L.Háva - J.Vlastník: Nejen o šansonech
Článek o této zpěvačce vychází, dá se říci, s křížkem po funuse. Po prázdninových měsících se už relace Šanson, věc veřejná nevysílá. Rozhlas tak pokračuje ve své tradici, že úspěšné relace ze svého programu vyřazuje. Když se to stávalo za totality, dalo se pochopit. Politická moc si nepřála, aby v zemi vniklo něco, co by mohlo být populárnější než je ona sama.
Vladimír Vondráček: Pět písmen a dvě číslice
Centrum Prahy, olepené neskutečně invenčními plakáty, z části už strhanými, jsem si prošel jen jednou a návrat naší unesené reprezentace z Moskvy jsem už zažil mezi přáteli v Praze. Dojemný byl Dubčekův projev, po kterém jsme si uvědomili, že opět sklapla klec! S ohledem na malé děti i na staré rodiče jsme o emigraci vůbec neuvažovali, ale odešlo mnoho našich kamarádů.
Ivan Kott: Dvakrát za hudbou do Národního
Děj začíná svatbou Orfea s Eurydykou, která však byla při trhání květin na louce uštknuta jedovatým hadem a umírá. Orfeus se za ní vydává do podsvětí, aby za pomoci zpěvu vyprosil její návrat na zem. Musí ovšem nejprve svým zpěvem uspat převozníka mrtvých Chárona, aby mohl na člunu přeplout do podsvětí a zde obměkčit Plutona, který nakonec s propuštěním Eurydyky souhlasí.
Jan Jurek: Novodobý poutník
Nakladatelství Listen již několik let vede edici Česká povídka. V ní vyšly do této chvíle bezmála dvě desítky titulů - soubory povídek odlišných autorů s daným tematickým zaměřením. /Schůzky s tajemstvím, Tenkrát za totáče, Schůzky s erotikou a další./ "Privilegiu" vydat autorský soubor povídek samostatně se v rámci této edice zatím dostalo pouze Ivě Pekárkové /Láska v New Yorku/ a Edgaru Dutkovi - Záliv Osamění a zapomenuté australské povídky.
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (1)
Na pozadí skutečných událostí z konce prvního milénia podává román obraz doby v českém prostředí. Autorovým cílem je však snaha postihnout podstatu neměnné povahy člověka. Dobrodružný a drsný příběh připomíná spíš milostnou romanci, než onen obvyklý typ historického románu, jehož převažujícím tématem bývají významné skutky z naučné dějepravy.
Pavel Pávek: Knížka indiánského spisovatele
Knihu spisovatele indiánského původu, který dobrovolně zvolil život v rezervaci vydalo nakladatelství Signeta, které se věnuje převážně literatuře národnostních a etnických menšin. Gordon Johnson se narodil 26. září 1951 ...
Zdeněk Reich: Australské lovy Václava Židka
Hned na začátku bych chtěl zbavit laskavého čtenáře hrozivé představy šéfredaktora Pozitivních Novin, Václava Židka, plížícího se vyprahlou australskou buší, s ostře nabitou kulovnicí, střílejícího klokany a jiné australské vačnatce. Skutečností je, že přítel Václav loví na dálku, obvykle však pomocí internetu a dobrého slova a jeho kořistí jsou různí autoři-protinožci, původem ale ze země pod Řípem.
Milan Markovič: Nie som ten správny do jedného šíku
Starostlivo nacvičené hromadné vystúpenia cvičencov či inak uniformovaných ľudí som nikdy neobdivoval, ba ani nepochopil. Nechcem sa vracať k norimberským mnohopočetným zovretým útvarom volajúcim na slávu veľkého vodcu; napokon u vojska sa tie pravidelné formácie dajú ako-tak pochopiť, hoci dnes sú už asi ťažko použiteľné v boji, keďže mušketieri a kopijníci sa už dávnejšie zasekli kdesi v histórii.
Eva Vlachová: Tiché bláznoství
V autobuse u tyče stál mladý muž, čerstvě ostříhaný, oholený, navoněný. Světlý oblek mu skvěle padl, jemně proužkovaná kravata báječně ladila se zelenkavou nažehlenou košilí a boty měl nablýskané do vysokého lesku. Tedy, ne že bych tak zírala na mladé muže, koneckonců, věk už na to opravdu nemám. Ale přesto mne zaujal.
Eva Vlachová: Černá díra
Historka, kterou jsem slyšela nedávno, ovšem zavání trochu hororem. Paní si šla vyzvednout na poštu doručenou zásilku. Pracovnice od ní převzala jak lísteček s oznámením, tak občanku a s oběma dokumenty odešla pro zásilku. Vrátila se s tím, že dopis je asi ještě u doručovatelky, s oznámením pošty, ale bez občanského průkazu.
Václav R. Židek - Milada Kozáková: Vzpomínka na Eduarda Ingriše
Budou tomu již dva roky, kdy jsem jako dopisovatel Českého dialogu napsal „Výzvu“ na vytvoření pamětní desky již zemřelému hudebnímu skladateli Eduardu Ingrišovi v Praze. Jelikož se do dnešního dne se má výzva nesetkala skoro se žádnou odezvou a já sám ji považuji za velmi důležitou, rozhodl jsem se ji, včetně článku paní Kozákové, zopakovat na našich webových stránkách Pozitivních novin. Kdo ví, možná se někdo najde, koho můj nápad zaujme a dovede ho do samého konce.
Luděk Ťopka: Pechfogel na bažantím honu
Docházím pomalu k Mírovi a uvažuji, mám-li mu to říct nebo ne. Krvácení přestalo a ani to moc nebolí, takže o nic nejde. Jenže pak mi došlo, že mi někdo bude muset ten brok odstranit a že to tedy neutajím. Míra se zachoval podle předpisu a ohlásil tuto další, i když mnohem menší, nehodu vedoucímu.
Jaroslav Vof: Bamsík
Vezmeme ho domů, viď?“ zeptala se, ale maminka řekla vyhýbavě: „Radši ho tady nech, asi ho někdo ztratil a pak by ho nenašel.“ Holčička se trochu zarazila a měla dojem, jako by medvídek tichounce zanaříkal. „Tady by ho nikdo neztratil, tady jen věci vyhazují. Přece ho nenecháme, aby se o něho psi rvali. Nebo si s ním kluci kopali.“
Jiří Prášek - Miroslav Vejlupek: Také naše současnost bude jednou historií
Pane Prášku, zajímalo by mne, zda ředitel muzea musí mít vystudovánu historii, nebo zda se k takovému postu vypracoval z oborů příbuzných… | Ředitel muzea samozřejmě nutně nemusí být historik, ostatně historie je pouze část oborů, kterými se muzea zaobírají. Znám ředitele vystudované přírodovědce, geografy, učitele, ekonomy... Ptáte-li se na mě, tak já jsem vystudoval historii na filozofické fakultě brněnské univerzity.