Nešťastná náhoda?
Už několik let jezdila ráno do práce stejným vlakem, ve stejnou dobu, jako tolik jiných s ní. Všichni už se od vidění znali. A ne, to není tak docela pravda. Najednou objevila novou, zajímavou tvář. Nejdřív jezdil ve stejném vagonu...
Počítačová posedlost aneb užitečný zloděj času
Český národ je negramotný. Zjistil jakýsi průzkum(!). Ne že bychom neznali psát nebo počítat, to nás umí téměř 100%, jenomže mezi takzvaná gramotnostní trivia se v poslední době počítá také základní ovládání počítače.
Jan Werich: O vánocích ....
... Já bych chtěl být Ježíšek. Já myslím, že nikoho neurazím z věřících, to bych nechtěl, ale já bych chtěl být Ježíšek. Měl bych hezkou maminku, hodnýho tatínka, truhláře, no a pak by mi vrtalo hlavou, co to je impérium, co to je útlak,, co to je drzost římská a co to je patolízalství, a tak bych proti tomu mluvil a lidi by mě poslouchali a někteří by nadávali a křičeli by na mě a házeli po mně kamením, já bych si toho nevšímal a říkal bych si, co si myslím, a dostal bych spoustu lidí na svou stranu, no a pak by mě museli ukřižovat.
Petr Pučelík: Navždy uzamčený pokoj našeho dětství
Vánoce, období už navždy spojené s dětstvím, klíčovou dírkou vyzrazující první nebeské tajemství, neboť Ježíšek zdobící stromeček měl až příliš konkrétní podobu mé maminky. Natěšené plzeňské sestřenice… Tolik se nechtělo od rádia na železné polici v kuchyni, v němž už od štědrovečerního rána četl krkonošské pohádky pan Stanislav Neumann svým nenapodobitelným hlasem.
Eva Střížovská: Český kalendář – milý dárek pro všechny, co si rádi počtou
Již po jedenácté vyšel tradiční Český kalendář, oblíbená publikace plná moudrého čtení: - o výročích historických událostí - o osobnostech s jubileem v r. 2006 - o české přírodě, památkách a tradicích. Letos je zčásti věnovaný ...
Břetislav Kotyza: Odkaz pekaře
V dětství jsem bydlel s rodiči na poslední ulici posledního předměstí. Rozbitá asfaltka končila po pár domcích v lukách. Tehdy jsem si myslel, a dnes si to myslím opět, že to byla Hlavní Třída Celého Světa. Vedla přímo do Ráje, kde jsme v kupkách sušícího se sena objevovali krásné a něžné rozdíly mezi námi, tehdy chlapečky a ostatními. Tedy holčičkami.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (7)
Pokud nebyl někde na služební cestě, staly se naše společné vycházky po městě a do okolí města v následujících dnech samozřejmostí. Dokonce jsem se přistihla, že už ho nedočkavě vyhlížím, zda nás nečeká. Také jsem se rozhodla nevracet se už k našemu rozchodu. Snad proto se pokaždé se mnou normálně bavil.
Antonín Suk: Ramlice | Bezpracný pych
„Tak a teď si ty ramlice remlujte sami! Já už sem starej!“ Takto se jednou moc a moc rozčiloval ve strojetické hospodě malý, rtuťovitý děda. Byl myslivec tělem i duší. Jen někdy mu flinta vhledem k jeho postavě byla trochu delší. To byly laufy nad hlavou a pažba skoro na zemi. Nemělo to ale vůbec vliv na jeho mysliveckou důstojnost. Ale k věci. Na Strojeticku se chytali zajíci do sítí a v té době to tvořilo nezanedbatelnou položku příjmu do státního rozpočtu, a to v tvrdých valutách.
Egon Wiener: S humorem do světa módy
Čas od času se dívám na televizní americké armádní vyšetřovací metody, jak dopadnout delikventy. Dr. Malárd a jeho úvahy z patologie si nikterak nezadají s četbou o tom, co si oblékaly ženy koncem 19. století. Zajímavé je především používání cizích slov, se kterými se jen tak nesetkáte. Co obléknout si mají mladé ženy plné života a zdraví koncem 19. století? Černé atlasové sukni ještě rozumím, ale vesta z tmelovobarveného sukna s vykrajovanými šůstky, se mi zdá zavádějící.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (6)
Od té chvíle jsem se v práci měla jako prasátko v žitě. Protože stavba pekárny vyrůstala hned proti stříbrovické tržnici, podstrkovali mi chlapi, pokaždé s mírným ostychem, pomeranče, dozlatova vybarvená jablka, asi největší, která na stánku prodavačky nabízely. Ale já se vůbec neupejpala, naopak ještě než odešlo, všechno hned před nimi zhltala.
Vladislav Neužil: Pomsta
To mně bylo asi tak sedm let, bydleli jsme v Hradci Králové a v okolí měli několik různých příbuzných. Jedním z příbuzných byl i strejda Pepík, jinak také manžel sestry mé maminky. Byl strojvůdcem a to prý byla tehdy výborná partie, protože „byl pod penzí“.
Ing. Vladimír Osoba: Jak jsem se zviditelnil
.jpg)
Člověk občas někam odloží brýle a pak je nemůže najít. To je celkem normální. Také já jsem minulý týden najednou nemohl najít brýle. No což, ony se najdou a nijak jsem se proto nevzrušoval. Když jsem je však postrádal i druhý den, tak jsem znejistil. Situace se stávala povážlivou. Začal jsem detailně hledat po celém baráku, u počítače, u stolků, v kuchyni, v kotelně. Nic. Pak jsem prošťoural i auto, zda mi tam někam nezapadly, hledal jsem i méně obvyklá místa, dokonce jsem nahlédl i do nákupní tašky manželky. Stále nic. Nezbývalo, než hledat mimo barák.
Hana Karolina Kobulejová: Co všechno může znamenat čas (3)
Dvakrát do roka posouváme ručičku hodinek s letním a zimním časem. Možná jednou do roka obměníme účes. Denně si užíváme volný čas. A stále přemýšlíme o tom, kdy už je ten správný čas učinit to a ono. Přemýšlíme místo toho, abychom vše kolem zařídili tak, aby ten správný čas byl právě teď.
Návštěva chrámu
Současný člověk je zaplétán do jemných, rafinovaně spřádaných sítí, uměle vytvářených pseudopotřeb a přání. Nelze žít bez tamtoho a už vůbec ne bez tohoto. Tamto nás činí komunikativnějšími, ono zas mobilnějšími.