Adolf Chwala

Malířská díla představitele pozdně romantické krajinomalby druhé půle 19. století se nacházejí především v soukromých sbírkách, proto není jeho tvorba české odborné a laické veřejnosti příliš známa.

Adolf Chwala (1836–1900) patřil ke generaci umělců studujících na pražské Akademii výtvarných umění v padesátých letech devatenáctého století u prof. Maxmiliána Haushofera. Pravděpodobně mezi léty 1863–1864 přesídlil mladík do Vídně, kde pokračoval v malířské kariéře. Jako mnozí jiní umělci před ním i po něm, zvolil si i A. Chwala v rámci tehdejší monarchie Vídeň za své město. Za krajinnými náměty putoval k horským jezerům do Alp, také po Dolním a Horním Rakousku. Okolí Dunaje zpodobňoval ve velmi působivých nočních scénách. Vracel se ale i do Čech, maloval v povodí Vltavy, Labe, Otavy, na jižní Moravě v okolí Lednice, u Břeclavi i při Dyji. Pokud měly jednotlivé krajinářské motivy na uměleckém trhu úspěch, práce varioval či vytvářel repliky různých rozměrů.

Adolf Chwala zemřel v nedožitých čtyřiašedesáti letech – na prahu nového století. Doba však již hledala ve výtvarném umění jiné hodnoty nežli zachycování věrné skutečnosti, kompoziční a barevné harmonie. Umělec zůstal do konce života věrným Haushoferově škole: duch nejlepších hodnot romantismu byl pro něj nejzásadnější.

Byl opravdovým mistrem romantického výrazu, přecházejícího v realistické zobrazení viděné reality. Mistrem bravurně zvládnuté malby v dokonalé kompozici, která přinesla další nový rozměr do již široké škály krajinomalby 19. století. Vysoká kvalita jeho maleb, jejichž značná část vznikla v Čechách, je pádným důkazem pro to, aby byl jeho jménu navrácen význam, který mu v dobové krajinářské škole náleží plným právem.

Výstava – Jiřský klášter na Pražském hradě (do 31. prosince 2011) je proto splátkou české historiografie tomuto opravdovému mistrovi krajiny.