Literatura – Na pokračování
Iveta Kollertová: Moment rozpadu
Snažila jsem se všechny obtěžovat co nejméně, vlastně jsem se jen dívala na televizi a sem tam mne Jarda vyvezl na vypůjčeném vozíku ven na dvorek. To byly ty chvilky jediného štěstí. Ráda vzpomínám na náš „výlet“, kdy běžel po silnici a mně vlály vlasy kolem tváří. Stromy nás míjely a sklenice studeného piva před hospodou byla odměnou.
Sloupky Jiřího Menzela (19)
Každý filmový producent, každý majitel kina vám potvrdí, že lidé chodí do biografu hlavně kvůli hercům. Ještě lépe - kvůli určitým hercům - tak řečeným hvězdám. Známá a oblíbená tvář skýtá obyčejnému divákovi aspoň minimální záruku, že to může stát za to koupit si lístek a jít na film bez rizika, že to bude zabitý večer.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (21) Ztroskotanci v poušti
Marcel Vaslin byl dvacetiletý letecký mechanik, kterého poslala cizinecká legie do Tamarassetu. Byl to nejvzdálenější francouzský opěrný bod na Sahaře. Marcel měl s několika druhy připravit letadla pro generála Laperrina, který se chystal k průzkumnému letu do sedm set mil vzdáleného a tajemstvím opředeného města Timbuktu. Krátce před startem hledal Leparrine ještě jednoho dobrovolníka do posádky a Marcel se přihlásil. Časně ráno, 18. února 1920, se vznesly do vzduchu dva stroje. Legionáři z Tamanrassetu jim zamávali a letadla zmizela za žlutavým obzorem.
Sloupky Jiřího Menzela (28)
Jezdíval jsem často do Kerska k Hrabalům v jejich lesním útulku a bylo mi s nimi dobře. Jednoho krásného jarního dopoledne, plného teplého slunečního svitu jsem tam zastihl pana Hrabala samotného. Paní byla u sousedů na kanastě. Bylo krásně, oba jsme byli naladěni lyricky, schylovalo se k obědu, dostali jsme hlad a chyběla nám ženská bytost.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (36)
- Víš to jistě?! zeptal se mě přísně při mé příští návštěvě v jeho bytě. Mlčky jsem mu předložila těhotenský průkaz. Letmo jsem mu jednu možnost navrhla: interrupci! Skoro hněvivě ji zamítl. – Nesmysl…! vykřikl a s cigaretou v ústech začal v tom panelákovém obýváku kolem mne kroužit. Pak se nade mnou zastavil a prohlásil rozhodně: - Vezmeme se, když budeš chtít! Podívala jsem se na něho vzhůru, a když jsem zachytila jeho úsměv, poznala jsem, že mě asi miluje. Přesto jsem se ho ještě opatrně zeptala: - Myslíš, že děláme dobře?!
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (8)
Pominu-li maličkost, že chlap, jako byl Luboš, by si snad dokázal uvařit snídani sám, měla jsem to být přece já, a ne jeho matka, kdo měl brzy ráno vstát, láskyplně mu uvařit čaj a přistrčit pod nos dva včerejší rohlíky a trojúhelníček sýra! Jenže vstávat takhle brzy jen proto, aby se milovaný manžílek nemusel obtěžovat napustit do konvice vodu a zapnout sporák, jsem pokládala za jistou formu rozmazlenosti, a nikoliv lásky.
Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (4)
Seděli jsme na zdi ohrady a klátili nohama. Na balkónech bylo mrtvo, jenom inženýr Baborský schovaný za Rudým právem pokuřoval čibuka a paní Kaufmannová naklepávala na zábradlí peřiny. Z přízemního okna se za sítí proti mouchám ozvalo: "Ferďásku, skoč mi nakoupit!" Jdeme s Ferdou.
Iveta Kollertová: Už z hor zní zvon
„Dej sem na pivo nebo ti nedojedu pro prášky.“ To byla jeho jediná odpověď na otázku, jestli mi vyzvedne léky na bolesti. Nejednou jsem musela volat mou příbuznou, dceru mého bratrance, která jediná měla auto a mohla všechny mé záležitosti objet. Štefinka, jak jsem jí s láskou říkala, se stala dalším světýlkem v mé nemoci.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (25) Pyramida mayského krále
Na jaře roku 2006 musel archeolog Escobedo požádat guatemalskou vládu o vojenské hlídky. Escobedo vedl vědecký tým, který prováděl vykopávky ve zříceninách starého mayského města El Peru Waka a jejich výzkum stále častěji narušovali guecheros, vykradači předkolumbovských staveb. V noci 4. května si Escobedo pozdě večer nalil ještě trochu vlažného čaje a prohlížel si maličký reliéf z perleti a nefritu, který zřejmě představoval opičí obličej. Musel detailně propracovanou miniaturu dávného indiánského umělce obdivovat. Pocházela z asi dvacetimetrové pyramidy, kterou se Escobedův tým snažil vyrvat z obětí pralesních stromů a lián.
Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (1)
Jednoho pondělního rána u nás zastavil strýcův asistent s autem, naložil mne i tatínka a odvezl nás krásným slunečním dnem přes Prahu, podle Berounky a kolem hradu Karlštejna, do malé vesnice Leče. Uvítání bylo bouřlivé a po báječném obědě jsem se ocitl jako v pohádce. Prolezli jsme s bratrancem Slávkem celý statek, od sklípku se studánkou až po patra špýcharu, maštal s koňmi i kravský chlév a honili se s hospodářovými psy po sadě za humny.
Iveta Kollertová: Bez Internetu ani ránu!
Obvodní lékařka sama nevěděla, kam mne poslat a jestli jsem schopna převozu. Brala jsem to prostě jak fakt. Koneckonců, když jsem se začala rozpadat, nenašel se nikdo, kdo by mi poradil, jakým způsobem ošetřovat zdevastované tělo i orgány. Všechno jsem se musela učit formou pokusů a omylů. Špatně jsem sáhla, krvácela jsem a kroutila se bolestí. Ale člověk je silný, je nepředstavitelně silný, pokud chce žít.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (2)
Rádio hlásilo nebezpečí dalšího bombardování zrovna ve chvíli, kdy u našich dveří kdosi zazvonil a doslova vpadl do našeho bytu strýček Pepa ze Smíchova ve své černé uniformě městského strážníka. „Libuško, sbal si rychle věci! Teda sobě a kloučkovi!“ zvolal na mou maminku a byl celý zarudlý v obličeji. „Sehnal jsem člověka s náklaďákem, co odjíždí do Pelhřimova.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (14)
Mít zdravé dítě je pro každou matku to největší štěstí, které jí může život nabídnout. Nevyrovná se mu bohatství, peníze, společenské styky, krásný dům či obdiv nebo dokonce potlesk obecenstva. Vezli jsme proto z kliniky našeho Patrička jako poklad. Nožičku pak měl ještě asi dva týdny v sádře. Když mu ji ortoped sundal, mohli jsme se sami přesvědčit, že ji má v pořádku.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (13)
„Všichni byli dlouho do noci vzhůru. V rozhlase dávali vzpomínkový pořad o Ztracence. No a ráno jsme zaspali.“ „Hlavně žes dojel,“ povzdechl jsem si. Znamenalo to, že start bude o pár minut posunutý. Trochu mě to zklamalo, protože mám rád přesnost. Na loď se mnou naskočil Jacek s redaktorem Pudilem.