Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (34) Váša Toms

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Seriál  KOMICI U PSACÍHO STROJE

V sobotu 6.ledna 1986 jsem v sobotní příloze Svobodného slova KVÍTKO, jehož jsem byl tehdy sedmým rokem redaktorem, zahajoval svůj nejnovější seriál Komici u psacího stroje. Letos jsem se štosem už časem zažloutlých novin probíral a začetl se do tohoto seriálu, který jsem tenkrát doprovázel i karikaturami představovaných komiků-autorů, a najednou mi přišlo líto, že by texty některých z nich už nemusely spatřit více světlo světa. A tak se stalo, že jsem si vzpomněl na Pozitivní noviny a napadlo mne, že by mohlo být docela pěkné obnovit někdejší kvítkovskou „tradici“. Medailonky, kterými jsem literární ukázky uváděl, už zastaraly, což mi dává možnost je nyní rozšířit. Myslím totiž, že i ty mohou dnešní čtenáře zajímat. A tak zde tento seriálek ožívá, s mým přáním, abyste si jím například zpříjemňovali svá středeční dopoledne. 

KOMICI U PSACÍHO STROJE (34): VÁŠA TOMS


Padesát let umělecké činnosti oslavil v roce 1997 konferenciér, komik a humorista VÁŠA TOMS (1923-?) Začínal v roce 1947 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze. Později konferoval hudebně zábavný pořad „Mistři harmonik“ a od roku 1951 vystupoval v programu s Jaroslavem Vojtou, Vlastou Burianem, Fandou Mrázkem, Emanem Fialou, Járou Pospíšilem, Inkou Zemánkovou, Standou Procházkou a mnoha dalšími populárními umělci.
V devadesátých letech spolupracoval při veřejných nahrávkách s Čs. rozhlasem v Hradci Králové i v Praze a od roku 1983 uváděl úspěšný pořad Čs. cirkusů a varieté Praha — „Kabaret ve varieté“, který se dočkal více než 500 repríz. Váša Toms konferoval, zpíval, kouzlil, vyprávěl anekdoty, zároveň byl vedoucím celého estrádního souboru. Nu a samozřejmě, že také psal. Z jeho vzpomínek jsem vybíral několik veselých historek, které zaznamenal během své bohaté zájezdové činnosti. Tak tedy — dnes vás baví Váša Toms Hradce Králové!

5 x Váša Toms

MOUCHA VLASTY BURIANA.
Po představení v Teplicích v Čechách jsme seděli v divadelní kavárně, kde se vyprávěly různé vtipy a anekdoty. Populární zpěvák teplické operety Drago Čáslavský povídá: „Pánové, já mám tak chytrého psa, že když mu dám 7 korun, tak mi přinese z trafiky cigarety!“ Druhý kolega herec povídá: „Vždyť to není pravda — já tomu vašemu pejskovi dal včera deset korun a nepřinesl mi nic!“ Drago Čáslavský se na něj otočil: „Vždyť vám povídám 7 korun — jak mu dáte 10, tak jde do kina.“ Tu se však ozval komik Vlasta Burian. Usmál se a povídá: „Pánové, to nic není. To já mám doma tak chytrou mouchu, že když kupříkladu píšu dopis, tak ona dělá nad ,i´ tečky!

O SLUNEČNICI SE SLUNEČNICÍ.
Populární Inka Zemánková na svých koncertech, které jsem uváděl, předváděla bohatý výběr písniček a navíc výborně jódlovala. Obecenstvo se ovšem nejvíce těšilo na písničku „Slunečnice“, kterou Inka zpívala ve filmu „Hotel Modrá hvězda“. Po téhle písničce byl vždy velký aplaus a já na jeviště přicházel s krásnou slunečnicí, kterou jsem na každém koncertě zpěvačce předával. Obecenstvo znovu tleskalo a paní Zemánková se mě zeptala: „Kdo mně to posílá?“ Pokaždé jsem si zjistil jméno některého místního funkcionáře nebo předsedy, který byl dobře znám, a to mělo u publika vždy výbornou odezvu. Jednou jsem řekl: „To vám posílá předseda JZD ...!“ V sále propukl aplaus a po představení přišel zmíněný předseda JZD za námi do šatny a povídá: „Vy jste mi dali s tou vaší slunečnicí! Moje paní je hrozně žárlivá, takže hned spustila: Já ti tu zpěvačku vyženu z hlavy, ty starej proutníku!!"

