Renata Šindelářová: Rozhovor s Jitkou Molavcovou
Už když studovala na střední průmyslové škole grafické, rýsovala si svou budoucnost hereckým směrem. Nevěděla jak by svého snu měla docílit, ale nakonec ještě před maturitou vyhrála celostátní pěveckou soutěž Talent 70, což záhy odstartovalo i její divadelní kariéru. Jitka začala působit v divadle Semafor, kam přišla zpívat šansóny, než se ve hře Kytice naplno projevil její komediální talent. V Semaforu již zůstala a působí v něm dodnes po boku Jiřího Suchého.
Jitka Dolejšová: Pražské věže nahoru a dolů aneb Stojím vysoko, vidím daleko
Počasí v první polovině letošního března je nestálé, rozmarné a vachrlaté, sluníčko stydlivé a zubaté, vítr vlezlý a ledový, při focení mrznou ruce, ale když už se člověk rozhodne „jít jaru vstříc“, nemůže se přece nechat odradit. A tak šup po schodech pražských věží nahoru, užívat si výhledy na Prahu, i když stromy ještě dřímají a teploměr se klepe zimou někde těsně nad nulou, a pak zase dolů, s vědomím, jaké je to naše hlavní město v každém období pohádkové…
Miroslav Sígl: Už se zase mluví o Podkarpatské Rusi
12. března povolal Adolf Hitler maďarského vyslance v Berlíně a výslovně prohlásil: "V Praze stále panuje Benešův duch, čehož důkazem je mise generála Prchaly a poslední události na Slovensku. Tento stav nelze ponechat. Nechť Maďarsko samo o své vůli rozhodne, jak bude řešit otázku Karpatské Ukrajiny.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (75)
Koncem roku 1991 jsem ovdověl a v mém životě nastalo podivné prázdno, které počátkem nového roku vyplnil přítel Egon, který byl v té době už ve vysoké státní funkci. Blížily se další opravdové volby, Občanské fórum se štěpilo a 1. března bylo založeno nové hnutí Demokraté 92. Hnutí středové – tedy má parketa – vedené předsedou sněmovny lidu Federálního shromáždění Rudolfem Battěkem, možná jediným autentickým sociálním demokratem, kterého tato strana vyloučila ze svých řad. K tomu hnutí se hlásilo i několik velmi známých osobností. Kromě mého přítele, který s Battěkem v roce 1968 zakládal KAN, i další Rudolf – Hrušínský a zejména Michael Kocáb, který od nás „vyhnal“ sovětská vojska. A do této milé a vážené společnosti mne Egon přivedl.
Zdeňka Kopčová - Jarmila Moosová: Když slunce zevnitř svítí navenek
Naše budoucnost je v našich dětech. A nemusí to být výhradně naši vlastní potomci, ale také kupříkladu děti našich přátel. Člověk se ani nenaděje a z někdejších batolátek jsou dospělí mladí lidé, vytvářející si svoje vlastní místo pod sluncem. Je radost být alespoň zpovzdálí při tom, když se jim to daří.
Ivana Zapletalová: Setkání s legendou české jógy
Když před někým z Hodslavic vzpomenete jméno Milady Bartoňové, tak jen souhlasně přikyvuje, že ji zná. Je pro zdejší vesnici pojmem. Troufám si říct, že skoro stejně tak velkým jakým je zdejší slavný rodák František Palacký. Proto jsem velice šťastná, že jsem ji mohla dvakrát osobně u ní doma navštívit. V době mého týdenního pobytu v Hodslavicích byla vážně nemocná, a tak se nemohla cvičení jógy účastnit, i když před rokem tomu tak ještě bylo.
Miloslav Heřmánek: ROZHOVOR SE ZRCADLEM
Oba monitory na mém stole po mně šibalsky pokukují. Trávím s nimi většinu času od pozdního rána do hluboké noci. Na vrnící bedně spokojeně odpočívá kočička. Výjimečně jsem toho zešeřelého večera doma sám, jen se svojí prací a zvířátky. Celé to začalo prostým výpadkem elektrické energie. Neslušně jsem zaklel, když v počítači ruplo a monitory cvakavě zhasly.
Jan Drocár: Věštba kněžny Libuše se naplňuje (2)
Pro Prahu příjezd Baracka Obamy samozřejmě není prvním setkáním s americkými prezidenty. Jak byla předtím jakákoliv návštěva zcela nemyslitelná, ve dvacetiletém období, které právě ubíhá od sametové revoluce, přijeli do Prahy všichni prezidenti USA, kteří nastoupili do úřadu. Ukázali jsme jim Staré Město, Malou Stranu a Karlův most s panoramatem Hradčan, vzali je na pivo do české hospody, zavedli na památná místa pro český národ.
