Olga Szymanská: Baletní lahůdky
Balet FAUST - drama, vzniklé na podkladě slavného díla J. W. Goetha, jehož tvůrce Libor Vaculík na něm spolupracoval s osvědčeným choreografem Zdeňkem Prokešem. Děj současného představení v Národním divadle se odehrává ve dvacátém století; v době nástupu a vrcholu nacismu a v poválečném rozdělení Německa. Balet COPPÉLIA - s pohádkovou poetikou, rozmarným humorem a romantikou se na scénu Národního divadla dostává znovu po třinácti letech. Na pozvání P. Zusky s ním vystupuje baletní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni. Regionální tisk na něj pěl samou chválu.
Miroslav Sígl: Malešická spalovna si klidně kouří
Myslím si, jak se bavím se sousedy a lidmi pozorujícími ten kouř, že by se o té spalovně mělo vědět trochu víc. Zvláště proto, že před lety (v roce 1998 zejména) tu ještě získávala své příznivce Občanská komise pro kontrolu malešické spalovny a dnes jakoby její činnost ustala. Nikomu z kolemjedoucích po zdejší magistrále neujde, jak sem denně přivážejí speciální nákladní automobily veškerý směsný komunální odpad z našich domácností z Prahy a jejího nejbližšího okolí.
Jaromír Matoušek: PARÁDA! PARÁDA!
PARÁDA! PARÁDA! To je název výstavy, která opravdu pohladí po duši. Uměleckoprůmyslové muzeum ji od 3. 2. 2011 představuje veřejnosti. Autorem je náš přední keramik a sochař Pravoslav Rada (nar. 1923), klasik poválečného českého výtvarného umění. Zabývá se ateliérovou tvorbou, mezi hlavní náměty patří figury zvířecí - ryby, kočky, ptáci, bájné- elfové a andělé - a lidské. V Radově díle najdeme vtip, nadsázku, lehkou ironii, ale též zamyšlení nad životem.
Nedělní chvilky s poezií .... Michal Krejdl
„Na svět jsem přišel v minulém tisíciletí. Ne snad tak dávno, jak by se mohlo zdát, ale ještě si pamatuji, že jsem na základní škole říkal "soudružko učitelko". Naštěstí už jsem nebyl dotčen výtvory Michala Sedloně a jemu podobných a tak měli třeba pánové Rimbaud a Villon volnou cestu k tomu, aby mě oslovili svou poesií (ovšem v mé tvorbě odkaz na tyto pány nenajdete). Ve škole jsem nesnášel, když jsem se musel učit spoustu životopisné faktografie o autorech, proto ani čtenáře nebudu ubíjet dalekosáhlou výpovědí a posunu se do osobnější roviny.
Jaromír Matoušek: Vzácný triptych Klanění tří králů na Pražském hradě
V Obrazárně Pražského hradu mohou návštěvníci až do 1. května 2011 spatřit zrestaurované malířské dílo, vzácný triptych Klanění tří králů. Jsou to tři deskové malby, které jsou ve sbírkách Pražského hradu už více než 300 let. V hradních invertářích je triptych poprvé doložen roku 1685. Jak se ale na Hrad dostal, to bohužel nevíme.
Milan Turek: Kytička pro Miloše Kirchnera
Dnes už nezbývá než vzpomínat. Jsou lidé, s nimiž se rozloučíme, aniž bychom to čekali, aniž bychom tušili, že náhle odejdou. Miloš Kirchner, fotograf, ještě nedávno vystavoval v Německu, Polsku, Jablonci. Jednu z výstav měl také v Liberci. Potěšit se v předvánočním čase pohledem na nádherné scenérie, básně psané objektivem jabloneckého fotografa Miloše Kirchnera bylo hezkým zážitkem při návštěvě výstavy jeho fotografií v Turistickém informačním centru v Horním Hanychově – Liberci, v roce 2004.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (53)
Protože jsme se v rodině nedopracovali ani k jachtě, ani k soukromému letadlu, mohu dále vzpomínat pouze na zkušenosti s nejrozšířenějším dopravním prostředkem – osobním automobilem. První jsem vyženil v prvním manželství a byla to Tatrovka z roku mého narození! Byla docela zachovalá a jako důkaz svých technických „znalostí“ mohu uvést, že pro mne nejzajímavější byl fakt, že to auto mělo podél dveří stupátka!