SMĚS NA ROZLOUČENOU.
Jednou jsme hráli u Benešova, blízko Prahy. Uváděl jsem kabaretní program, jehož hosté byli: Inka Zemánková, Standa Procházka a Jiřina Salačová. Pořad končil směsí veselých lidových písniček z „Vlachovky“, v níž Ince Zemánkové byla přidělena píseň Václava Bláhy „Včera jsem tě čekala“ Směs na rozloučenou začala — zazněly první takty skladby „Včera jsem tě čekala“ — paní Inka nikde.
Nezbývalo mi nic jiného, než zachránit situaci tím, že jsem zazpíval tuto píseň sám. A tím to všechno začalo Po téhle písničce měl zpívat Standa Procházka polku „Hajá, hajá“, ale na jeviště se ze zákulisí přihrnula Inka Zemánková a zazpívala „Hajá, hajá“ sama. Směs písniček se začala zamotávat tak, že Jiřina Salačová zpívala „Já jsem malý mysliveček“ a na Standu Procházku zbyla písnička „Hrajte, já ráda tancuju“! Skončilo to velkým potleskem, takže jsme se tomu nakonec v šatně všichni smáli. Na to přišel za námi pořadatel a povídá: „Byli jste výborní a výbor se usnesl, že vám dáme večeři.“
Byly to buřty s cibuli.

JAROSLAV VOJTA VE VLAKU.
Jednou jsme jeli s Jaroslavem Vojtou po představení vlakem z Nýrska do Prahy. Mistr Vojta si zapálil viržínko, když tu se objeví průvodčí a po-vídá: „Mistře, copak nevidíte cedulku KOUŘENÍ ZAKÁZANO!?"
Mistr Vojta zvedl oči, rozhlédl se a odpověděl: „No, támhle je cedulka PIJTE ŠARATICI — a taky ji nikdo nepije!“

DVOJNÍKEM STANDY PROCHÁZKY
O tom, že si nás často lidé i pořadatelé pletli, psal už sám zpěvák Standa Procházka. Jednou jsem seděl v hotelu Union v Lounech a čekal jsem s kolegou harmonikářem Spurným na auto. Jeli jsme účinkovat do obce Smolnice na Lounsku. Najednou přijde pan vrchní a povídá: „Pane Procházka, u nás je ve vinárně svatba — nešel byste jim něco zazpívat? Nebude to zadarmo!“ Řekl jsem: „Pane vrchní, vy jste si to spletl, já nejsem Standa Procházka...“ Vrchní na to: „To povídejte rybám!“ a odešel. Za chvilku se vrátil s ženichem, vzali mne pod paží a odvedli do vinárny na svatební veselí. Nezbývalo mi nic jiného, než začít zpívat písničky z repertoáru Standy Procházky. Po krátkém vystoupení, za potlesku svatebčanů, jsem odcházel z vinárny, kde mne na chodbě chytil ženich a do náprsní kapsy mi strčil dvě stokoruny. Peníze jsem mu vracel, ale ženich nechtěl ani slyšet, že bych ho urazil, což jsem zase nechtěl já.
Když jsem tuto příhodu vyprávěl Standovi Procházkovi, tak kroutil hlavou: „Já zpívám v rozhlase s Tichým a Karlem Valdaufem, dělám si popularitu, a Váša Toms to kasíruje! To snad není pravda!“

Příště: Jára Kohout
Kresba: Ondřej Suchý

Další díly najdete zde

Kudy do Šemanovic aneb Vítejte v Nostalgické myši ...

Nostalgické muzeum zábavy (ČRo 2 - Praha)

Padesátník (ČRo 2 - Praha)

Ondřej Suchý ve VŠECHNOPÁRTY

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 10. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.