Publicistika – Rozpravy ZP
Jaroslav Čvančara - Zdeněk Pošíval: Dvě řádky stop
Dnešní název je jednou z repertoáru písní countryové skupiny TAXMENI, protože mi pasuje k převažujícím tématům rozprávění s dnešním hostem. Poznal jsem ho jako šéfa zmíněného hudebně vokální tělesa ještě v době, kdy se muselo nuceně přejmenovat na Krajánky: soudruhům bývalo proti srsti pojmenování názvem, jenž zněl cizokrajně. Po roce 1989 jsme chvíli spolupracovali, skupina se zúčastnila veliké jihočeské akce, nazvané WESTERN PARADE VOLYNĚ 1993.
Vlady Bernaskova - Zdeněk Pošíval: Animo mé kamarádky z Modeny
Ten obrázek napravo namalovala a věnovala mi kamarádka, jež dojíždí do Česka z italského města Modena, kde žije natrvalo, byť pochází se Starého Města pražského. V Praze občas navštěvuje svého bratra, jenž se zase vrátil z dlouhodobého pobytu v americkém městě Chicago, a donedávna sem hlavně jezdila za dneska již nebohou maminkou.
ThDr. Zdeněk Soušek - Zdeněk Pošíval: Říkáme si »bratře«
Poznali jsme se na pohřbu mé pelhřimovské tetičky a při karu jsme si začali povídat. Povídáme si dosud, jakmile se k tomu naskytne příležitost nebo potřeba. Tím nemyslím své občasné návštěvy rodného města, ale docela hojnou a častou korespondenci. Svým způsobem je mým laskavým poradcem ve věcech historických i teologických, (ovšem on by napsal theologických).
Zdeněk Pošíval: Jak být čtrnáctiletým
Adam Mišík je květnový leteňák (narozen 7. května 1997 v Praze), povahou býk. Jde si od malička za svými sny a některé z nich se mu daří viditelně realizovat. Vystřídal několik základních škol a v té poslední (sv. Voršilek) hodlá své základní vzdělání ukončit. Pečlivým výběrem motýlků, kravat a sak pro každou slavnostnější příležitosti, školkovými besídkami počínaje, již od útlého dětství svému okolí naznačoval, že být na scéně mu sedí.
Alexandra Juráčková - Zdeněk Pošíval: Vím dopředu, jaký to bude, a doufám, že se to nestane
Jak ses dostala k manažerství a ergo kladívko navíc ke Karlu Krylovi? Nikdy ses o tom nezmínila. | Já jsem se nejdřív dostala ke Karlovi a tím pádem k manažerství. Byl kamarád mých rodičů, a když přijel v listopadu 1989 na pohřeb matky, bydlel u nás doma. Pro mě to byla neuvěřitelná doba, a i když je dneska v tónu tvářit se, že se vlastně nic převratného nestalo, já na tu dobu nikdy nezapomenu. Byla pro mě jedním z nejúžasnějších zážitků života.
Jana Indrová - Zdeněk Pošíval: O bohu, zdraví, vínu a veliké lásce
O moravské vinárně poblíž mého bydliště jsem se již zmínil a psal v Rozpravách v jiné souvislosti, totiž, že jsem do ní zabloudil náhodou, a vida!, nyní tam občas zaskočím úmyslně, i když si bůhvíproč říká »vinotéka«. Asi módní eufemismus, či co. Čepují se tu vynikající vína, na jaká nikde vůkol nenarazíte. A taky si říkají »klub«: za desetikorunu vstupního poplatku jsem se stal členem, mám na to průkazku, ale přiznávám: chodím tam i kvůli paní vinárnici…
Jiří Melíšek - Zdeněk Pošíval: Spisovatel nejenom duší...
»Jiří Melišek (1932), absolvent oboru dramaturgie na FAMU, (Filmová fakulta Akademie múzických umění), po dokončení studia pracoval v Redakci zábavy v Československém rozhlase. Po roce 1968 se živil jako scenárista. Podílel se celkem na šesti celovečerních filmech, z nichž nejznámější je zřejmě Lipského snímek Ať žijí duchové. Z televizní tvorby pro děti byly nejpopulárnější seriály Robot Emil a Robot Emílek, z devadesátých let si pamatujeme seriál Slavné historky zbojnické.«
Honza Beneš - Zdeněk Pošíval: Strůjce diskotéky v českém údolíčku
Když se na mne počátkem sedmdesátých let všechno normalizačně valilo a hrnulo a já ztrácel naději, že mi režim dovolí vrátit se k režijní práci, objevila se zčistajasna nabídka z jedné agentury. Její dramaturg se mě zeptal, zdali bych si troufl na vytvoření divadelní inscenace s tématem předmanželské výchovy. Nejprve jsem to považoval za blábol, prostě nesmysl, aby činohra poklesla do nějaké osvěty, na druhé straně to znamenalo šanci.
