Zdeněk Matoušek: Lovec piv

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Michael Jackson na besedě se čtenáři internetového serveru Svět piva.cz v Šalandě pražského Pivovarského domu, během poslední návštěvy Česka v říjnu 2004.Pivem naplněné sklenice, půllitry, poháry a korbele zacinkaly 30. září v hospodách a klubech po celém světě na památku nedávno zesnulého Michaela Jacksona (1942-2007).

„Ten pravý Michael Jackson“, jak britského pivního publicistu a osvětáře odlišují milovníci dobrého piva od slavné hvězdy populární hudby, zemřel 30. srpna 2007 v Londýně.
Oslaben dlouhými lety vzdorování Parkinsonově chorobě nakonec podlehl infarktu. „Věřme, že nebeské obláčky jsou z pivní pěny,“ napsal ve webovém chatu jeden z amerických příznivců a pokusil se tak symbolicky ukonejšit nejen zesnulého, ale i sebe a ostatní.
Čeští pivní gurmeti vzdali Jacksonovi hold v Šalandě pražského Pivovarského domu.

S českým pivovarnictvím se Jackson ponejprv seznámil koncem osmdesátých let minulého století, kdy v tehdejším Československu natáčel část televizního seriálu Lovec piv (Beer Hunter). Ale v širém světě začal lovit nejrozmanitější pivní značky dlouhá léta předtím. Objevoval, ochutnával, hodnotil, porovnával a se získanými zkušenostmi se dělil s ostatními ve stovkách článků a početné řádce knih. U nás vyšel jeho pivní bedekr pod Jan Šuráň ze společnosti Pivo Praha (vlevo) a šéf internetového serveru Svět piva.cz Honza Kočka zahajují vzpomínkový večer věnovaný Michaelu Jacksonovi.názvem Pivo (s podtitulem Průvodce světem piva pro laiky i odborníky).
Produkt na bázi sladu a chmele, více či méně alkoholický, dlouhá desetiletí považovaný spíše za nenáročnou tekutinu na uhašení žízně nebo levný zdroj povyražení pro široké masy, pozvedl Jackson v očích vnímavé veřejnosti v nespočtu zemí na úroveň ušlechtilého nápoje, který si ve svých „hvězdných“ podobách nezadá s prvotřídními víny či nejkvalitnějšími destiláty.

Myšlenka celosvětového přípitku Angličanu Michaelu Jacksonovi se zrodila v USA. Není divu, Jacksona tu považují za otce „pivní revoluce“ nebo také nové vlny amerického pivovarnictví, která vypukla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Jejím výsledkem je zatím víc než tisíc malých nezávislých pivovarů, jež se kvalitou a pestrou nabídkou staly protiváhou pivovarským gigantům s jejich často fádními a nezajímavými produkty. Jackson za oceánem svými články a besedami vzbuzoval u zvídavých konzumentů zájem o „jiná“ piva a zároveň dodával kuráž i inspiraci odvážlivcům, kteří na tuto výzvu zareagovali a od domácí výroby piva přecházeli k zakládání minipivovarů a rodinných pivovárků. 

Pavel Borowiec a Petr Vácha (vpravo) v rozhovoru nad žitným svrchně kvašeným pivem v Šalandě pražského Pivovarského domu, kde si 30. září ctitelé dobrého piva připili na památku britského novináře a propagátora piva Michaela Jacksona.  Ladislav Jakl (vpravo) s přáteli v Šalandě pražského Pivovarského domu po přípitku na památku "lovce piv" Michaela Jacksona.

S osobou Michaela Jacksona je spojen i současný věhlas belgického piva. Na rozdíl od USA, kde přijal úlohu jakéhosi hybatele, nemusel Jackson v Belgii nikoho k ničemu ponoukat. Jenom nadšeně a přesvědčivě rozhlásil, jaká že to bohatá směsice pivních stylů, chutí, vůní a barev se dá „navařit“ v tak malém prostoru, který představuje belgické království.
Belgičané by si nejspíš nad svými roztodivnými pivními laskominami pomlaskávali, i kdyby o tom svět nic nevěděl. Ale Jacksonova kniha Great Beers of Belgium (1991), jež do malé země nalákala tisíce hledačů osobitých pivních druhů, pozvedla místní malé pivovary a podpořila je na duchu i na těle v konkurenčním boji s pivovarskými koncerny.

