Literatura – Povídky
Jan Jurek: Domov
Vtom uslyší hlasy z předsíně. Ten jeden pozná bezpečně. Nevlastní sestřenka. Tak jako strýc nebyl doopravdy jeho strýc, tak ani ona nebyla doopravdy jeho sestřenka. Jako děti si docela rozuměli. A rozuměli si i potom, kdy už každý měl docela jiné starosti a dětství bylo fuč. Svého času byl do sestřenky i tajně zamilovaný. Ne moc, ale trochu ano. Jenže ona si ho v tomhle směru vůbec nevšímala. Byl kamarád, tečka, vymalováno. Přes to zkrátka nejel vlak.
Vojtech Bradovka: Poválečná maturitní písemka v r. 1946
V den písemky starý pan profesor, slovenštinář, za přítomnosti ředitele školy obřadně otevřel zapečetěnou obálku a začal pomalu a rozvážně psát na tabuli čtyři témata, z nichž jedno jsme si měli zvolit. Jakmile bylo na tabuli napsáno první z témat - „Jak jsem prožil prázdniny“, využili jsme oba drahocenného času.
Vojetch Bradovka: Povojnová maturitná písomka v r. 1946
V deň konania písomky starý pán profesor, slovenčinár, v prítomnosti riaditeľa školy obradne otvoril zapečatenú obálku a začal pomaly a komótne písať na tabuľu štyri témy z ktorých sme si mohli jednu vybrať. Len čo bola na tabuli napísaná prvá téma - „Ako som prežil prázdniny“, využili sme obaja drahocenný čas.
Ivan Kraus: Malé chvilky poezie
Kdyby měl otec žít na opuštěném ostrově, nemusel se dlouho rozhodovat, které knihy by si vzal s sebou. Švejka, Mein Kamf a Proces. Mám je už řadu let na nočním stolku. Na svůj „ostrov“ se neustále vrací. Vzpomínám si, že jsem u něho tyto knihy viděl už jako student. Tenkrát jsem chodil do knihovny a vracel se pravidelně s celou hromádkou. Když jsem ji přečetl, běžel jsem pro novou.
Monika Pertlová: Hafni!
Víc než na třetí hodinu se Anička těšila snad jen na jarní prázdniny. V přírodopise teď bývali spojení s šestou cé, protože jejich pančitelka musela neodkladně do lázní. Prý s vaječníkama, říkali kluci, ale klukům se nedalo moc věřit – dělali si ze všeho srandu. Anička a její nejlepší kamarádka Hanička seděly těsně za Honzíkem a Jeníkem.
Elena Paclová: Ono se řekne odemknout...
Jednoho dne jsem zašla se svým ani ne tříletým vnukem navštívit druhou babičku, která bydlí s ním, v rodinném domě, v nejnižším podlaží. Má rozlehlou koupelnu s malými okénky ve výši očí a zvenčí nevysoko nad terénem, a jednu místnost s přímým vstupem na zahradu. Ivánek chodí k babičce rád, protože má u ní oblíbenou atrakci.
Jitka Dolejšová: Barevné vábení a mámení
Klára čekala návštěvu. Návštěvu velice vzácnou – poprvé k ní měl přijít její kamarád Michal. Znali se od vidění (chodil do vedlejší třídy základní školy), pak si sešli z očí i z mysli... Náhodné setkání po letech způsobilo Kláře přímý zásah Amorova přesně mířeného šípu.
Jitka Dolejšová: Na houbách
Matěje hledání hub omrzelo. Však už má košík pěkně těžký, všichni budou mít radost. Otočil se a vydal se na zpáteční cestu. Strach neměl, cestu si pamatoval. Tady je krmítko pro srnky, táta tomu říká nějak divně – že by kotrmelec? a tam za zatáčkou se schovává chaloupka, která vypadá jako ta perníková z pohádky. Ještě projde mezi těmi ploty s vysokými tyčkami, a – jé, hele, táta!
Luděk Ťopka: Had v ptačím hnízdě
Konečně vytáhnu taky druhýho křemouše, vokrájím, zahrabu voškrabky pod mech a vstanu. Vohlídnu se eště za sebe přes strouhu, a neuvěříte, co jsem uviděl - ty tři hadice držej palice vystrčený z trávy a čuměj na mě jako vejři. Musely mít asi nahnáno, že bych se moh´ vrátit! Ale ne, buďte klidný, vochechule, povídám, já už jdu domů a vy buďte rády, že jste to přežily, já se žádnýho hada neleknu.
Luděk Ťopka: Ukradené prase
Nedávno jsem četl v denním tisku krátkou zprávu, jak v jedné obci na Vysočině ukradli chovateli několik vepřů, aniž se policii podařilo pachatele dopadnout. To mi připomnělo příhodu, kterou jsem jednoho večera vyslechl v restauraci malého hotelu kousek za naší západní hranicí - příhodu o ukradeném praseti a dopadeném pachateli.
Luděk Ťopka: Die geklaute Sau
Vor kurzem las ich in der Tagespresse eine kurze Nachricht, wie in einer Gemeinde in Ostböhmen einem Züchter einige Schweine gestohlen wurden, ohne dass es der Polizei gelungen ist, den Täter zu ertappen. Das erinnerte an einen Vorfall, von dem ich eines Abends in einem Gasthaus hinter unserer Westgrenze hörte - die Geschichte von einer geklauten Sau und dem ertappten Täter...
Jitka Dolejšová: Kuchyň / Galanterie v proudu času
„Spadla ti kuchyň.“ Za těmito třemi slovy úterního odpoledního telefonátu od manžela se skrývala obsáhlá informace, že z horních skříněk mé dřevěné kuchyňské linky se během okamžiku staly skříňky spodní. „Jak se to stalo?“ vyhrkla jsem. Kuchyňská linka, vybavená světelnou rampou a prosklenými dvířky, byla mojí chloubou. Sloužila mi asi tři roky a nikdy nenaznačila úmysl stát se mobilní.
Pavel Grygar: Ahoj, tati...
Moji rodiče se rozvedli krátce po mém narození. Matka vždycky tvrdila, že otec o mě nikdy neměl zájem, on později tvrdil, že moje máma mu styk se mnou blokovala. Pravda bude asi někde uprostřed. Jisté je však to, že jakmile jsem se trochu postavil na nohy a moji vrstevníci vyprávěli, kam půjdou s tátou, začal jsem se ptát: „Kde je táta?“
Petr Kersch: Dopis z Terezína
Každý v životě udělá pár chyb, které se člověku později vymstí. Dagmar Štyndlová udělala jenom jednu - zato velkou: vdala se za pana Štyndla, městského notáře a řádného člena místní Židovské obce. Když přišli nacisti do Čech, pan doktor Štyndl poradil své krásné manželce, aby se naoko rozvedli, že to tak bude lepší pro oba, hlavně pak pro jejich malého synáčka, který utěšeně prospíval a byla by ho v koncentračním táboře škoda.