Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (20) Shirley MacLaineová
Dočetl jsem se, že křestní jméno dostala Shirley MacLaineová po Shirley Templeové. Stejně tak jako ona se proslavila, ovšem hereckému povolání - na rozdíl od bývalé americké velvyslankyně v Československu - zůstala věrná po celý život. Svým přístupem k životu prý okouzluje okolí a pro rady a pochopení si k ní chodí i mladší kolegyně Sharon Stoneová, Meryl Streepová anebo Diana Keatonová.
Olga Szymanská: Klenoty bulharských ikon XV.–XIX. století
Pozoruhodná kolekce z pokladů bulharské národní kultury může rozšířit znalosti milovníků umění a historie o kulturních, uměleckých a duchovních hodnotách bulharského území, spojených s byzantskými i slovanskými tradicemi Východu. Krásný dobový interiér Rožmberského paláce s intimním nasvícením souzní, jako dobové nástroje a hlasy reprodukovaného hudebního doprovodu, který výstavou provází.
Olga Szymanská: Pražské rokoko
Rokaj – bohatě členěný dekorativně „hravý“ ornament se zavíjenými rohy a mnoha detaily je znakem Rokoka, tedy základem pro název tohoto kulturního stylu 18. století. Ani obsahem, ani formou nezobrazuje velká témata. Charakterizuje způsob tehdejšího života vyšších vrstev, spojený s charakteristickou módou. S interiéry a jejich zařízeními, pojímanými jako umělecké celky s elegantně zdobným nábytkem, drobnými plastikami, dekorativními zrcadly a čalouněním. S reliéfy a nástěnnými malbami, později i s kameninou a porcelánem.
Dobromila Lebrová: Wolfgang Amadeus Mozart – 220. výročí úmrtí
Wolfgang Amadeus Mozart byl jedním z nejslavnějších skladatelů evropské hudby. Možná proto, že je jeho jméno tak obecně známé, je s jeho životem spjato mnoho legend a nepodložených tvrzení. Podstatnou zůstává především krása jeho hudby. Sám měl velmi zajímavý názor na to, jak vzniká a jak se projevuje genialita: „Ani výsostný stupeň inteligence nebo představivosti, či obojí dohromady neudělají génia. Láska, láska, láska je géniovou duší.“
Jaromír Matoušek: Vlasta Chramostová oslavila své 85. narozeniny na jevišti Národního divadla
Národní divadlo, 17.listopadu 2011 v 16.30 hodin.Krátce před oslavou odhalila herečka Vlasta Chramostová na prvním balkoně bronzovou bustu dramatika, filozofa a politika Václava Havla. Za chvíli už následoval na jevišti pořad, kdy oslavenkyně si sedla před hledištěm, které zaplnili její kolegové, přátelé, obdivovatelé a novináři. Hned po rozsvícení reflektorů ozařující uklánějící se herečku Vlastu Chramostovou,ozval se divadlem dlouhý potlesk publika, který nakonec přerušila sama oslavenkyně větou: „Komu to bylo?“
Olga Szymanská: Svatá Anežka Česká
Narodila se a žila zpočátku jako královská dcera. Brzy se však rozhodla pro život spojený se službou těm nejpotřebnějším. Řešila vztah svého rodového původu a vlastního smyslu života, spočívajícího v sebeobjevování. Nastolila otázku solidarity založením první soucitné péče na tehdejším českém území a svou autoritu užívala pro druhé. Z veřejné scény ustoupila, ale měla přirozený vliv: dopomohl například k rozhodnutí ukončit občanskou válku. V době braniborské okupace byla již sice nekorunovanou, přesto skutečnou královnou Přemyslovnou. Stála u zrodu nové kulturní epochy, v níž se měnilo postavení ženy.
Dobromila Lebrová: Ernst Florens Friedrich Chladni – 255. výročí narození
Ernst Chladni byl člověkem, jemuž se už v osmnáctém století podařilo „uvidět“ zvuk, a který své současníky šokoval tvrzením, že „kameny“ padají z nebe. Zkoumal totiž vibrace desek z různých materiálů a měřil rychlost zvuků v různých plynných médiích. Zabýval se výzkumem meteoritů. Bývá tedy nazýván jednak „otcem akustiky“ a jednak „otcem meteoritiky“.
