Milan Richtermoc: Otazníky kolem autora Malého prince
Když 1. září 1939 vypukla druhá světová válka, nastoupil kapitán Antoine de Saint-Exupéry do aktivní vojenské služby přesto, že nemusel. Dokonce byl lékařskou komisí uznán za neschopného bojových letů. Přesto se 4. září hlásil na letišti v Toulouse–Francazalu. Po intervenci vlivných přímluvců byl zařazen k vojenské letce 2/33, pověřené leteckým průzkumem.
Ivan Kott: Jak zůstat mladým i po osmdesátce
Koncem roku 2004 začala redaktorka Bronislava Janečková natáčet pro stanici Český rozhlas Vltava cyklus vzpomínek Prof. FRANTIŠKA DVOŘÁKA, který byl posléze převeden do písemné podoby a nyní v nakladatelství Lidové noviny ...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (12)
Říká se, že o sobě může každý říkat a psát co chce, umí-li to říci, potažmo napsat. A tak mám tady vážení a milí potenciální čtenáři dva problémy. Jednak nevím, zda opravdu platí to rčení obecně a druhak nevím, platí-li to i o mně. Nikdy jsem nebyl žádný hrdina a teď - nejen na stará kolena ale vlastně na staré všechno - jsem začal riskovat.
Stanislav Moc: Český bál
Mločí Hlavy hráli krásně Glen Millera “In the mood” a my jsme z radosti, jak se nám podařilo oklamat pořadatele, začali už dopředu vykopávat. Jako kdybychom tančili v kole s manželkami. Bohužel jsme však netančili, ale jen oběma rukama drželi mezi sebou esku za ucha a při tom přecházeli takovou úzkou římsu, která nás dělila od schodiště, které vedlo dolů na pódium a do sálu pod ním.
Luděk Ťopka: Zajíc načerno
Psal se rok 1942, zuřila druhá světová válka a nacistické armády vítězily na všech frontách. V okleštěné republice, z níž se stal po odtržení zfašizovaného Slovenska říšský Protektorát, panovaly tvrdé časy politického pronásledování a válečného přídělového systému. Nedalo se sice říct, že by byl přímo hlad, jak tomu bylo za Rakouska v té první světové, ale jen málokdo si mohl dopřát kousek masa navíc, pokud si ho nemohl vypěstovat sám.
To nás od zvířat odlišuje
Knížku "Afrika očima dětí" sestavila koordinátorka projektů Humanistického hnutí v Keni Lucie Tamášová, ovšem tvořily ji především děti. Jedná se totiž o úryvky slohových prací, které psaly africké děti ve věku 12 – 16 let. Tyto střípky názorů a popisů jsou sestříděné do několika částí, věnujícím se životu v chudobě, ženské obřízce, kriminalitě a korupci - strašákům keňské společnosti, které se dotýkají již dětí.
Jitka Dolejšová: Geocaching aneb Hledej, šmudlo...
Geocaching je výzva. Geocaching je ušlechtilý koníček, provozovaný v souladu s přírodou. Je to zábava, dobrodružství a napětí. A také sport, poznání, příroda, setkávání lidí stejných zájmů. Jde o hru turistickou, navigačně-orientační a trochu také internetovou, při které procvičíte tělo i mozek, využijete orientační smysl a někdy se prostě jen spolehnete na intuici. Kromě GPS, mapy a dobrých bot potřebujete trpělivost i kousek štěstí.
Alois Ambrůz: Co s českým pokladem?
Rudolf byl náruživý sběratel, milovník umění, věnoval také pozornost vědě, chemii a astronomii. Skoupil vše, co v Evropě bylo k dostání v oboru umění, bez rozlišení. Jeho obrazy, bylo jich přes tisíc, nesly jména slavných malířů, měl mezi nimi např. 50 Tizianů. Drahokamy nebývalé ceny a váhy, mince, zlaté a stříbrné předměty, roucha, nábytek, vykopávky, unikátní knihy, třeba jako bible psaná keltským jazykem, jediná na světě a jediný dochovaný zdroj keltských slov (dnes je držena v Uppsale ve Švédsku).
Egon Wiener: Jak jsem k pytlům peněz přišel | I kolo je součást jara | Domácí práce
Vysypány z pytlů na podlahu mého bytu vytvořily bankovky neskutečnou atmosféru náhlého zbohatnutí. Tolik peněz pohromadě jsem nikdy v životě neviděl a už neuvidím. Páska na každém balíčku bankovek nesla podpis úředníka a já si připadal jako ve filmu Velká bankovní loupež. Náhlý objev těchto bankovek rozhýbal sběratele k neskutečným aktivitám získat část peněz do jejich sbírek, což jsem jim rád umožnil, protože takový objev nepatří pouze do jedněch rukou.
Jitka Dolejšová: Knedlíkové nebe
Knedlíky. Známe je v podobě koulí, šišek, plátků. Baculaté, kulaťoučké potěšení. Knedlíky jako peřinka, nadýchané, na jazyku se rozplývající. Knedlíky houskové, bramborové, kynuté i nekynuté. Připravované z droždí, z kypřicího prášku… i knedle „z pytlíku“. Knedlíky zatracované i milované, k národu českému tak přítulné.
Josef Krám: Nejen klučenčí, ale i dívčí koledování
V Rychnově nad Kněžnou a jeho okolí se náhodní příchozí podivují tomu, že tu 14 dní před Nedělí velikonoční – letos tedy 29. března -. chodí holčičky, děvčata i ženy na koledu.Tento folklorní fenomén se tu tradičně a od nepaměti udržoval - a nezanikl ani za kumunistického režimu. Pro náhodné návštěvníky této oblasti pod Orlickými horami je to překvapení, když je vidí koledovat s pomlázkami, ženy pak s vařečkami, samozřejmě ozdobenými pentlemi.
Jan Řehounek: Generál Vladimír Přikryl
Vladimír Přikryl (* 3.srpna 1895, U 13. dubna 1968), brigádní generál, generálmajor, se stal za první světové války příslušníkem ruských legií. Bojoval u Bachmače, na Urale a na sibiřské magistrále. Do vlasti se vrátil cestou kolem světa přes Vladivostok, Japonsko a Spojené státy až v srpnu 1920. Po návratu domů zůstal v armádě, sloužil v Mostě postupně jako velitel roty, první plukovní pobočník a zástupce velitele praporu.
Tomáš Zářecký: Strach – nejlepší (ne)přítel
Čeho se bojíte nejvíc? Mě děsí hned několik věcí najednou. Ne, neprozradím vám nic konkrétního, kdo ví, jak se komu líbí mé literární počiny a zda by mi pak kupříkladu nezaslal poštou nějaký pěkný „balíček“ (upozorňuju, že ty s otvory pro dýchání neotvírám). Ale co, budu vám věřit (či spíše sobě?) a podělím se s vámi o jeden můj „strach“, který snad nelze tak jednoduše proti někomu použít.
Josef Fousek: Bez cenzury (3)
V dnešní době kdy to světem třese/ kdy má každý osel migrénu/ každé robě které tašku nese/ ví jak škodí dávka rentgénů/ Počítače vychrlí nám zprávu/ jak si stojí ekonomika/ zemědělec čte jak krmit krávu/ aby měla co nejvíc mlíka/ Byty plné elektrických špurků/ televize lux a rádio/ video nás vezme do Hamburku/ pornofilmy hltat do bio