Ivo Fencl: Před 160 lety se poprvé vynořil „ruský Cimrman“ Kozma Prutkov

Rubrika: Publicistika

Bylo to v roce 1851. V Rusku se tenkrát dočkala premiéry veselohra Fantazie od neznámého „Y Z“. O pár let nato získal neznámý i jméno: Kozma Prutkov.

Ona hra byla, pravda, carskou cenzurou povolena, avšak jen dík shonu před tehdejším Silvestrem, a Mikuláš I. vytušil už během představení nějakou „nepřístojnost“. I odešel o přestávce. Závěrem komedie předstoupil pak před publikum i sám herec hrající hlavní roli, řka: „V takovém nesmyslu hrát nebudu.“

Ano, sice prý bylo i to regulérní částicí představení a jeho partu, hru však okamžitě stáhli z programu. Ale Kozma je od té chvíle nedílnou částí literárních dějin. Další jeho hry, opera, bajky, povídky, verše, anekdoty a aforismy objevovaly se v časopisech až do jeho (imaginární?) smrti roku 1863, kdy byl také uveřejněn „Stručný nekrolog Kozmy Prutkova“.

Později, v roce 1884 vyšla „Veškerá díla Kozmy Prutkova“ a jen do roku 1916 následovalo devět vydání. Komplet ovšem nezahrnuje jeho reformní projekty.

Kozma Petrovič Prutkov (1803–1863) existoval, existoval-li i Jára Cimrman, abychom tak řekli. Kozma sloužil v letech 1820-1823 u husarů, protože se mu líbil stejnokroj, ale nechal se nabažen exhibováním uvolnit a získal místo na ministerstvu financí. Konkrétně na Cejchovním úřadě. Tady dosáhl veškerých myslitelných úředních poct a stal se i činným státním radou a samotným ředitelem Cejchovního úřadu a nositelem Řádu sv. Stanislava 1. stupně. Veškeré volné chvilky věnoval ale literatuře.

Nejen jí, jak se ukázalo až po jeho smrti, kdy se teprve z pozůstalosti vyklubaly projekty na vylepšení státní správy (O zavedení jednomyslnosti v Rusku).

Kozma byl ovšem i historikem, i filozofem. Ve všem stejně řízný, komisní, rezolutní a sebejistý a synem doby i autorem hesla „horlivostí všechno zmůžeš“. Kozma nikdy nepropadl ani sebemenší malověrnosti a zůstal vždycky skálopevně přesvědčen, že pokud se něco podniká, stačí se horlivě vložit do věci, načež už znalosti a talent přispěchají.

Typická je jeho kuráž, samolibost, sebejistota a drzost. Každou myšlenku a výplod i výrok cítil a ctil jako svatou pravdu – a zasluhovala tedy vyhlášení. Veřejné. Samolibě stavěl na odiv vlastní omezenost i ignoranci, které by jinak zůstaly zhola neznámy (mimo stěny Cejchovního úřadu), a domáhal se postupně více a více toho, aby mu naslouchali.

A když se sluchu dostalo: Inu, projevil tak nehorázně sebejisté NEchápání skutečnosti, že by mohla nad každým jeho slovem a výtvorem viset visačka „všechno lidské je mi cizí“.

Zatímco většina tvůrců užívá dodnes aforismy ke sdělení životních mouder, Kozma ne. V tzv. Plodech rozjímání naopak pronáší s veškerou vážností úřední plytkosti a s vynaložením vší energie objevuje Ameriky. Vyslovuje myšlenky, které nejenže nemají pražádný vztah k jeho současnosti a Rusku, ale které jako by se vznášely mimo jakýkoli prostor a čas. V aforismech zhusta neslyšíme radu ani poučení, zato občas zazní i rozkaz a proslavené Kozmovo „Pozor!“ připomíná vojenské „Pal!“

Podle přísloví „odvážnému štěstí přeje“ vydobyl si Prutkov literární slávy a ač měl rozumu za pět hloupých, trousil moudra. I když nebyl fakticky básník, psal básně, a tak a nejinak taky na Kozmu (který horlivostí skutečně zmohl „vše“) vzpomíná i kniha Vybraná díla poetická, myslitelská a dějepravná, která česky vyšla před pětatřiceti lety v překladu Bohumila Fraňka s ilustracemi Jiřího Šalamouna. Právě na jejím základě vznikl i pořad, který jsem letos připravil s Radkou Prokopovou a hudebníky Petrem Vrobelem a Pavlem Sučkem, a ze kterého pro Pozitivní noviny ocituji aspoň minimum pasáží.

a) z Kozmových veršíků

Podzim

(Z perštiny, z Ibn-Feta.)
Podzim. Nuda. Vítr vyje.
Mrholí mi do oken.
Rozum teskní, srdce nyje,
duše prahne po něčem.
V zahálčivém podvečeru
z nudy ne a nevybříst...
Co je se mnou? Nevím věru,
co si knížku nepřečíst?!

b) z bajek a povídek

Přílišně vzpomínané nebezpečenství

V jisté válce, při rychlém úniku z doteku s nepřítelem, generál Montekukuli mimoděk upustil do řeky Ni svou pistoli, a když pak po pěti letech jakýsi rakouský vandrovník procházel se podél této řeky s roztomilou dívenkou, varovně poznamenal: „Prosím vás, slečno, s touhle řekou buďte náramně opatrná, neboť je v ní ostře nabitá pistole.“ Tomu se ona fortelně rozumná dívčina neopomněla zasmát, což ani on nemeškal učinit.

c) z plodů přemítání

  • Čteš-li na sloní kleci nápis „vůl“, nevěř zrakům!
  • Nikdo neobsáhne neobsáhlé!
  • Mravenčí vajíčka jsou víc než stvoření, jež je nakladla, jakž také sláva talentovaného člověka je mnohem trvalejší než jeho vlastní žití.
  • Podle propočtů vyzíská slunící se Petrohraďan dvacet procent zdraví.
  • Horlivostí všecko zmůžeš!
  • Žárlivec podobá se Turkovi.
  • Takměř každý člověk je jako pípami vybavená nádoba naplněná životodárnou šťávou tvořivých sil.
  • Rozumná žena podobá se Semiramidě.
  • Klepař podobá se řešetu.
  • Vždycky buď ve střehu!
  • Radím každému, ani když není nikterak zvlášť sychravo a větrno, zacpat si uši vatou nebo koudelí.
  • Brání ti někdo vynalézt nevlhnoucí střelný prach?
  • Sněhový háv se nazývá rubášem přírody, a přitom se po sněhovém příkrovu dováží živobytí. A rozluštěte si pak přírodu!
  • Vydávání některých novin, časopisů a dokonce i knih může být prospěšné.
  • Ještě jednou opakuji: nikdo neobsáhne neobsáhlé!

P. S.: Cimrmana objevili pánové Svěrák, Smoljak, Šebánek, Velebný i další. Prutkova objevili o víc než sto deset let dříve hrabě Alexej Konstantinovič Tolstoj (mj. autor klasické povídky Upír) a jeho tří příbuzní jménem Žemčužnikov. Pátým spoluobjevitelem byl Petr Pavlovič Jeršov.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 11. 2011.