Nedělní chvilky s poezií .... Martin Kulhaj
Narozen 17. dubna 1979 v Zábřehu na Moravě, absolvent SPŠ Šumperk, nyní žijící v Praze, zaměstnaný u jedné velké telekomunikační firmy. „Polibek MÚZ …“ jsem pocítil +/- 12. listopadu 2008, od tohoto dne psaní „textíků“ radost snad nejen mně přináší :-) Dosud např. na www.cestydusi.cz vydáno 113 textů mnou zapsaných. Dále v roce 2009 účast v literární soutěži O ŠUMPERSKÉHO HAVRANA.
Jan Drocár: Pojďme naplnit katedrálu
V neděli 6. února 2011 o 11. hodině dopolední v předvečer 700. výročí korunovace Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny (7. února 1311) na místě jejího konání v Katedrále sv. Víta na Pražském hradě sejdou se současní potomci prvního Lucemburka a poslední Přemyslovny a další hosté k děkovné výroční mši svaté, kterou bude celebrovat Mons. Dominik Duka OP arcibiskup pražský a primas český.
Nedělní chvilky s poezií .... Pavel Jonák
Jednoho dne jsem se narodil, a tak žiju. Myslím, že to bylo něco víc jak před šestadvaceti lety v Mostě a Severní Čechy mě nikdy neopustily, zatímco já je opouštím neustále. Po několika létech hledání se, jsem zjistil, že se jen tak nenajdu. Tak jsem odešel po strojní průmyslovce z nedostudované plzeňské strojní fakulty a dal se ke komediantům. V Národním divadle jsem byl v kulisách, někdy pod nimi, ale většinou schovaný, neviditelný.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (51)
Kocourkovské poměry v naší lidové armádě mohu dokumentovat i dalšími příhodami. Koncem října 1958 jsem nastoupil jako svobodník aspirant na půlroční prezenční službu do Bratislavy, kterou jsme jako budoucí hlavní město Slovenska měli bránit protiletadlovými kanóny. Protože v tom podzimu protáhli vojenští páni některým vojákům „prezenčku“ o pár měsíců, nějak se pro mne nenašla prázdná postel, a tak jsem až do Vánoc spal na madraci na ústředně. Teprve po Novém roce jsem byl převelen do kasáren v Pezinoku.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (20)
Když mi byly čtyři roky, nechtěl jsem být ničím jiným, než francouzským legionářem, tak mi učarovala bleděmodrá barva jejich uniforem a ty barety. Později jsem chtěl být pilotem na dvojplošníku a pak chemikem a potom čímkoliv u kresleného filmu. Moje poslední touha byla stát se komikem. Jako byl George Formby, Lupino Lane, Laurel a Hardy nebo Voskovec a Werich.
Nedělní chvilky s poezií .... Michal Pokorný
Michal Pokorný: „Pocházím z Prahy a celý život bydlím ve Vršovicích. Teprve nedávno jsem vystudoval hospodářskou politiku a logistiku na VŠE a jeden rok jsem k tomu učil na obchodní akademii. Snad mám tak trochu renesanční povahu, protože mne kromě ekonomie baví přírodní vědy, ale i malířství, psaní, cestování, sport a v poslední době mne zaujalo sestavování rodokmenu. Už od dětství mě zajímají zvířata, především ta neznámá, exotická i dávno vyhynulá. Proto se často objevují i na mých obrazech.
Nedělní chvilky s poezií .... Drahomír Kvasnička
Drahomír Kvasnička: „Jsem adolescent ve středním věku, tělem blíž k hrobu, duší k mléku. Jsem teenager s blyštivou pleší, archanděl Páně, co rád hřeší. Jsem puberťákem bez polucí, pořád bych chtěl – ale – kruci… Jsem pacient, jenž místo léků zvolil si život na útěku…“