Antonín Suk: Natěrači
Rubrika: Literatura – Povídky
| V rámci opravy naší hájenky bylo rozhodnuto, že dostane nový kabát. Ten drobný šindel ve tvaru rybích šupin se bude natírat. Jak jinak než na zeleno! Jenže ten šindel sahal až do štítu. Baráček nebyl ani nijak vysoký, ale přesto bylo potřeba dost dlouhý žebřík. I ten tady byl. Práce měla být provedena odborně. Zadali jsme ji „nátěrkům“ z Ledče. Ti dva byli jako dvojčata, jeden bez druhého nedal ani ránu. I v té hospodě se od sebe nerozloučili. Vždycky a všude oba. Řemeslníci byli dobří. Ale jinak to byli hoši „vylakovaní“ často do škodoliba. Skoro se zdálo, že starost, komu co vyvést, je jejich hlavní pracovní náplní. To jednou s nima dělal v Ledči na rynku cosi klempíř Franta. Protože sluníčko hřálo, byl jeden z nátěrků vyslán ke Starům pro pivo. Jak si to vykračoval zpátky po dlažbě, jedna láhev mu vypadla a rozbila se. Okamžitá replika byla pohotově: „Vidíš, Franto, jakou máš smůlu. Just t  o tvoje pivo se rozbilo.“ Tak s takovou partou jsme natírali chaloupku. Pokud se natíralo ze štaflí, nebylo námitek. Jak přišel na řadu dlouhý žebřík, začali smlouvat. Jsem člověk od přírody poddajný a vůbec ne zlomyslný, ne vždy ve svůj prospěch. Prostě – dal jsem se ukecat, že ten štít natřu sám.. Do jedné ruky mi dali kyblík s barvou, do druhé štětku a – „Lez si, hajnej, do vejšky!“ Sami si stoupli tak, že budou držet žebřík, aby náhodou nepodjel. Velice starostliví hoši. Každý si otevřel lahvičku piva a náramně spokojeně se koukali a ba i radili, že musím natírat po létech! To aby všechno bylo odborně. Toť se ví, že trochu vzteku jsem na ně měl. Ale hezky bydlet se chtělo. Tak jsem stoupal bez držení nahoru. Jak se chytit, když je tady kyblík a štětka? Snad bych těm poťouchlíkům jejich záměr vyšel. Jenže nastoupila sama spravedlnost. Už jsem viděl okénkem na půdu, když mi pod nohama praskl špruchtlík. Okamžitě šly ruce do rozpažení, nohy projely skrz a já zůstal v nezáviděníhodné situaci viset na žebříku. Teď už s prázdnýma rukama jsem se hrabal nahoru. Ani mi nepřišlo, jak jsem se vylekal, že je dole nějaké až moc podezřelé ticho. Však to tam také dopadlo. Půloblouk, který opsal vzduchem kyblíček s barvou, stačil za tu chviličku náramně stejnoměrně rozptýlit svůj zelený obsah po ploše kolem. Místo nátěrků stáli dole dva krásní hastrmani. Snad jen s tím rozdílem, že místo vody ze šosu jim kapala barva i z vlasů. Trvalo chvíli, než se vůbec zmohli na protest. Stejně však jim nebyl nic platný. Pro dnešek konec směny. Říkávala naše babička, že na posměváčky jsou háčky. Děda byl pragmatičtější. Jeho moudrost byla, že na každou vepřovou dámu jednou přijde řezník. Ale ten štít jsem si stejně musel natřít ! |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 06. 2010.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Jiří Menzel |
 |
Milan Lasica |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Vladimír Just |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Jitka Molavcová |