Blanka Kubešová: Štědrý den
Rozednívá se. Co dělají v mojí posteli ty hole? Dejte je pryč! Zadýchala jsem se, ale hlásek ze mne nevyšel. Zkusila jsem to znovu, zase nic. Nadzvedla jsem se v loktech, stálo to spoustu sil a nepodařilo se mi to tak, jak jsem si představovala, jen jsem trochu odstrčila ty dvě hole. Odpověděly mi chladem a nepřátelsvím. Jak mohou být dřevěné hole tak těžké?
Ivo Fencl: Sněžná pohádka (3)
Stejné vločky dopadaly i všude okolo a široko daleko na kraj a nepřestalo to po celou dlouhou noc a ani ne ráno a když maminka vytáhla roletu, vrstva sněhu dosahovala poloviny okenních tabulek a strašnou hmotou se chtěla promáčknout do vyhřátého nitra chaloupky, a když tatínek otevřel, uviděli bílo zdola až nahoru, jen jednolitou, bleďounce modrou stěnu z cukrové vaty... "A zase práce!" broukl táta. "Jupííííí!" vykřikly děti. "Můžeme pomáhat?"
Antonín Suk: Veselovskej hajnej
Uprostřed orlovských lesů stávala hájenka Veselsko. Pohádková hájenka! Okolo lesní palouk, dobrý příjezd a lesy kdysi bohatě zazvěřené režijní honitby. Však toho páni za vlády soudruhů zneužili tak že už není Veselské hájovny. Vznikla obora s přepychovým vybavením a to vše už nebylo běžnému zaměstnanci lesního závodu přístupné.
Egon Wiener: Pivo a nejen o pivu
Dolní kasárna liberecké posádky jsem poznal v době Šestidenní války na Středním východě. Válka mezi Izraelem a jeho sousedy trvala opravdu šest dní od 5. do 10. 6. 1967. Byl jsem převelen z posádky Milovice do Liberce a nad vchodem do dolních kasáren mě vítal voják ve strážní věži, střežící mír a bezpečnost našeho kraje. Vizuální hlídka odtud hlídala dobré čisté nebe. Co kdyby Izraelská letadla Mirage v tom fofru, jak rozháněla Migy, doletěla až nad Liberec. Nedoletěla, ale i tak naši důstojníci oslavovali.
Emília Molčaniová: Hrdina
Cestou som si predstavoval, aký šok zažije šéf, keď mu ako na podnose predložím takých nebezpečných zločincov. A dokonca som to zvládol sólovo! Neustále má niečo proti mne, konečne uzná, že nie som nijaká nula, ale rýchly, pohotový a ostrieľaný muž zákona. No a pod tlakom verejnosti, lebo tá určite zareaguje, na to dám krk, ma bude musieť povýšiť.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (35)
Simona mi velice usnadnila první chvíle ve fitcentru. Jak mi už cestou prozradila, bylo zřízeno v suterénu bývalého kulturního domu. Vstupovalo se do něho postranním vchodem budovy, kde byla umístěna snadno přehlédnutelná tabulka o službách, které veřejnosti majitelé nabízejí. Vedla mě nejprve do šatny, kde jsme se převlékly do cvičebních úborů, sama mi jeden v sobotu dopoledne v obchodním domě vybrala!, pak už jsme mířily do posilovny.
Stanislav Moc: In vino veritas (1)
Takže když má žena objevila inzerát v lokálních novinách, že firma Penfolds hledá chemika pro svou fabriku v Minchinbury, kde vyráběla šumivá vína, byl jsem víc než ochoten ji vyslechnout. Do Minchinbury jsme to od nás měli vzdušnou čarou půl kilometru. Bože, ta krása, nemuset vstávat před čtvrtou!
Ladislav Křivánek: Anglická královna a Pepa Fousek
Za pár hodin, kupodivu stále ještě dost střízlivého, mne již limuzina odvážela z londýnského letiště. Konečně jsme dorazili před Buckinghamský palác, královna čekala venku u vrat a z dlouhé chvíle mávala přihlížejícím davům. Když se mi podařilo dostat z auta ven, zahlédl jsem v davu Pepu Fouska s jeho ženou Jarmilkou a ještě jim stihl zamávat.
Zdislav Wegner: Smysl života
Loudavě zasedli k rodinnému stolu. Jeden po druhém. Jako by nebyl svátečně prostřen, jako by je netěšilo, že jsme si s mámou dali tak záležet. Nebo je odrazovalo moje mračení? „Táto, na tebe zase leze tvoje depka?” ozval se syn a hleděl na mě zpod svých kadeří. Cosi jsem zabručel. Nandal si na talíř a věnoval se mu. Mrzelo mě, že se o příčiny mého stavu už nikdo nezajímá. Tak rád bych jim to všem vyklopil!
Emília Molčániová: Áno, drahá | Bumerang | Dobre využitý čas
Konečne! Nemôžem tomu uveriť, že mám pokoj od tej bosorky. Júj, keby tak vedela, ako som ju nazval, tá by vybuchla ako odpálená nálož. To sa jej páčilo, keď som sa stále krútil okolo nej: Áno miláčik, pravdaže drahá, samozrejme poklad… Dosť! Mám toho už plné zuby, a preto som odišiel z domu. Vykračujem si po meste s rukami vo vreckách a z plných pľúc vdychujem nádherný pocit slobody. Dvadsať rokov mi pije krv, nuž nie div, že som chudokrvný.
Cecilka Věra Pexová: Jak Věra k Cecilce přišla
Krátce před mými dvacátými narozeninami jsem se těžko loučila s pocitem, že už mi nebude -náct, ale jen -cet a -sát. Kamarádi si ze mě dělali legraci: "No tak už ti bude -cet, bude z tebe Cecilka, co naděláš." A začali mi tak občas říkat. Neuměla jsem tenkrát dar nového jména použít, tak jsem si ho schovala do pomyslné kapsičky.
Egon Wiener: Kočkopes, u nás na podzim | Dřevěné hračky
Je pozdní odpoledne. Tma je za dveřmi a zima bere za kliku. Okny fouká vítr do bytů, sem tam už i doma na koberci leží suchý list. Stromy se listí zbavují ne po jednom, po prvních nočních mrazech po tisících. Už jich je plná zahrada. To, co na větvích zůstává, je pestrá paleta, všehochuť, spektrum od zelené po okr a sienu pálenou. Nejvíce mě zaujala barva listí, pokud žlutou prostupuje samo slunce. To je jako by větvích teklo samo zlato. Řeka, potok či vodopád barvy zářící žlutě, citrón i pomeranč, žlutý papoušek či žluťoučké kuře.
Emília Molčaniová: Pokušiteľ / Rendezvous
Bol príjemný májový večer. Mesiac v splne sa kúpal v jazere a žaby prednášali svoj ľúbostný recitál. Hladina jazera sa jemne čerila a nad ňou poletovali tancujúce vážky. Z neďalekej šašiny vyletela splašená kačka a dúhový pstruh sa zaleskol v nočnom svite mesiaca, keď čľapol naspäť do vody. Nasadli sme do člna.
Rudolf Křesťan: Nemá to lehké
Pokud někoho z nás rozbolí hlava, pomůžeme si práškem. Ale co takový prezident, když ho bolí hlava státu? Jde snad do lékárny a žádá tam prášek proti bolení hlavy státu? A to je prosím jen jeden z problémů, který číhá na vrcholného státníka.