-
- • „Je celá řada potíží v poměru muže k ženě, ale jedna z největších vězí v mechanickém či logickém odhadování, které provádí muž stran ženy. Můžeme odhadnout mnohé: směr nakopnutého míče, počet dešťových srážek v druhé čtvrtině příštího roku, chování určitého materiálu za určitých či dokonce neurčitých podmínek, náladu leoparda v příští minutě, dráhu meteoru, který se teď dal do pohybu, ale nemůžeme odhadnout nic z myšlení a konání ženy. Není tu pravidel ani norem, není stanoviska, z něhož by toto bylo pozorovatelné, není nic, čím by se řídilo, čemu by podléhalo, není pevného bodu, o který by se opíralo či který by uznávalo, není nic, čemu by se podobalo či dalo připodobniti. Myšlenky a skutky ženy jsou chvíli nakopnutým míčem a chvíli nohou, která nakopává míč, chvíli meteorem, který má vrtochy leoparda, a chvíli leopardem, jehož vrtochy jsou závislé na počtu dešťových srážek v druhém čtvrtletí příštího roku.“
- Miroslav Horníček (Chvála netušeného)
- • „Všiml jsem si už, že nejhorší věci v životě jsou ty, které se v prvé chvíli jeví jako prosté a snadné. Je v tom záměr, úmysl a škodolibé úsilí těchto věcí připoutati k sobě člověka, ponížiti jeho rozum, nahlodati jeho sebedůvěru a podupati jeho sebevědomí. Bývají to také ty lehounké početní hříčky, nad kterými se ušklíbáme, nebo drobné mechanické hračky, které jsou až směšné svou jednoduchostí. Jsou nám nabídnuty k rozluštění a my je bereme s úsměvem člověka, který se stydí za toho, kdo je podává. Po chvíli tento úsměv mizí. Zavrtíme hlavou, což má být jakési shovívané uznání, ale po další chvíli už hlavou nevrtíme. Hlava vrtí námi. Před pěti minutami jste se domnívali, že máte v rukou předmět, který je pouhou hračkou. Nyní jste vy pouhou hračkou v rukou předmětu.“
- Miroslav Horníček (Můj případ s umyvadlem)
-
- • „Úklid a pořádek jsou slova krásná. Vane z nich harmonie, jistota a klid. Pojem úklidu je vám jasný: znamená to vrátit každou věc na místo jí příslušející. Začnete tedy, ale velmi brzy shledáte, že vaše věci ztratily svá příslušná místa, že místa už zapomněla na své věci a že ve vašem bytě je mnohem více věcí než míst. Berete předmět po předmětu a nosíte je sem i tam jako listonoš dopis se špatnou adresou a potkáváte tyto předměty stále znovu a vždycky jinde, protože ony pochopily vaše počínání jako jakousi hru a začínají se samy přemisťovat.“
- Miroslav Horníček (O malém přehledném nepořádku)
-
- • „Budiž pochválen malý přehledný nepořádek! Dá se udržet po řadu dnů, zatímco pořádek nelze udržet ani několik hodin. A dá se poměrně rychle proměnit v poměrný pořádek v případě nutnosti – oznámí-li například manželka, že se vrací dříve, než původně zamýšlela.“
- Miroslav Horníček (O malém přehledném nepořádku)
-
- • „V jakési knize jsem četl tento stručný popis: křičel, kdykoli mluvil. Je to výstižné, je to přesné a dovedu si po takové zkratce onoho člověka představit. Nedovedu popisovat, ale o mé ženě bych řekl pravý opak: kdykoli mluví, mlčí. Dlouho jsem podléhal tomuto pocitu a nebyl jsem s to rozpoznat její mlčení od jejího hovoru, protože obojí – pokud jde o sílu zvuku – je přibližně na stejné úrovni, ale později jsem pochopil, že rozdíl tu je. Mluví-li, pohybuje ústy. Od té doby, vidím-li její ústa v pohybu, vím, že cosi říká, a snažím se jí cosi odpovědět. Několikrát to vedlo k zmýlené a já jí odpovídal ve chvíli, kdy cosi jedla, ale doufám, že si toho nevšimla.“
- Miroslav Horníček (Dobře utajené housle)
• „Každý člověk má svou odvrácenou tvář. Někdo proto, že ji odvrací, jiný proto, že ji přivrátit nemůže. Není mu dáno obracet se jí k druhým. Každý člověk má okamžiky, kdy je výsostně sám a sám má zůstat. Mnohý naopak: brání se zuby nehty takovému osamění a činí všechno, aby je přerušil; i za cenu nejnevhodnějších spojenectví, i v kruhu třeba nejhorších. Jen nebýt sám. Neví si se sebou samotným rady a domnívá se, že druzí mu buď poradí, anebo dokáží, že lze také a dokonce veseleji žít bezradně. Shlukují se za tímto účelem a pěstují kult hluku a vzájemného překřikování. -
- Je snadné být překřičen, snadné překřičet. Dávám přednost mlčení a tichu: byť se jeví trapné, bezmocné, neodpovídající, byť neodpovídalo, byť bylo plné úzkosti nebo i nudy a zdánlivé marnosti.