Milan Bowery Hofmann - Zdeněk Pošíval: Potlach s Čechoameričanem
Poznali jsme se ze vzájemné korespondence mnohem dřív, než došlo k okamžiku, kdy jsme si stiskli pravice. V době obnovy svobody v naší zemi se lidé začali nostalgicky vracet k původním a často již zapomínaným hodnotám a zvykům. Mezi ně patřila i westernová tematika, která se dokonce rozrostla do zřetelného boomu. V totalitě byla tato zájmová orientace zapovězena, jako venkoncem všechno, co v nějaké pozitivní podobě připomínalo Severní Ameriku.
Petr Kolínský - Zdeněk Pošíval: Zpívající scénograf
Měl jsem v životě velké štěstí na scénografy, neboť žádný z nich nebyl takovým tím výtvarníkem, co vám navrhne kulisy, aby na tom jevišti vůbec něco bylo a jevilo se to dekorativně. Správný scénograf je totiž tvůrčím umělcem, jenž dokáže spolu s režisérem vyložit hru jako určité poselství. Když jsme s Petrem začínali spolupracovat, byly jeho děti mrňouskové nebo chodily
Josef Kobra Kučera - Zdeněk Pošíval: Lidi, mám vás rád, některé!
V Malostranské besedě hrávalo provizorně naše Divadlo Na forbíně, ale než se stačilo přestěhovat do vlastních prostorů, byl jeho provoz normalizátorem na hodinu zakázán a jeho vedení rozpuštěno. Včetně mé osoby. Přihodilo se to dávno, před čtyřiceti lety. V malebném malostranském kulturním zařízení však působilo více souborů, spolků a skupin: bylo jakýmsi druhým domovem pro spoustu dobrých lidí. Některé z nich jsem stačil pozvat do těchto Rozprav (R. Radostu, I. Doležala, M. Kovaříka) a dnes jsem nalákal k rozprávění dlouholetého kamaráda, který rovněž patřil a stále patří k výrazným duším tohoto domu.
Marta Pospíchalová - Zdeněk Pošíval: Jak se žije manekýnám
Martu znám ještě jako slečnu Kaňovskou, kdy se stala hvězdou modelingu a navíc i filmovou star ve vynikajícím snímku režisérky Věry Chytilové s názvem STROP; patřil ve své době k tak zvané nové vlně a plnil hlediště kin. S módou jsem bohužel ve svém oboru přišel do styku pouze jedinkrát, kdy se mi dostalo příležitosti podílet se s architektem M. Masákem na scénáři velkolepé scénické revue pro Liberecké výstavní trhy: tehdy jsem tu show také režíroval.
MUDr. Tomáš Merhaut - Zdeněk Pošíval: Nuda čekárny se nekoná
Když mi objevili »stařeckou cukrovku«, pozvali si mě k nějaké evidenci a k celému procesu různého zkoumání přesné diagnózy a určení terapie. S výsledky z laboratoře jsem docela dlouho dřepěl v čekárně, až na mne přijde řada, pak mě v ordinaci hezká a mladá lékařka poskytla poučení o dietě, napsala mi nějakou zprávu, pod níž se podepsala, orazítkovala ji svou jmenovkou a pozvala mě na kontrolu. Když jsem přišel na tu kontrolu a odseděl si v čekárně opět otravnou dobu, přijala mě úplně jiná lékařka, ale mnohem starší než ta předchozí.
Doc. Marie Málková - Zdeněk Pošíval: Laureátkou třikrát po sobě
Marie Málková se již ve škole se začala zajímat o hudbu, divadlo a literaturu, hrála v dramatickém kroužku, zúčastnila se s úspěchem celostátních recitačních soutěží. V rodném Vysokém Mýtě vystudovala gymnázium, poté absolvovala studium herectví na DAMU a nastoupila do Divadla Na zábradlí (1962-1968). Na této scéně se zařadila mezi mladé ženské opory hereckého souboru, vynikla ve hrách Václava Havla (Vyrozumění, Zahradní slavnost), uplatnila se i v kusech jiných autorů (Král Ubu, Proces). Po roce 1968 kvůli svým svobodomyslným politickým postojům opustila stálé angažmá a zůstala jako herečka na volné noze.