Vladimír Kulíček: Nebezpeční faraoni v Čechách
V padesátých letech se rozmohli zejména v panelové zástavbě drobní mravenci, kterým podle odborného označení říkali faraoni. Lezli v bytovém jádru, ve spižírnách v potravinách, občas i v bytech ve velkém množství. Hodně se o nich psalo, hlavně, jak tyto nevítané hosty odstranit. Také můj kolega Pepíček si stěžoval, jak mnoho faraonů má v bytě. A tak se najednou na jeho stole ozval telefon.
Ivan Kraus: Prolog
Přišlo to tak překvapivě a neočekávaně, že někteří tomu ani nemohli uvěřit a jiní se báli, protože se lekali všeho nového. Vítr prý zadul zrovna v okamžiku, když si několik lidí připnulo vrtulky a příruční křídla. Někdo je měl na zádech, někdo se držel deštníku poháněného motorkem, který na poslední chvíli odmontoval ze sekačky na trávu, nebo vytáhl z kůlny. Jeden občan použil kola a šlapal, až se vznesl.
Luděk Ťopka: Úhoř
Stál na břehu nepohnutě a v úžasu na to zíral soustředěně již několik minut. Jeho pozornost a nervy byly tak vypjaté, že necítil ani své strnulé svaly a nevnímal okolí. Ta věc se objevila zcela náhle. Vlastně si ji všiml teprve když odraz měsíčního svitu na hladině řeky zmizel a to ho přimělo zdvihnout oči od kousku bílého polystyrenu, který mu ve tmě sloužil jako čihadlo.
Danuše Markovová: Z Růženčiny zahrádky
Špalek z letité vrby od nepaměti vévodil podlouhlému dvorečku, ústícímu ke skromnému příbytku mých praprarodičů, kteří si domek pořídili v nelehkých poválečných dobách – asi ve dvacátých letech minulého století. Skládal se pouze ze dvou větších sednic a chodby. Obě místnosti se skvěly nádhernými kachlovými kamny, o nichž mi maminka dodnes zasněně vypráví, tak jak si je sama pamatuje z dětství. Později, zásluhou modernizujících, avšak necitlivých změn, kamna spolu s dalšími cennostmi zmizela kamsi do neznáma. Zadní sednici toho času obývalo sedm lidí, zatímco ta přední sloužila současně jako kuchyně i provizorní ševcovská dílna.
František Mendlík: Něhoslav Podborský
Železniční důchodce Vendelín Ohnoutka nemá jenom průpravu z dopisovatelských kurzů. Má spisovatelství v genech. Literární činnost projevoval už pradědeček Valerián, který coby student sepsal sbírku básní Srdce v tunelu. Tu vydal vlastním nákladem a probendil tak věno prababičky Hermíny. Prodal jen pár knih prostřednictvím knihkupce pana Pospíšila. Kupoval si je sám v přestrojení. Něco rozdal a zbytek nákladu sežraly myši.
Když mně zavolal agent
Když mně zavolal agent z Macksville, že má pro mne dům v S.Pointu, neváhal jsem ani okamžik a nabídku k pronajmutí přijal. Mělo to tu výhodu, že pozemek, na kterém dům stál, byl v přímém sousedství mé subdivize ...
Michal Čagánek: Umět se zastavit
Michala Čagánka znají čtenáři především jako básníka, autora krátkých próz nebo textů k vlastním písním. Nyní se pustil o krok dál a napsal román. To by ovšem nebyl Michal, aby se i jeho novým příběhem neprolínala skrytá „poetika všedního dne“, nadčasové vnímání sebe sama a křehkost a zároveň neotřesitelná hloubka života. I takové je Zastaveno.
Jitka Dolejšová: J.M.Simmel - Všechno přiznávám, všechno…
Zlo, které dnes ovládá svět, se jmenuje nedůvěra. Nedůvěra rozhlodává naše vztahy, podrývá náš životní pocit, brzdí a omezuje naši aktivitu. Vidíte to ve velkém i v malém. U dětí i u mocných na této planetě. Copak jeden druhému důvěřuje? Může ještě jeden druhému důvěřovat? Ne! Všude panuje nedůvěra. Bylo by potřeba napsat o tom knihu. „Nedůvěra“. To by mohl být titul. Velmoci nedokážou, aby si důvěřovaly.
Nejpříjemnější dieta
Chlapa nesmíš nikdy litovat, říká často moje přítelkyně Dana, spolu s jinými radami. Dneska taky. Stojím na váze, hypnotizuji ciferník, nakonec do ní vztekle kopnu. "Kdyby mi alespoň neříkal kuličko." Slzy zlosti se mi koulejí po tváři. Na tohle Dana přímo čeká.
Rudolf Křesťan: Sypání ptáčkům
Sezení na lavičce a sypání ptáčkům je v představách řady lidí symbol nicnedělání. Tento rohlíkový catering pro opeřence bývá pokládán za vyřazení z aktivního života. Jako občasný vykonavatel uvedené drobkové činnosti prohlašuji s veškerou odpovědností: nevěřte bludům! Například krmení poskakujících vrabců je výkon až tělocvičný.
Vladimír Kulíček: HYPERTONIZOVANÝ PUMPRNYKL
Útočí na nás ze všech stran. Z billboardů, množství letáků, kterých má každý prakticky denně plné poštovní schránky, z novin a časopisů a samozřejmě především z rozhlasu a zvláště agresivně z televize. Právě tomu poslednímu způsobu je dobré věnovat trochu pozornosti. Jak se vlastně chovají televizní diváci při střetu s reklamou?
Iveta Kollertová: Má naděje neumírá
V těch zvláštních dnech mi přišel email. Obyčejný email, jakých každý z nás dostává tucty, jenže tento mne vyzýval, abych neváhala a zavolala na telefonní číslo do Brněnského onkologického institutu. Vytočila jsem číslo a ozval se pan doktor Sláma. Neměla jsem ani tušení, co mi může poradit, jestli je to vůbec k něčemu dobré.
Luděk Ťopka: Jezinka
Měl jsem kdysi dávno, ještě ve válečných letech, spolužáka Oldu Nikodýma, který podobně jako já, miloval přírodu, zvířata a les a byl rozhodnut pro kariéru lesáka. Mnohokrát jsme spolu prochodili celé oujezdské polesí, které se svými dvanácti sty hektary nebylo sice velké, ale pro nás, kluky z přilehlých vesnic, jediné.
Egon Wiener: Výjimečné podstávkové domy
Tak jsem uvažoval o tom, kam a do jaké školy marketingu chodili takoví obři obchodu a výroby, jako Baťa, Ford, Rotschildové, a desítky dalších veleúspěšných businessmenů, bez kterých by to prostě ve světě nefungovalo. Došel jsem k závěru, že tihle pánové do žádných škol obchodu, ba do vůbec žádných škol moc nechodili. Většinou se jim nedostávalo peněz na vzdělání, nebo školy typu "jak úspěšně prodávat, vyrábět a pracovat s lidmi" vůbec neexistovaly. Pak se ovšem naskýtá otázka, odkud věděli, jak na to…