Ivo Fencl: Před 160 lety se poprvé vynořil „ruský Cimrman“ Kozma Prutkov
Bylo to v roce 1851. V Rusku se tenkrát dočkala premiéry veselohra Fantazie od neznámého „Y Z“. O pár let nato získal neznámý i jméno: Kozma Prutkov. Ona hra byla, pravda, carskou cenzurou povolena, avšak jen dík shonu před tehdejším Silvestrem, a Mikuláš I. vytušil už během představení nějakou „nepřístojnost“. I odešel o přestávce. Závěrem komedie předstoupil pak před publikum i sám herec hrající hlavní roli, řka: „V takovém nesmyslu hrát nebudu.“
Olga Szymanská: Bohuslav Reynek
Pozemskou pouť grafika, básníka a překladatele Bohuslava Reynka ohraničovala léta 1892–1971 i místo jeho narození a skonu – Petrkov u Havlíčkova Brodu. Za studií na gymnasiu v Jihlavě docházel soukromě na kresbu a malbu, později zhodnocených v portrétní tvorbě. Ta ho přivedla ke skupině Osma i Skupině výtvarných umělců, k Tvrdošíjným.
Olga Szymanská: Adolf Chwala
Adolf Chwala (1836–1900) patřil ke generaci umělců studujících na pražské Akademii výtvarných umění v padesátých letech devatenáctého století u prof. Maxmiliána Haushofera. Pravděpodobně mezi léty 1863–1864 přesídlil mladík do Vídně, kde pokračoval v malířské kariéře. Jako mnozí jiní umělci před ním i po něm, zvolil si i A. Chwala v rámci tehdejší monarchie Vídeň za své město.
Dobromila Lebrová: Gottfried Wilhelm Leibniz, německý matematik a filozof – 295. výročí úmrtí
Těžko omezit všechny činnosti, které tento německý génius konal, pouze na oblast filozofie a matematiky. Dalo by se říci, že Leibniz patřil ke zbytku posledních polyhistorů, tj. těch, kteří obsáhli všechno ve své době dostupné vědění. Přispěl k vývoji fyziky, zkonstruoval předchůdce počítacího stroje. Byl logikem a závěry jeho bádání ovlivnily i další přírodní vědy – biologii a lékařství, psychologii. Zabýval se historií, ale nikoliv pouze evropskou, ale i čínskou, ale i paleontologií. Položil základy ke knihovnictví. Přispěl k rozvoji jazykovědy. Pracoval jako diplomat, právník, věnoval se politice i etice.
Miroslav Sígl: O jednom Sokolu tělem i duší
Abych připomněl ještě slova prezidenta Edvarda Beneše, která pronesl na jedné z poválečných přehlídek čs. legií v osvobozené vlasti: „Buďte nositeli Masarykových humanitních tradic a živým svědomím národa!“ Jsou povzbuzením i pro současné nositele legionářských a sokolských tradic v naší zemi, kteří jsou zapojeni do příprav významných sokolských událostí v příštím roce.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (16) Frunze (Frunzik) Mkrtčjan Mher
Jeho popularita přesáhla nejen hranice Arménie, ale celého někdejšího Sovětského svazu – byl oblíbený například také v Indii. Jmenoval se Frunze Mkrtčjan, kterému se familiérně říkalo Frunzik. I já mu tak mohl říkat. Osobně jsem se s ním poznal v Jerevanu, v roce 1979. Byl uznávaným hercem i dramatických rolí, mě ovšem zajímal jako komik. Když jsem o něm později psal, charakterizoval jsem ho jako „komika se smutnýma očima“ anebo jako „Friga z Jerevanu“ – výraz jeho tváře mi totiž připomínal hvězdu amerických filmových grotesek Frigo Bustera Keatona.
Jiří Stanislav: Opustil nás plk. Ing. Jan Horal
Plk. Ing. Jan Horal byl mezi válečnými veterány znám svou obrovskou podporou těm, kteří obětovali pro svou vlast to nejcennější, zdraví, svobodu i životy. Pocházel z rodiny legionáře a lékaře a jak říkal, doma měl velice tvrdý režim, proto byl zvyklý na disciplínu. Jako dítě chodil do Sokola a ve třinácti letech přešel do Masarykovy letecké ligy. Po okupaci Československa utekl jižní cestou do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie a poté nastoupil do tvořící se čs. zahraniční jednotky ve Francii. Prošel se západními spojenci zpět až do osvobozené vlasti, ač byl v průběhu války těžce zraněn.