Publicistika – Co je psáno...
Petr Pučelík: Čechoameričan Ladislav Kořán nedovolil své šťastné hvězdě utéci
Ladislav Kořán začínal za války závodně s cyklistikou, ale po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl s kolem konec, cyklistické závody Němci zakázali. Nebylo žádoucí opouštět místo trvalého pobytu. Začal tedy s běháním a byl hned úspěšný, už jako dorostenec vyhrával všechny možné závody. Byl natolik dobrý, že v roce 1944 jel na juniorské přebory protektorátu, kde se poprvé setkal s Emilem Zátopkem.
MUDr. Pavel Špatenka - Jarmila Moosová: Stačí se otevřít …
Jiné setkání ve mně vzbudilo zvědavost: Ráda bych bývala věděla, jaký asi je člověk, který dokáže s nadhledem moderovat celovečerní koncert. A že mě k tomu všemu nad jiné zajímá hudba a psychologie, není divu ...
Ivan Rössler: Hm, hm, ach ty jsi úžasná...
2. září 2009 to bude bez jednoho roku dvacet let, kdy do hudebního nebe odešel skladatel, kterého jsem měl obzvlášť rád. Sedával, nenápadný a tichý, v jedné z mnoha malinkých kanceláří nakladatelství Panton. Rád jsem si s ním povída,l a tak jsem jednoho dne pár jeho vzpomínek zachytil. Byl to autor mnoha úžasných písniček a jedna z nich měla prazvláštní osud, ale nepředbíhejme.
Rudolf Křesťan - Eva Laštovičková: KŘESŤAN NA DOSLECH
V našem městečku Stará Role jsem v uvedeném žákovském věku roznášel předplatitelům nedělní tisk. Než jsem jim ho dal do schránek, vždycky jsem se do novin podíval. Takové mazané čtení zadarmo bych dnešním termínem nazval jako bonus té služby. V tehdejších nedělních vydáních novin vycházely pravidelně fejetony. Něčím zvláštním mi byly sympatické. Možná tím, že na rozdíl od úvodníků s budovatelským nabádáním byly osobnější.
Marta Kubišová - Petr Pučelík: Nejsem statečný člověk, jenom jsem byla správně naštvaná
Bylo nám dvacet a bylo před Palachem. Psal se rok 1968 a smělo se mluvit o všem. Československo od Šumavy k Tatrám bylo proměněné v jeden velký Hydepark. Dosud nepoznaná svoboda dosahovala vrcholu a naše generace neposkvrněná kariérou nevěřila, že by se to ještě někdy mohlo změnit. Nebyla v nás skepse starších, uvěřili jsme v socialismus s lidskou tváří. Když se ideálem zpitá česká společnost nechala po srpnové invazi rychle „znormalizovat“, byl to pro náš šok.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O divadelnících a divadle
Člověk je tvor nedokonalej a poněvadž každý více méně ví o svých chybách, kouká po jiných lidech a touží po tom, aby všichni ostatní byli zrovna tak nedokonalí jako on a pokud možná ještě nedokonalejší. A protože každý člověk je více méně taky směšný, touží po tom, aby ostatní byli pokud možno směšnější než on.
Miloň Čepelka - Jiří Vlastník: Miluji ta krásná zákoutí češtiny
Z amatérského studentského divadélka vystoupali až na vrchol Olympu humoru. Jsou zapsáni v Guinessově knize rekordů. Celé pasáže jejich her se staly součástí slovníku každého řádného Čecha. Víme, jak se narodil a co vše činil Cimrman.
Ivo Fencl: Pozitivně o dnešním Nepraktovi
Se svými vtipy měla dvojice autorů Neprakta a Švandrlík vždycky spíše problémy,“ pokračuje paní Pavlatová, „a někdy dost vážné. Často se třeba ohrazovali postižení příslušníci VB a jednou se významný soudruh poznal v praseti, kterým bylo ilustrováno latinské úsloví Sus sui pulcher – svině svini se líbí. Vyhrožoval pak likvidací výtvarníkovi i redakci. Většina těch příběhů je ovšem známá, protože je po roce 1989 zachytil právě sám Miloslav Švandrlík ve svých knihách.“
Maria Haan - Jarmila Moosová: Dvěma pánům sloužit (ne)lze?
Inteligentní, pohledný muž se smyslem pro humor, který se dokázal ve svojí profesi úspěšně prosadit a ještě mu zbývá čas na vcelku neobvyklé koníčky. S vědomím rčení, že dvěma pánům sloužit nelze, jsem se zajímala nejdříve o to, je-li pan Haan svobodný či ženatý. No, budiž, člověk, který se věnuje tak náročné kariéře, má mít někoho, kdo se mu postará o nezbytné zázemí. Ale když jsem se vzápětí dozvěděla, že jeho ženou je slavná operní pěvkyně, sopránistka Maria Haan, to už mi zvědavost nedala, abych se nechtěla dozvědět trochu více ze života tohoto už na první pohled velmi milého páru.
Dobromila Lebrová: Vzpomínka na Viléma Přibyla, pěvce Janáčkovy opery v Brně
Bylo to někdy kolem roku 1960, tedy skoro před půl stoletím, kdy jsme si doma všimli, že Československý rozhlas má na programu přímý přenos Wagnerova Lohengrina z operního divadla v Ústí nad Labem. Nepamatuju se už, zdali jsme poslouchali celé představení nebo pouze závěr, ale při poslechu Lohengrinova vyprávění o svatém grálu v přednesu nám tehdy zcela neznámého tenoristy Viléma Přibyla jsme zůstali v hlubokém okouzlení.
Marie Formáčková: Zita Kabátová - o divadle a filmu
„Herci, kteří získali Oscara, prý žijí v průměru o tři roky déle než ti, kdo byli na toto prestižní ocenění jen nominováni, ale nedostali ho. Takže já jsem ráda, že jsem nikdy na Oscara nebyla nominována a tudíž nemám stres z toho, že jsem ho nedostala. Nicméně souhlasím s tím, že když má člověk ve své práci úspěch, drží ho to při životě. Podle počtu mých let se tedy dá usuzovat, že jsem si úspěchu užila dost.“
Zita Mudráková: Všechnopárty
Ahoj všichni, kdo jste se dívali na Všechnopárty v úterý 3. července 2007, ale i ti, kteří ne! Ačkoli nepatřím mezi lidi, kteří sledují v televizi úplně všechno, tenhle pořad si nechám ujít opravdu málokdy. Inteligentní a laskavý humor Karla Šípa míří přesně – nomen omen. Tématem jmenovaného dílu bylo „Jak úspěšně absolvovat v manželství vztah s partnerem jiné národnosti“.
Egon Wiener: Otec Porsche se narodil mezi Jabloncem a Libercem
Ferdinand Porsche se narodil 3. září 1875 na cestě mezi Jabloncem a Libercem, v dnešních Vratislavicích v rodině klempíře. Od malička se zajímal o práci v otcově dílně a o nástroje, které otec používal. Konec 19. století byl plný vynálezů a nových technologických postupů. Mladý Porsche velmi mnoho četl a zajímal se o všechno, co se ve světě techniky událo.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: Carův kurýr
Já vlastně nikdy žádnou medaili nedostal. Ani za to, že jsem co by třináctiletý uličník zničil ustupující německé armádě zaměřovací aparaturu protiletadlového kanonu. Dostal jsem akorát velikou facku, jakou mi ubalil jistý hromotluk. Ostatně dodnes cítím tu zámečnickou pracku na své tváři. Mimochodem, co se dajlí-medajlí týče, o žádnou jsem nikdy nestál.