Josef Fousek: To nejlepší z Fouska
Nejsem pánbíčkář a falešný modloslužebník. Vážím si těch, kteří ve víře nalézají sílu a naději – a nevnucují ji jiným. Ctím víru, která neškodí druhým, nýbrž je založena na opravdové lásce k bližnímu. Mám hodně přátel mezi duchovními osobami, mám známé mezi hospodskými kumpány, znám i slavné celebrity a postavy naší kultury, ale nejvíce obdivuji svou ženu Jarmilu.
Zdenek Reimann: Knedlík je perlou české kuchyně (soutěž)
Cílem soutěže je pomoci zvýšit kvalitu tradičních knedlíků, aby Češi mohli být na svůj základní pokrm stejně hrdí, jako jsou Italové na špagety a Francouzi na omáčky. Porota hodnotí vzhled knedlíku, jeho konzistenci, vůni, chuť i celkový dojem. „Správný houskový knedlík má poskytnout blaho v ústech. Měl by být poctivý, rukou zpracovaný, neobsahovat kypřicí prášky a snad jen trochu sodovky či staré české kvasnice.“
Ondřej Suchý: O Lídě Baarové (2/3)
Vaška Vašáka jsem pro tuto knihu oslovil proto, že mimo Stanislava Motla je nejznámějším novinářem, který zpovídal v Salcburku Lídu Baarovou. Vašák je navíc úspěšný v mnoha dalších profesích. Vyšlo mu sedm knih, do několika dalších přispěl, je vášnivým fotografem a cestovatelem, je známý jako zpěvák a hudební skladatel (po smrti Jiřího Schellingera se například stal zpěvákem skupiny Františka Ringo Čecha...
Petr Pospíchal - Jan Drocár: V divadle odpočívám od dabingu
Herce, dabingového režiséra a známého filmového a televizního dabéra, jakož i předsedu dabingové sekce FITESu Petra Pospíchala jsme vyzpovídali v klubu DIVADLA BEZ ZÁBRADLÍ před začátkem představení CIKÁNI JDOU DO NEBE, v němž hraje roli vysloužilého vojáka Danila. S divadlem začínal Petr Pospíchal v Bratislavě, kde vystudoval Vysokou školu muzických umění (1966) ...
Josef Krám: Nenápadný sochař amatér Josef Filip
Tohoto plachého kumštýře jsme letos zastihli uprostřed prázdnin v nově otevřené galerii na zámku v nedalekých Kvasinách (rodišti Jana Aloisa Sudiprava Rettiga, manžela M. D. Rettigové), kde jemu a jeho kolegovi zahajovali výstavu. Zavítal tam za ním z Hradce Králové i znalec umění, publicista a seniorský atlet 84letý Jan Soukup; ostatně jeho sochařský portrét, Filipovo dílo, tu bylo k vidění.
Darina Gurutidu: Chtěla jsem pro své děti školku
Vstoupím do třídy a vidím, že všechny děti jsou tak zabrány do práce, že si ani nevšimnou, že jsem přišla. Dvou a půl letá Kristýnka zametá drobečky, které jí u svačinky spadly na zem. Čtyřletá Ema u stolečku vyšívá. Tříletý Štěpánek na koberečku na zemi přiřazuje obrázky zvířat k jejich anglickým názvům.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (13) Josef Kobr
Několikrát jsem měl příležitost v osmdesátých a devadesátých letech zpovídat před televizní kamerou ostravského herce a divadelního režiséra Josefa Kobra. Na každé natáčení přišel se skvělou náladou a okamžitě začal to své: A tuhle znáte? Sypal anekdoty z rukávu tak, že jsem ho musel poprosit, aby toho před natáčením nechal, protože až se pojede „naostro“ nebudu vědět na co všechno se ho chci zeptat. Pak jsem četl jeho knížku Smějeme se s Josef Kobrem, která vyšla v ostravském Profilu, a zjistil jsem, že i tam každá kapitola jeho vzpomínek končí větou: A tuhle znáte? – a za ní hned následuje anekdota.
Sany Stirská – Jitka Vykopalová: Dívka dvou jmen?
Je zajímavé, že s Jiřím Suchým vystupovala v jeho divadle nejen Zuzana Stirská, když byla malá, tehdejší dětská hvězda Semaforu, ale i dcera Viki, která s ním léta zpívala jako dítě, přičemž nyní s ním v Semaforu vystupuje nejmladší dcera, jedenáctiletá Sany a rovněž i čtrnáctiletýletý syn Raphael.
Ivo Fencl: Dutá zeměkoule a básník Edgar Allan Poe
Edgaru Allanu Poeovi bylo pouhých devět let, když se stal „celý svět“ adresátem tohoto dopisu: Prohlašuji, že Země je dutá a uvnitř obyvatelná. Obsahuje pět pevných, soustředných kulových slupek v sobě s otvory okolo pólů. Za pravdivost té skutečnosti ručím vlastním životem. Jsem připraven prozkoumat uvedenou dutinu, pokud mě v tom svět podpoří a pomůže mi cestu podniknout. John Cleves Symmes, bývalý kapitán pěchoty, Ohio.
Jan Waldauf: SOKOL – malé dějiny velké myšlenky (1)
Myslíme, když si budeme vždy vědomi, že je možno pokračovat a zdokonalovat, že vše, co se konalo, též jinak a snad lépe se díti mohlo. Myšlenka jednoduchá, a přece ne všem vždycky na mysli tanoucí. Vždyť stěží který skutečný stav je kdy v té míře výborný, aby v něm bylo naprosto nemožné zlepšení.
Ondřej Suchý: Vzpomínka na gentlemana Svatopluka Beneše
15. února 1982 se konala v divadle Semafor premiéra. Světlo v hledišti zhaslo, na scénu vstoupil vrchní hotelového baru, elegantní starší muž v černém, a začal zpívat „Protektorátní blues“. Ve tváři tohoto muže, který zpívaným prologem otevíral příběh o doktoru Faustovi (odehrávající se na večírku německých filmařů v salónku pražského hotelu Alcron, v noci ze 13. na 14. února 1945), bylo možné vyčíst, že není pouhým interpretem této písně.
Jiří Heller: Evropou bez motoru, aneb 8367 kilometrů vlastní silou
19 týdnů putoval pan Jarda Lhota Evropou. Zatímco běžný smrtelník je často spokojen s procházkami v přírodě v délce deseti kilometrů a turisté si ordinují třeba jednodenní výlety dlouhé dvacet až čtyřicet kilometrů, Jarda Lhota si nakreslil velmi klikatou čáru se severu Evropy na její jih. Cesta vedla přes Prahu, jednodenní zastávku jsme slovně i obrazově zaznamenali v prvním článku Pozitivních novin o této fyzicky i psychicky náročné cestě.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (5)
Těch Zuzan vznikla v Semaforu pak ještě celá řada. Po Zuzaně je sama doma jsme vytahali ze zásuvek další písničky a vznikl pořad s objevným názvem Zuzana je zase sama doma. Té už vévodila dvojice Pilarová-Matuška se svou Láskou nebeskou, a byla tam taky Hana Hegerová a řada dalších. Po čase jsme uchystali další písničkový program Zuzana není pro nikoho doma.
To bych přece byla hloupá, ne?
Na semináři o respektování, jehož účastníky byli povětšinou učitelé, jsem prohlásila, že si asi budu muset jít do školy stěžovat, protože paní učitelky mému dítěti nadržují. Sklidila jsem bouři smíchu. Některé učitelky se smály málem až k slzám ...