Jitka Dolejšová: Škola, základ života?
Bylo horké zářijové odpoledne. Autobus narvaný k prasknutí. V něm také já se svým synem – prvňáčkem. „Tak co ses nového ve škole naučil?“, zeptala jsem se jako obvykle. A syn jako obvykle odpověděl: „Nic.“Autobus se konečně dokodrcal do zastávky, kde jsme také chtěli vystupovat. Lidé se mačkali, strkali a tlačili u dveří.
Eva Vlachová: Kouzlo nechtěného
Lidová tvořivost a humor mají v mysli našeho lidu hluboké kořeny. Přesvědčila jsem se o tom jednoho rána, když jsem si na tabuli před masnou přečetla nápis: „Polosuchý turista jen za 25 Kč“. Úvahy nad tím, jak vlastně takový turista vypadá, mi zpříjemnily několik dalších chvil. Měl by být zřejmě oděn do kostkované košile, vesty s četnými kapsami a pumpek barvy khaki.
Alena Šustrová: Přijela pouť!
Vzpomněla jsem si, jak jsem na pouť jako malá chodila s rodiči a prarodiči, tetami, strýci a sestřenkami. Tenkrát byla rozložená na plácku před hospodou. Řetízák byl tak blízko kaštanu, že když jsme se od sebe víc odstrčili a rozletěli, měli jsme kolena ošlehaná od jeho větví. Kolem hospody stály nejen k silnici, ale ještě na druhou stranu po cestičce, kterou se jde ke koupališti, stánky.
Moře, pohádko má ... / Sametový drobeček
"Drahá přítelkyně," slabikoval můj muž lámanou francouzštinou text na pohlednici a výhružně se na mne ze svého křesla podíval. "Co to má znamenat?" Ruce se mi roztřásly a nohy vypověděly poslušnost. "Co? Co má znamenat
František Mendlík: Zkáza hráčského doupěte
Hned za tratí, na železniční zastávce Valtice město, nalézá se hospůdka DCV. Má to být zkratka Družstvo cestující veřejnosti. Dvě stě metrů odtud stojí komplex tří budov slovutné dopravní školy. Časem se z hospůdky vytvořil mýtus. Sem chodíval profesor Hřivna na svoji kávičku. Před sodomou zaplivané putyky varoval profesor Kabelka svým zvláštním způsobem. Říkával: „Tak tam v zařízení tom chlapi se ožírají a hulvátským smíchem se smějí. To potom nedivím se já, když slyším od studentů větu – půjč mi roďák, dám ti špinku!“
Kamila Urbanová: Jak jsme se strýčkem Béďou pochovali basu
Na pánském bylo volno. Strýček odpustil do umyvadla ledovou vodu a strčil tam moji hlavu. Voda mi stékala po dlouhých nalakovaných vlasech až za šaty. Z mého výstřihu vypadla nastrkaná vata. Strýček ji zvednul a s nechápavým výrazem ve tváři mi tu věc strčil do kabelky. Make-up, který jsem doma natírala celou hodinu, rozmazala voda. Černá barva z řasenky, ve třech nánosech, mi stékala po obličeji. Plakala jsem. Osušila jsem si vlasy do trhacích utěrek.
Danuše Markovová: Vědecká sběratelská analýza
.jpg)
Sběratelskou posedlost si v sobě neseme už od pradávna. Nejpravděpodobnějším impulsem prvotního sběratelského počinu byl obyčejný hlad. Od nepaměti se v nás ozývá v pravidelných intervalech, na rozdíl od hladu po vědění, který přichází historicky mnohem později, v intervalech nepravidelných. Obyčejné kručení v břiše totiž mělo natolik královské účinky, že naši praprapředkové sbírali vše, co stálo za kus žvance – kořínky počínaje a roztodivnými plody končeje.
Luděk Ťopka: Odměna za dobrý skutek
Tři měsíce po té události se slepýšem tlustým jako salám jsem s naší malou čtyřletou vnučkou zažil další příhodu. Byl srpen, ale s trochu nezvyklým počasím, teplým, ale dost deštivým, a tak začaly pěkně růst houby. Kačenka, náruživá houbařka, u nás byla tehdy na léto na chalupě v Chodové Plané, a tak jsme si spolu jednoho odpoledne vyšli „na houbinky“, jak našim výpravám říkala.
Období raka
Vím, že v životě každého člověka nastane období Raka, období, v němž se vrací po vrcholcích svých dnů. Opouštím nemocnici. Ulice se v pozdním odpoledni náhle ponořila do nezvyklého ticha, připomíná staré kamenné město ...
Ivan Kraus: Trénink mozku
Podle jisté teorie prospívá luštění křížovek tréninku mozku. Podle jiné je to zábavná činnost, kterou si lze krátit volný čas. Řekl bych, že obě teorie platí jen v tom případě, pokud se netýkají našeho známého a jeho manželky. Jednoho dne nám Singer telefonoval pozdě večer. „Potřeboval bych kolokazii na šest.“ „Teď je čtvrt na dvanáct,“ řekl jsem.
Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani z www.cintamani.cz
„Když chceš být úspěšný, je to tak jednoduché. Musíš pouze vědět, co děláš, milovat to, co děláš a věřit v to, co děláš.“ – Will Rogers „Když mi bylo čtrnáct, můj otec byl tak hloupý, že se to se starouškem skoro nedalo vydržet. Ale když mi bylo jednadvacet, velice mě překvapilo, kolik se toho za sedm let naučil.“ – Mark Twain, americký spisovatel a humorista
Mário Perták: Madona s Jezulátkem
... a on, jakoby čekal, až dokončím svý ántré, až usadím tu svou nechtěně vojenskou prdel do nepohodlnýho sametovýho sedadla a udělám si to svý vojenský pohodlí, tak potom začal zpívat ty svý písničky, ty písničky s pouhou kytarou, kvůli kterým pak taky musel utéct z Československa, ty svý antimilitaristický a protiinvazní písničky, ze kterých mi utkvěl v paměti hlavně onen závěrečnej verš: Nasrat, jó nasrat!...
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (7)
Probudil mě až rozbřesk. Zubřice ještě spala, ale jistě ne dlouho, plameny totiž nestačily pohltit naposledy přiložené dřevo. Ležela na rohoži, stočená do klubka a zamotaná do tkané pokrývky. Dalmatiku měla složenu pod hlavou. Byla pod látkou patrně nahá, protože jí vykukovala obnažená noha až nad koleno, a já na ni civěl jako na nějaké zjevení a divil se, jak je jiná než mužská, navíc nezvykle dlouhá, měla hladkou a bílou pokožku, neboť na rozdíl od svých pihovatých vesničanek, se patrně nikdy nevystavovala slunci.
Danuše Markovová: Z Růženčiny zahrádky
Přísloví vyřčená babičkou Růženkou byla pronášena stejně důležitě a významně jako moudra tety Kateřiny z Jirotkova románu Saturnin. Kdysi jsem nerozuměla jejich přenesenému významu a ve své dětské obrazotvornosti si je vysvětlovala doslova a dopísmene. „Ta Máňa by si pro kus žvance nechala koleno uvrtat!“ rozlíceně líčila babička jakousi nemilou příhodu staré babičce, v té době už hluché jako poleno, o jedné naší lakotné tetě z přízně.