Zdeněk Wachfaitl: Sklizeň pod Pálavou
Pálavské vrchy jsou u nás známé díky odlišnému klimatu nejen od Čech, ale i od většiny Moravy. Tento teplý a vinorodý kout jižní Moravy má totiž ráz krajiny připomínající jeho dávnou historii, tedy jeho klimatické spojitosti s Panonií a dalšími krajinnými oblastmi souvisejících v historických časech s Římskou říší. Římané nazývali Pálavu Sylvae Lunae a později MonsVeneris, Venušina hora.
Ondřej Suchý: Co prozradily noční hovory s Jiřinou Štěpničkovou
Když mě začátkem osmdesátých let fotograf Svatopluk Sova (který si kvůli svému ošuntělému baloňáku říkal Colombo, zatímco jeho pravá přezdívka byla – vzhledem k jeho titěrné postavě – Kilo) neustále pronásledoval s návrhem, ať s ním sepíšu paměti jeho vrstevnice a kamarádky Jiřiny Štěpničkové, příliš jsem se k tomu neměl. Ne, že by mě taková práce nezajímala, ale měl jsem v té době (podobně, jako mám dodnes) rozdělaných několik jiných projektů a práci na takové knížce bych už nezvládl.
Pohádková čajovna
V historickém centru romantického Nymburka poutník nepotká s padajícím soumrakem jen pana Hrabala; patrně je se svými kočkami někde daleko a vzpomíná na město svého mládí. Mlhavě přeludnou bránou zahlédne poutník budoucí královny, ale kráčí stále dále okolo hradeb po břehu vodního příkopu, rozhlíží se po přihrbených domcích a přemítá, kde by uhasil žízeň.
Egon Wiener: Lovecké trofeje
Pokaždé, když slyším na zámcích a hradech vyprávění o přebohatých honitbách bývalé šlechty a na stěnách vidím lovecké trofeje, tak si říkám, že to musela být prazvláštní doba. Pozabíjet tolik zvěře jen tak, pro potěšení z lovu, pro trofeje... Cenným zdrojem pro získání informací pro „porozumění“ tomuto druhu zábavy jsou obecní kroniky a zápisky, které si vedli místní lidé. Dovolte mi, abych vás seznámil s popisem jednoho takového honu, jehož reálie byly sepisovány pro místní kroniku obce, kláštera Hradiště na panství hrabětě Kristiana Valdštejna.
Pražská konzervatoř znovuobnovila činnost JEDNOTY PRO ZVELEBENÍ HUDBY V ČECHÁCH
Již v roce 2008 zahájila Pražská konzervatoř tříletý cyklus oslav 200 let svého založení. Je poměrně nezvyklé, aby jedna organizace slavila po tři roky své bezesporu významné výročí, ale v případě Pražské konzervatoře je pro to hned několik výjimečných důvodů. Tím nejpádnějším důvodem je, že Pražská konzervatoř je nejstarší konzervatoří v Evropě a její věhlas dosahuje celosvětového významu. Ale protože důležitých dat je v celé této historii pěkná přehršel, dovolíme si v zájmu přehlednosti nahlédnout do několika důležitých historických listin a vytáhnout z nich pro vás to nejdůležitější.
Vladimír Leksa: Jiří Trnka – rozprávkar, ktorý daroval dušu bábkam
Odmala sa rád dívam na animované filmy – bábkové aj kreslené. Ako chlapec som sa každý večer tešil na Večerníček a vždy v nedeľu dopoludnia na kino Filmárika a Filmušky. Na príbehoch Lolka a Bolka, Maťka a Kubka, Maxipsa Fíka, Vlka a Zajaca, králikov Boba a Bobka, kocúrikov Pufa a Mufa, či dvoch medveďov, ktorí sa stretli kdesi pri Kolíne, som sa detsky smial. A bývalo to tuším v sobotu poobede, možnože aj v nedeľu, keď som nespúšťal oči z iných príbehov – v programe s názvom Břetislav Pojar uvádí ma do nich pravidelne pozýval stvoriteľ dvoch mackov od Kolína – vtedy sa stávalo, že som pri tom smiechu zabudol zavrieť ústa a iba sa detsky čudoval, aká krása nevídaná je ukrytá v rozprávkovej krajine animovaného filmu.