Bohuslav Reynek

Vytvořil devět básnických sbírek, dvě sbírky básní v próze, množství významných překladů (Novalis, Ch. Baudelaire, T. Corbiér, P. Claudel, F. James aj.) a básníků (G. Trakl, Ch. Péguy, M. Jacob). Kresby a grafické cykly, prodchnuté vírou.

Pouť

Pozemskou pouť grafika, básníka a překladatele Bohuslava Reynka ohraničovala léta 1892–1971 i místo jeho narození a skonu – Petrkov u Havlíčkova Brodu.

Za studií na gymnasiu v Jihlavě docházel soukromě na kresbu a malbu, později zhodnocených v portrétní tvorbě. Ta ho přivedla ke skupině Osma i Skupině výtvarných umělců, k Tvrdošíjným.

Po roce 1915 se začal B. Reynek věnovat intenzívně vlastní básnické tvorbě a překladům pro Dobré dílo J. Floriana a ve staroříšském okruhu vznikaly jeho expresionistické linoryty, spjaté s uměním krásné literatury. Při vydávání Sešitů poesie spolupracoval s Josefem Čapkem, později s V. Hofmanem.

Ve 20. a 30. letech paralelně s básnickou tvorbou rozvíjel v souborech kreseb, pastelů a akvarelů (především z okolí Grenoblu a Provence) intimní vztah ke krajině a k všední i sváteční skutečnosti, jež tvořila zázem básnické invence.

I zázemí jeho osobního zájmu: jeho manželkou se od roku 1926 stala francouzská básnířka Suzanne Renaud, jejíž básnické sbírky překládal a v jejíž rodině v Grenoblu často pobýval.

Víra

Reynek zaznamenával radosti a smutky každodenního prostého života, naplněného milostí víry. V letech 1933–1971 vytvořil v ústraní rodného Petrkova na Českomoravské Vysočině na šest set grafických listů technikou suché jehly a leptu: básnickou intenzitou přesahujících žánrové zátiší či fragmenty krajiny, zračí se v nich biblické děje, které mohly být samy o sobě samostatnými náměty výtvarného vyjádření. Tvorbou byl umělec silně ukotven v křesťanské tradici, prostupující biologickou plodností duchovní významy a odvíjející se z Božího slova. Neboť zachovává tajemství jeho – i naší – mystické cesty, obrácené k Zemi, k nepatrné denní skutečnosti, v níž se zrcadlí sláva stvoření. Intimní deníkové záznamy prvních grafik či listy s motivy Betléma byly zároveň ryzími dary přátelům (například k vánocům): že z materiální chudoby, právě proto překypující bohatstvím duše. Grafické cykly Sníh (1941), Pastorale (1942–1947) se obracejí k tomu, co těší a obnovuje pokoj naší duše. Biblická podobenství se objevují v letech války: v Ukřižování, Zapření sv. Petra a zejména Pieta a cyklu Pašijí je smutek země v dobové tragédii.

Samota

Za komunismu žil Bohuslav Reynek ve vnitřním exilu katolického básníka, bez možnosti vystavovat. Jeho statek v Petrkově byl zestátněn. Nejvýznamnější část grafického díla vytvořil však právě v letech padesátých a šedesátých. Cykly Job (1948–1949), Don Quijote (1955–1960) a množství grafik, do nichž vetkal expresivním rukopisem sakrální významy do tence viditelné sítě skutečnosti – jimi domov přímo posvětil. Jeho samotu začali „narušovat“ přátelé – literáti a filozofové: na konci šedesátých let pomohli realizovat první výstavy, začaly také vycházet umělcovy sbírky básní. Od počátku sedmdesátých let stíhaly jeho tvorbu opět zákazy jakékoliv prezentace. Teprve po roce 1990 se dočkala jeho osobnost a tvorba satisfakce: posmrtné hodnocení jeho díla provázené výstavami, velkou retrospektivou i vydáním monografie a básnických sbírek (v reedici) řadí dnes B. Reynka k nejvýznamnějším tvůrcům českého výtvarného umění a literatury.

Výstava

V adekvátních prostorách Domu U Kamenného zvonu v Praze můžeme po dvaceti letech znovu spatřit celistvé dílo Bohuslava Reynka. V mnoha kolorovaných suchých jehlách, leptech a monotypech, ale i v drobných dílech z jeho počátků, v malbách, dosud ne/známých kresbách i v rukopisech, knihách a překladech. V grafikově „dílně“ s jeho vlastním lisem, ryteckým nářadím, matricemi, zkušebními nátisky v barevných variantách (žádná z jeho grafik ani nemůže být stejná) můžeme nahlédnout do umělcova duchovního tajemství. K výstavě Bohuslav Reynek (1892–1971) – do 29. ledna 2012 vychází vůbec poprvé obsáhlá monografie o autorově životě a díle.