Pokračování...

Seděli jsme na zdi ohrady a klátili nohama. Na balkónech bylo mrtvo, jenom inženýr Baborský schovaný za Rudým právem pokuřoval čibuka a paní Kaufmannová naklepávala na zábradlí peřiny.
Z přízemního okna se za sítí proti mouchám ozvalo: "Ferďásku, skoč mi nakoupit!"
Jdeme s Ferdou. Rádi chodíme do konzumu, kde pan Veselý za pultem vyndává z regálů pytlíky s moukou, rohlíky loví z velikého koše, uctivě nabízí zaručeně čerstvé hovězí ve vlastní šťávě v plechovce a nejnovější novinky Vitana vaří za vás.
Rovnal to na pult a tužkou, kterou nosí za uchem, bleskurychle psal účty, loučil se sladkým "Služebníček!" a "Budu se těšit!" a nás, kluky, oslovoval "pane" a vykal nám.
"Kulatej chleba a sedmivaječné těstoviny!" poručil si Ferďásek.
"Samozřejmě, pane Jakubče, jeden chlebíček, pěkně vypečený nebo snad světlounký? Takže raději krásně zlatavý... to máme pět dvacet... a sáček ohýbaného potrubí, snad nebudete stavět ropovod? Cha cha, to byl jenom vtípek, kolínka, to je výborné jídlo, já je mám rád. Také je máte, pánové, rádi?"
Zatvářili jsme se znechuceně a zavrtěli hlavou, což ale pana Veselého nikterak nevyvedlo z míry.
"Taková kolínka s mákem," mlasknul, "hodně ocukrovaná, máslem pomaštěná, to je lahůdka... já totiž miluju sladká jídla..." Zahrabal v šuplíku a vrátil Ferdovi na zmuchlanou papírovou bankovku pár mincí a každému nám přidal "od cesty vítr do pusy" - bílý mentolový bonbón.
"Děkuji vám, pánové, národní podnik Pramen a moje maličkost jsme vám k službám!" hlaholil za námi.
V sousední mlékárně zarachtala paní mlékařka odměrkou v obrovském kotli a zatímco nalévala do modré bandasky dva litry mléka, nadzvedl jsem skleněný poklop na pultě a natáhl do nosu tu hrozně krásnou vůni olomouckých syrečků.
"To je síla, jako když se zuje nádeník!" znalecky zhodnotil jejich kvalitu Brďa. Na rohu před Mototechnou jsme si každý zatočili bandaskou, jen tak, ze cviku, bez zatočení by to nebylo vono.

Jednou jsme, zrovna na tom samým místě, potkali Fanánka Dvořáka. To je takovej rozmazlenej spratek z městskejch baráků naproti Nároďáku. Šel pro mlíko. Kluci mu ukazovali ňáký obrázky auťáků, a já zatím na odložené bandasce trochu natáhnul očka držadla. Když šel zpátky, už s mlíkem, vyhecoval ho Ferda řečma, jako že to neumí a je srab, aby zatočil. Fanánek silným švihem roztočil hliníkovou bandasku a když byla tak asi ve směru na půl jedenáctou, tak se tou šílenou odstředivou silou vyvlíkla z natažených oček a obrovským obloukem letěla nad Boleslavskou ulicí jak raketa a pak buchla na dláždění, gejzír mlíka vychrstl víčko a my viděli, jak se krásná lesklá bandaska deformuje a stává se z ní zmuchlané něco, za co Fanánek dostane doma parádní vejtřep. A taky že dostal. A pak už si nikdy bandaskou nezatočil.