizmu a vše končí třeskem, což je vlastně převrat dosavadní situace. Proto je tak důležité začít nejdříve sám u sebe, už pro zachování rovnováhy vesmíru. Každý člověk sám za sebe a nakonec v globálu za celý vesmír rozhoduje, na kterou misku vah přisype svoje zrníčka skutků. Tak řekněte, proč hledat třináctou komnatu důvodu vzniku a původu vesmíru, když bez ní můžeme celkem spokojeně žít? Všechno je vlastně prostinké, stačí si jenom vybírat mezi dobrem a zlem a pak nás nemusí trápit Boží záměr, protože Bůh nechce rozhodovat, On s nekonečným nadhledem nechává rozhodovat naše duše. Proč - ale - dal nám rozum? Bůh dal člověku rozum proto, aby jej naučil odlišovat dobro od zla, aby dokázal pochopit nejvyšší princip lidské svobody, kterou nám na tomto světě nikdo nedokáže odepřít nebo vzít. Je to právo volby mezi pravdou a lží! |
Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Anastázia Mahovská www.anny.cz
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 05. 2007.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivan Rössler |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Stanislav Motl |
 |
Ivan Kraus |
 |
Ondřej Suchý |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Vladimír Just |
 |
Ladislav Gerendáš |