- Nechci rozumět. Nechci nikoho brát za bradu a otáčet k sobě, nechci nikoho obcházet jen proto, abych ho poznal ze všech stran, nechci předpokládat, že to, co vidím, je nějak neblaze závislé na tom, co vidět nemohu, mizí-li do své samoty, nebojím se, že odtud přijde změněn k horšímu, a je-li odvrácen, věřím, že odvrácen nezůstane.“
- Miroslav Horníček (Dobře utajené housle)
-
- • „Někteří lidé žijí jednoduše. Jejich prostor i čas jsou trvale vyjasněny. Pohybují se světem, který je prost záludností a přehledný jako dobře prostřený stůl. Nepodléhají zmatkům a zmatky netropí. Hodiny jim podléhají, cesty je vedou a jejich prosluněné bytí se podobá soukolí orloje, do kterého nesahá a sahat nemusí slepá ruka neblahé náhody či moudrého napravení.
- Závidím jim. Sám si nejsem tak zcela jist ve světě, jehož dvě základní kategorie, tedy prostor a čas, byly shledány relativními. Myslím, že jsem promeškal svůj čas. Narodil jsem se pozdě, to jest po Einsteinovi, a promarnil tím příležitost žít v nádherném světě absolutních hodnot – tedy před Einsteinem.“
- Miroslav Horníček (Dobře utajené housle)
• "Začátečníka poznáte podle plamenů. Tryskají z něho do všech stran podobny praporům a je docela jedno, je-li to začátečník herec, číšník nebo ředitel. Každému ze svých úkonů věnuje desetkrát tolik energie, než je třeba. Předmět pětikilový zvedá silou, která by zvedla půl metráku, každou větu nadije tisícerým významem a po lokále se pohybuje s vehemencí, která méně obsluhuje a více kácí.
Pak nastane vždycky a nutně období druhé, jakási úlevná perioda mírného lajdáctví. Řemeslo je osvojeno, což vede k pýše a suverenitě, ba hůř: řemeslo je zdánlivě prokouknuto až ke dnu, až k tomu, co za dno považujeme, a hle: je šedé, šedé jako déšť, ani stopy po zlatu úsloví, a to má horší následky: nudu a pocit marnosti. Jsme jakoby ošáleni tím, co jsme začali s takovou slávou, tytam jsou plameny, popel stydne a my opakujeme za dnem úkony svého účelu stále malátněji a matněji.
Mnozí tak končí. Doutnajíce uvnitř, roznášejí vlažnou krmi své profese ať již po jevišti nebo po lokále nebo v úřadě, kdekoli. Zklamáni sami sebou, manifestují nahlas své zklamání příslušným oborem.
Ale je tu, bývá tu třetí období, kdy vyzrálý mistr je opět podoben začátečníku: nikoli měrou energie, ale neutajitelnou přítomností ohně. Neplýtvá již silou - je silný. Je rozkoš pozorovati ho. Je-li to číšník, který přistoupil k vašemu stolu, máte pocit, že jste jeho prvním a jediným hostem. On je vaším hostitelem, pozval vás, čekal na vás a záleží mu právě na tomto večeru, právě na vás. Žádný z jeho pohybů není jednoduchý; všimněte si mistrů kteréhokoli oboru - jsou přesní, ale jejich pohyby nemíří nejkratší cestou - vždycky je tu malý oblouk, vzlet a okruh, nikdy to není úkol sám o sobě, ale úkol a ještě cosi navíc: přítomnost ritu."
Miroslav Horníček (Chvála prvního kroku)
- • "Myslím, že je dost knih o věcech, které v pořádku nejsou, a ten, kdo chce toto, může si počíst. Tady se neprojde žádnou krizí a já se z toho tichounce raduji. A myslím, že by si lidé měli tyto věci sdělovat.
Aby se tichounké radování šířilo." - Miroslav Horníček (Jablko je vinno; Místo předmluvy)
|
