Jan Řehounek: Výlet o (nejen) sto let zpátky - Byšičky

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

Komtesa Anna Kateřina, dcera hraběte Františka Antonína Šporka, pána na Lysé, se ráda proháněla na svém vraníkovi rovinami panství svého otce. Toho dne ale dojela velmi daleko a když se už se samým večerem vracela k Lysé, vešel její kůň do bažiny, polekal se, vzepjal, svoji paní shodil a utekl.
Anna Kateřina, zmáčená a s pochroumanou nohou, zůstala v mokřinách sama. Celou noc prochodila bažinami, lákána bludičkami do hluboké vody, až nad ránem uviděla v dálce chalupníka Boukala z nedaleké samoty Tři chalupy, sečícího trávu, jenž jí pomohl. Ještě týž den zavolal pan hrabě svého správce a dal mu příkaz, že v místech, kde jeho dcera byla zachráněna, má vyměřit osm parcel po jednom a třech čtvrtinách strychu pole a místo pro osm domů do kruhu postavených a osmi osadníkům je přidělit, aby tady vesnici postavili a posléze bažinu vysušili a jako louky ji užívali.
Takovou pověst si vypravují lidé o vzniku vesnice Byšičky, nedaleko Lysé nad Labem.

 

Skutečné důvody, které vedly hraběte Šporka k založení vesnice, byly však mnohem prozaičtější. Chtěl využít rozsáhlé území kolem starých labských ramen k hospodaření a osadníci, jimž skutečně přidělil „zdarma“ pozemky – dominikální půdu, pro něho byli zdrojem příjmů. Dominikalisté půdu zušlechťovali a platili z ní kontribuce.
V místech, kde vznikala nová vesnice, už kdysi dávno stála osada Byšice. První zmínky o ní jsou z roku 1503. Zanikla zřejmě za husitských válek – na cestě od Kostelce nad Labem ke Kolínu ji včetně mostu přes Labe zničil hejtman jan Žižka, o čemž svědčí zbytky pilíře mostu a pomístní název V Hradích – stával tu zřejmě k ochraně mostu a zemské stezky přes něj vedoucí strážní hrádek. Obnoven byl jen dvůr Byšičky, který v roce 1631 vypálil saský generál Jan Jiří Arnim. V německém urbáři z roku 1696 najdeme zmínku, že „ze dvora Byšičky v Hradích jest znáti pouze zříceniny, pole jsou zarostlá, jen některé díly jsou zužitkovány, luk užívá dvůr Lyský...“

 

Dominikální osadu Byšičky založil F. A. Špork v roce 1716. Byla vystavěna zvláštním způsobem, nazývaným okrouhlice – osm chalup stálo čelem, okny a vraty do kruhové návsi, ostatní hospodářské budovy a zahrady byly situovány dozadu, do rozbíhajících se kruhových výsečí. Jednou uličkou se do vsi vcházelo, byla opatřena vraty k uzavření. Na druhé straně návsi vedla rovněž uzavíratelná ulička k labským tůním a do polí.
Každý z dominikalistů měl přidělený 1 strych a 3 čtvrtiny pole, 78 sáhů lesa a zahrádku. Přiděleny měl určité míry panských polí a luk, které musel obhospodařovat. Platil roční poplatek, odevzdával dodávky obilí, sena a drůbeže, jeden desátek pro faráře a měl stanovenu robotu. Černínský urbář z roku 1729 uvádí jména osadníků v jednotlivých gruntech: č. 1 - Václav Skála, č. 2 - Dorota Scheiderová, č. 3 - Kryštof Brynych, č. 4 - Jiřík Votava, č. 5 - Vít Vavroušek, č. 6 - Kryštof Bílek, č. 7 - vdova Kalafusová, č. 8 - Jiří Řehák.

 

Později se začala osada rozšiřovat, a to tak, že domy byly stavěny podél příjezdové cesty. Z ptačí perspektivy tak dostala podobu jakési vařečky, místní říkají, že chlebové lopaty. Dnešním Byšičkám už tento omezený katastr nestačil, začínají se rozpínat i mimo něj.
Uprostřed návsi stávala zvonička a vedle ní byla obecní studna. Když zvoničku v roce 1888 rozštípl blesk, postavili si místní na stejném místě nákladem 900 zlatých kapličku zasvěcenou sv. Václavu. Je obklopena čtyřmi lípami. U ní dodnes Byšičtí slaví svatováclavské posvícení s bohoslužbou.
Ojedinělý půdorys obce je vyhlášen kulturní památkou. Vedle unikátního půdorysu se mohou Byšičky pochlubit vysoce kvalitní lidovou architekturou, z níž větší část pochází z konce 19. a počátku 20. století, a ojedinělou atmosférou, díky níž si ji nejednou vybrali i filmaři. V roce 1960 se zde natáčel film Procesí k panence, v roce 1994 se tu točila scéna pro film Příliš hlučná samota s Fillipem Noiretem, v roce 1995 část televizního seriálu Autodílna.
Z Lysé nad Labem se do Byšiček dostanete po naučné stezce do Čelákovic – je to ideální trasa na cyklovýlet. Až vkročíte na kruhovou náves, dáte mi za pravdu, že, nebýt zaparkovaných aut, vrátili jste se o století zpátky. 

foto © Jan Řehounek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 11. 2010.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.