Zdenka Bergrová: Kukuczka Jan a tři pruty knížete Svatopluka.

Rubrika: Literatura – Doporučení

Kníže Svatopluk z rodu Přemyslovců, který vládl v Čechách na začátku 12. století, dal prý synům svazek tří Kníže Svatopluksilných prutů. Vyzval je, aby ho přelomili. Nepodařilo se. Pak je vyzval, aby pruty snadno lámali jednotlivě. Z toho vyplývá, že spojí-li své síly, nebudou přemoženi, ale když se znepřátelí, podlehnou.
Zdá se mi, že je u nás málo těch, kteří dokáží pochopit různé názory. Jenže demokracie pochopení různých čistých názorů vyžaduje.

Četla jsem právě knížku Jana Kukuczky: Básník Bohumil Pavolok. Oba patří ke katolíkům, přitom jsou mi autor i životopisně zachycený básník velmi blízcí. Jako by nevadila někdejší rekatolizace českých bratří. I ti věřili v Boha, který se díval na člověka podle čistoty života a ne podle nábožnosti. A co teprve lidé nevěřící, kterých jsou dvě třetiny českého národa. O to je pro ně těžší spravedlivě žít
Jan Pavolok se narodil 1922 otci, kterému bylo 57 let, jako nejmladší ze čtrnácti dětí. Umíme si je představit u stolu? Osm jich měl z prvního manželství, další s Janovou matkou, ženou o 18 let mladší. 1911 až 18 byl otec poslancem za české Slezsko ve Vídni. Šestiletému Janovi zemřel. Matka se starala sama o zemědělské hospodářství, i chleba se dosud pekl doma
Původně Jan studoval na bohoslovecké fakultě, po uzavření byl nasazen ve svém rodišti Řepicích jako kancelářská síla a pracoval i jako zemědělec Když skončila válka, studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, 1946 se oženil a 1947 ukončil studia. Literárně se projevoval už v časopise katolické mládeže Jitro.
V měsíčníku Akord poznal blíže Jana Zahradníčka, Jana Čepa a Jakuba Demla. Jsou to básníci známí českému čtenáři z první republiky, pro Bohumila Pavoloka byli prvořadí. Sám působil jako esejista. Po uzavření Akordu napsal sbírku povídek Básníkova smrt, v ní do okamžiku skonu vsunul všechny děje. A začal se projevovat i jako básník. Jeho sbírky Svatební, Bodlák a laskavec, Dedidace, Předkové a Duhová země jsou hudební, ctil velmi Leoše Janáčka, všiml si toho Jaroslav Křička v Hukvaldských preludiích. Inspiraci našel taky v Podještědí a tam v životě Karolíny Světlé.
Díla Jana Pavoloka vydalo několik nakladatelství. V roce 1990 vyšla v ostravském Profilu stěžejní sbírka Hledání tváře. Působil také v radě literárního časopisu Alternativa. Jan Kukuczka se potkal s Bohumilem Pavolokem při práci na soutěžích poezie v rozhlase. V knižní seznamce mu položil otázku, proč píše poezii. V jeho odpovědi stojí, že slovo má být v poezii dobře promyšleno a naplněno prožitkem. Týká se to také jeho přístupu k divadelním projevům.
Jan Kukuczka přiblížil čtenáři i přátele básníka Pavoloka a jeho životopisce, ale nejen to, v knížce je i básníkova bibliografie. Vyšla v Moravia publishing v Torontu 2006. Otevírá cestu k jednomu z prutů v pevném svazku české poezie světového významu.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 10. 2007.