Ideálního politika si jistě představuje každý úplně jinak. Spousta lidí bude jmenovat určitě T. G. Masaryka, jiní vyloví z historie císaře Karla IV., světoběžníci sáhnou přes Velkou louži pro prezidenta Lincolna, feministky si vzpomenou na Marii Terezii. Najdou se i tací, kteří budou jmenovat třeba Františka Josefa II. či Napoleona. Ti první proto, že za France Josefa jsme měli v našem soustátí moře, ti druzí s odůvodněním, že Napoleon by s rozvratníky a rejpaly, co si demokracii představují jako cochcárnu – každý si dělá co chce, udělal krátký proces. Gilotina a šmik!

Já, ve vší úctě k Tatíčkovi Masarykovi i k Otci vlasti blahé paměti, tvrdím, že nejlepším politikem by byl Lojza Janeček z naší hospody Na Žebračce. Ten si totiž ví rady s každou zapeklitou mezinárodní situací, s přehledem řeší politické krize i vojenské konflikty, dokázal by sestavit vládu pro kteroukoliv zemi a především má, jako instalatér, známosti.

To zrovna onehdy, když dopíjel deváté pivo a v televizi rozvíjeli teorie o vině a nevině vicepremiéra Čunka, si utřel hřbetem ruky bradu a pravil: Já bych věděl jak na ně. Zavedl bych jim v parlamentu píchačky – vždyť je musí používat dvě třetiny národa, ráno dejchnout do trubičky, jestli nejsou jako podroušený – a když jo – vyhazov, co maj co v práci chlastat, do Strakovy akademie a do Sněmovní by jezdili metrem a tramvají a za svý, jako vostatní lidi, a plat kolem dvaceti papírů, to by jim muselo stačit - když z toho vyžijou rodiny s dvěma malejma dětma a eště se na to musí chlap pěkně vohánět na stavbě nebo ve fabrice, tak by to muselo stačit i poslancům.