Literatura – Povídky
Jan Jurek: V lázních
Sobota podvečer. Lázně Poděbrady. On a ona se potkali na lázeňské kolonádě. Zcela náhodou nebo řízením osudu, to nechť posoudí každý sám. Ona seděla na lavičce, on šel k ní, protože se mu jednoduše líbila. - Ste moc hezká. /Vypálil to od boku a čekal co ona. Jen k němu vzhlédla, chvíli se na něj dívala a pak tiše a zcela samozřejmě řekla:/ - Děkuju. - Směl bych vás někam pozvat?
Ivan Kraus: Brefs moments de poésie.
Si mon père devait vivre sur une île déserte, il ne mettrait pas longtemps pour décider quels livres y emporter . Ce seraient le Brave soldat Chvéïk, Mein Kampf et le Procès. Ils reposent depuis des années sur sa table de chevet. Et mon père retourne constamment sur son « île ». Je me rappelle y avoir déjà vu ces trois volumes quand j’étais étudiant.
Kvety / Nerozumiem tomu... / Sila sugescie
Aladár Podkovička priniesol Justínke, svojej milovanej manželke, kvety. Bolo to prvý krát po dvadsiatich rokoch manželstva, preto si už cestou predstavoval, akú jej tým urobí obrovskú radosť. No, stalo sa niečo neuveriteľné. S veľkým kvetnatým čudom ešte len vplával do dverí a už zaregistroval zhrozený údiv svojej najdrahšej. „To je pre mňa?“ spýtala sa a oči jej skoro vyskočili z jamiek.
Ivan Kraus: Literární novinky
Je dobře známo, že umění potřebuje reklamu, aby se dostalo k lidem. To pochopili i v našem velkém obchodním domě a rozhodli se pro to něco udělat. Hned vedle oddělení s vysavači, pračkami a ledničkami postavili malé pódium. Na okraj pódia umístili stůl s knihami a doprostřed dali dvě židličky, na které posadili dva spisovatele.
Násilník / Recept
Zmeškala som posledný autobus. Čo teraz? Pomaly sa stmieva a 30 kilometrov domov do tmy nezájdem. Zostáva mi posledná možnosť: Autostop. Striaslo ma, keď som si pomyslela, čo sa mi všeličo môže prihodiť, ak natrafím na nejakého úchyláka, alebo nebodaj vraha. Ale inú možnosť som nemala. A tak som si stala na kraj cesty a čakala na šoféra, ktorý sa zmiluje a zastane.
Úprava platov/Úplatok
Fero mal starosti. Dcéra trvala na tom, že chce ísť študovať medicínu. A tatko, zariaď. Keď jej povedal, že dostať ju tam bude veľmi ťažké, pripustila, že prinajhoršom by to mohlo byť ešte právo. Radil sa s kamarátom Paľom, ktorý mal v týchto veciach dlhodobé skúsenosti, veď aj svoje tri deti dostal na lukratívne školy. Skrátka, vedel ako na to. Ferovi poradil, že ak chce uspieť, bude musieť hlbšie načrieť nie do vrecka, ani peňaženky, ale rovno do banky. Medicínu odhaduje na takých stotisíc korún.
Moje číča
Musím se ti svěřit, moje nejmilejší, moje ze všech nejkrásnější číčo! Dnes mě myšlenka na tebe přepadla tak silně, až jsem zavrávoral jako opilý a musel vyběhnout ven z domu, abych hledal utišení aspoň v šedé, mlhavé krajině. Divíš se tomu? Tak mi prozraď, můj anděli. Nemyslíš, že zamilovaný člověk je tak trochu marod? Je slabý, zranitelný, vyděšený. Není tedy láska nemoc?
QUODLIBET (2)
„Já nevím, moc se mi to nezdá.“ „Jak to myslíš? Co konkrétně?“ „Nevím, tak nějak celkově.“ „Nechápu. Není to čtivé? Málo vtipné či co?“ „Ale to ne. Já vážně nevím, jak ti to mám říct. Prostě se mi to nezdá.“ „Hodně mi pomáháš.“
Boxer
„Jo Rroberrt, to byl frrajerr,“ zaráčkoval Karel a vyhoupl se na koně. Ruce jej lehce vynesly, usadily vedle madel, a ulehly do klína. Usmíval se na nás, vzpěračský potěr, a my jsme hleděli na jeho ramena, vyplňující bundu z měkké kůže.
strana 26 / 26