- „To je moje, kupovat lacino krásný věci. S kazem třeba. Ale nekupte to, když je to tak výhodný!" praví ve Slavnostech sněženek pan Leli alias Jaromír Hanzlík. Pan Leli byl tak trošku můj tajný vzor, protože i já výhodně nakupuji, sbírám a kramařím.
- Už jako malá jsem byla označena za vetešníka. Nejraději jsem krámovala na obrovské půdě u babičky. Každý tajný kout v sobě něco krásného skrýval: starý plecháček, zažloutlé účetnické knihy z roku 1932 nebo plechovku z Ottovy továrny na mýdla. Potají jsem pak svoje poklady pašovala do našeho panelákového třípokojáku. Tatínek je ze strachu před rázně likvidující maminkou vozil zpátky na půdu, čímž se sám řadil do kategorie vetešáků. Takové poklady se přece do popelnice nehází! „Pan Hrabal by byl na tebe hrdý, jeho pan Leli v sukni žije!“ dodal vždy s něžným pohlazením.
 - Když jsem se odstěhovala do Vídně, probudila se ve mně moje stará vášeň a já si našla novou půdu, mnohem prostornější a zajímavější. Sobotní velký bleší trh kousek od centra, tzv. „flohmarkt“.
Lidičky, to je nádhera! Uznejte sami, odolali byste, když je to tak výhodné?! Cibuláková cukřenka za pět euro, s nádobou na mlíčko za pouhých sedm, sada starých pohlednic za euro nebo zelené korálky jednou tak drahé.
- Minulý týden jsem šla zase jednou kolem a u jednoho vetešáka s gramofonovými deskami se mi zatajil dech, vyhrkly slzy a probudilo se ve mně moje vlastenectví. Úplně na samém vrchu pečlivě naskládaných asi sta desek se na mě z obalu originální desky z roku 1968 usmíval Karel Kryl. „Bratříčku nevzlykej, to nejsou bubáci, vždyť už seš velikej, to jsou jen vojáci.....“.
Vybavilo se mi moje puberťáctví, trampování u Berounky a nekonečné večery u ohně s kytarou a buřtem na klacku. - Hned jsem se na něj vrhla, myslím svého mladého prodávajícího, a s plným přesvědčením jsem se snažila vysvětlit, jaký poklad vlastní. Protože to byl ale klučina všemi mastmi mazaný, s podnikatelským duchem, neváhal a k jednomu Karlovi hned přiložil Karla druhého. Gotta! S včelkou Májou nebo spíš Biene Maja. Za speciální nabídku dne: deset euro. Vlastně jsem měla zájem jen o toho s „bratříčkem zavírej vrátka“, ale nekupte tak výhodně!
- Domů jsem přišla celá rozzářená a svůj výhodný nákup hned prezentovala mému spíš nerudovsky naladěnému manželovi. Jen si povzdechl: „Teď se vrať zpátky a poohlídni se ještě po nějakém gramofonu! Třeba ho dostaneš výhodně s paličkou na maso. Tu totiž budu brzy potřebovat JÁ!“
|