Hold Michaelu Jacksonovi vzdali i ti, kteří se nadchli pro vaření domácího piva, "domovarníci" Rudolf Lach a Jindřich Volc. A co vystopoval britský „lovec piv“ během několika návštěv Česka? Naše pivo měl rád, i když se tu nesetkal ani s tak velkou odvahou k experimentům a zaujetím pro výlety do pivovarského dávnověku jako v USA, ani s tak nepřeberným množstvím chutí jako v Belgii. Zato mu imponovala poctivost a zemitost zdejších světlých ležáků a vychválil blahodárnou kombinaci českého chmele a moravského sladu.
Je ale také pravda, že v posledních letech naznačoval mírné obavy o budoucnost autentických chuťových vlastností piva z Plzeňského Prazdroje, Budějovického Budvaru a některých dalších velkých pivovarů.
Navíc, aby předešel nedorozumění, upozorňoval své známé, chystající se na cestu do Česka, že se tu čepuje vesměs dobré, ale až na výjimky jen a jen pivo plzeňského typu. Přesto, nebo právě proto, se v rozhovorech a článcích tu a tam pochvalně zmínil o oněch výjimkách.
Zachutnalo mu „půlnoční“ tmavé pšeničné z pivovaru Herold v Březnici, zrovna tak tamní černý ležák si zaznamenal jako jedno z nejlepších českých tmavých piv.
V pražském Klášterním pivovaru Strahov s uznáním převaloval po jazyku místní černý speciál, prý suchý a strohý, ale přece s bohatým buketem. Svá pozorování často doplňoval poznámkami z oblasti gastronomie, a tak mimo jiné objevil, že k tmavému ležáku ze smíchovského Staropramenu, v jehož chuti cítil aroma lékořice a anýzu, se ideálně hodí pálivé párečky. 

   Náhodný účastník večera se s bohatým světem "jiného" piva začal teprve seznamovat.  V Šalandě pražského Pivovarského domu zavzpomínali ctitelé dobrého piva na britského novináře a propagátora piva Michaela Jacksona.

Pivní labužníci, kteří pozdvihli sklenky na Jacksonovu počest, zpravidla nepatří k hltačům hektolitrů obchodně nejúspěšnějších značek. A ti z České republiky navíc nejsou zrovna u vytržení nad naším světovým rekordem v množství vypitého piva. Zaznamenaný výkon - kolem 160 litrů na hlavu za rok – totiž sám o sobě nevypovídá nic ani o kultuře pití piva a porozumění jeho filozofii, ani o kvalitě nejkonzumovanější značky.
Autor článku Zdeněk Matoušek
Pivnímu světu sluší pestrost. Asi proto v Encyklopedii piva Michael Jackson napsal:
"Jsou lidé, kteří denně přísahají na stejnou značku piva. O mnoho tím však přicházejí. Hledání toho správného půllitru může trvat celý život."

Zdeněk Matoušek

OHLASY NA ČLÁNEK

Zdeňku děkuji,


jsem  rád, že se někdo, potažmo, osoba stejného jména i příjmení, zasazuje o to, aby to "dobré pivo", mělo pořád to své nezadatelné právo i místo mezi tou hrůznou snůškou jakýchsi  syntetických a ošizených piv, své místo. Právě proto, že těch "všelijakých" druhů piv je tolik, že prostý člověk nemá tu vlastnost, aby poznal tu opravdovou "kvalitu", je třeba stále víc uplatňovat tu metodu od Makarenka. Jinak se ten náš český národ příliš nevzdělá. Ovšemže to je platné i jinde.


Zdeněk Matoušek
 

Vancouver BC, Canada
silenos(a)cia.com

Foto © autor

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 10. 2007.