Moře, pohádko má ... / Sametový drobeček
"Drahá přítelkyně," slabikoval můj muž lámanou francouzštinou text na pohlednici a výhružně se na mne ze svého křesla podíval. "Co to má znamenat?" Ruce se mi roztřásly a nohy vypověděly poslušnost. "Co? Co má znamenat
Derek Colloredo-Mansfeld - Jitka Vykopalová: O důvod víc ...
Při jedné recepci na České ambasádě ve Stockholmu před třemi lety jsem se setkala s jedním sympatickým mladým mužem a navázali jsme spolu příjemný rozhovor. Přestože neuměl česky, ukázalo se, že má šlechtický původ s kořeny v České republice ...
František Mendlík: Zkáza hráčského doupěte
Hned za tratí, na železniční zastávce Valtice město, nalézá se hospůdka DCV. Má to být zkratka Družstvo cestující veřejnosti. Dvě stě metrů odtud stojí komplex tří budov slovutné dopravní školy. Časem se z hospůdky vytvořil mýtus. Sem chodíval profesor Hřivna na svoji kávičku. Před sodomou zaplivané putyky varoval profesor Kabelka svým zvláštním způsobem. Říkával: „Tak tam v zařízení tom chlapi se ožírají a hulvátským smíchem se smějí. To potom nedivím se já, když slyším od studentů větu – půjč mi roďák, dám ti špinku!“
Kamila Urbanová: Jak jsme se strýčkem Béďou pochovali basu
Na pánském bylo volno. Strýček odpustil do umyvadla ledovou vodu a strčil tam moji hlavu. Voda mi stékala po dlouhých nalakovaných vlasech až za šaty. Z mého výstřihu vypadla nastrkaná vata. Strýček ji zvednul a s nechápavým výrazem ve tváři mi tu věc strčil do kabelky. Make-up, který jsem doma natírala celou hodinu, rozmazala voda. Černá barva z řasenky, ve třech nánosech, mi stékala po obličeji. Plakala jsem. Osušila jsem si vlasy do trhacích utěrek.
Milan Turek: Gigantické přeměny krajiny v Lužici
Střed Lužice a tím i celá severní část naší Horní Lužice se začaly proměňovat v jezerní krajinu. Z bývalých mnoha-hektarových jam, kde byly zničeny úrodná pole, lesy i lidská sídla, vznikaly lidskou činností prostory pro zavodnění nebo nerovnosti, kde by bylo možno obnovit normální krajinný život. K jezerům, která tady již byla v minulosti, přibyla další a dnes už je funkčních nebo po napuštění jam bude funkčních ke třem desítkám. Kolem jezer tak vznikají nové možnosti podnikání a především dávají možnost využít prostor pro rekreaci, sport i spoustu dalších aktivit. Místo obrovských důlních gigantů, které živily statisíce lidí, vzniká kulturní a sportovní jezerní krajina.“
Michal Dlouhý: Objasněný těžký zločin
Na četnickou stanici ve Vrbně se v podvečer jednoho březnového dne roku 1921 dostavil místní občan a oznámil, že vdova Maryša Houvorková z nedalekého domu na náměstí byla zavražděna. Velitel stanice vrchní strážmistr Jiří Hess se odebral na místo spolu se strážmistry Karlem Laifrem a Maxmiliánem Kalužou. Službu na stanici předal strážmistru Václavu Kořístkovi, který se právě vrátil z celodenní obchůzky.
Chvála nemožně možného
Prohlásí-li český politik, že je něco nemožné, pak ono nemožné se brzy stane realitou. Mluví-li obsáhle o možné dohodě, je téměř jisté, že ona dohoda bude mít jepičí život. Stratégové politického vyjednávání jsou si dobře vědomi ...
Danuše Markovová: Vědecká sběratelská analýza
.jpg)
Sběratelskou posedlost si v sobě neseme už od pradávna. Nejpravděpodobnějším impulsem prvotního sběratelského počinu byl obyčejný hlad. Od nepaměti se v nás ozývá v pravidelných intervalech, na rozdíl od hladu po vědění, který přichází historicky mnohem později, v intervalech nepravidelných. Obyčejné kručení v břiše totiž mělo natolik královské účinky, že naši praprapředkové sbírali vše, co stálo za kus žvance – kořínky počínaje a roztodivnými plody končeje.
Luděk Ťopka: Odměna za dobrý skutek
Tři měsíce po té události se slepýšem tlustým jako salám jsem s naší malou čtyřletou vnučkou zažil další příhodu. Byl srpen, ale s trochu nezvyklým počasím, teplým, ale dost deštivým, a tak začaly pěkně růst houby. Kačenka, náruživá houbařka, u nás byla tehdy na léto na chalupě v Chodové Plané, a tak jsme si spolu jednoho odpoledne vyšli „na houbinky“, jak našim výpravám říkala.
Jitka Dolejšová: Rakousko - Fotoaparát vypráví .... (2)
Moc mne bavilo focení zvířectva. Na cestách jsme potkávali skupinky krav, koňů, ovcí a koz s kůzlaty. Často jsem viděl i sviště - jejich hvízdání se v horách rozléhalo do všech stran. Jednou jsem měl vyfotit krávu. Zblízka. Moje paní, jako už tradičně, mne přistrčila až k tlamě obrovské krávy, no a kráva vyplázla jazyk a užuž mne chtěla olizovat! Brrr...
Období raka
Vím, že v životě každého člověka nastane období Raka, období, v němž se vrací po vrcholcích svých dnů. Opouštím nemocnici. Ulice se v pozdním odpoledni náhle ponořila do nezvyklého ticha, připomíná staré kamenné město ...
Eva Hrončeková - Martina McLenehan: Jak se pohádka stala skutečností
O projektu Moje přání mi pověděla kamarádka. Na internetu jsem o něm našla jen malý letáček. Z něho jsem se dozvěděla, že jde o sdružení, které si vzalo za cíl „naplňovat přání, aspirace a sny jednotlivcům, zejména dětem a mládeži v těžké zdravotní situaci, která ohrožuje jejich život a přinášet jim a jejich blízkým radost a štěstí vedoucí ke zlepšení kvality jejich života.“
Jiří Vlasák: Jak jsem se potkal s filmem
Jetřichovice a okolí je pro filmaře velice přitažlivé prostředí. Proto netrvalo dlouho a v roce 1951 sem přijel režisér Bořivoj Zeman s filmovým štábem natočit nejnavštěvovanější českou pohádku Pyšná princezna. V té době už mi bylo 9 let, tak jsem pochopitelně nemohl chybět u žádné podobné akce, která se v Jetřichovicích odehrála. Tehdy jsem ještě nevěděl, že koncem prázdnin se budeme stěhovat do Děčína, kam byl táta přeložen po zrušení finanční stráže.
Ivan Rössler: Modrý Chopin, zlatý Bach - Libor Wagner
Listování archívem je zvláštní druh životní revize. Je to podobné, jako když najdete starý telefonní seznam. Nechce se vám vytočit telefonní číslo, poněvadž se bojíte, že neexistuje: buď číslo samotné anebo člověk, který vám kdysi to číslo dal. Mnohokrát, když jsem procházel Širokou ulicí v Praze, jsem vzpomněl na pár krásných návštěv v podkroví jednoho domu, kde byl ateliér Libora Wagnera.