Publicistika – Co je psáno...
Dobromila Lebrová: Viktor Schauberger, rakouský lesník, přírodovědec, vynálezce
Viktor Schauberger byl pro své současníky a - možná i pro naše současníky - rozporuplnou postavou. Většinu jeho objevů považovali za šílené, nesmyslné. Dost z jeho objevů se vymykalo uznávaným fyzikálním zákonům a jeho řeč nebyla vědecká, tak ho jen málokterý vědec dokázal pochopit. Mnohé jeho myšlenky předběhly svou dobu o staletí...
Radek Tomášek - Jarmila Moosová: Oči plné hvězd
Radostnost je něco, co bych povinně ordinoval, kdyby to šlo. Kupříkladu moje maminka – nejpozitivnější člověk v naší rodině, a vůbec, kterého znám – je jí 84 let a dokáže v sobě vygenerovat tak úžasné množství energie a humoru, až se člověk často hanbí, když je ustaraný a vidí ji, která má mnohé důvody se neusmívat, a přesto se usmívá.
Richard Haan – Jitka Vykopalová: Vodní skupenství se stalo jeho vášní (3)
EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR PRO POZITIVNÍ NOVINYDivák, který navštíví operu Richarda Wagnera „Bludný Holanďan“, si jde jistě vychutnat zážitek ze skvělé wagnerovské hudby, z výkonu pěvců, a procítit osud kletbou stiženého námořníka, bloudícího staletími vlnami světových oceánů, než jej vysvobodí obětavá Senta. Asi ho nenapadne, že představitel hlavní role si svoji mořskou pouť neprožívá jenom na jevišti, ale jako vrcholový dálkový plavec a otužilec i ve vlnách skutečného moře při zdolávání úskalí přeplavby kanálu La Manche.
Dobromila Lebrová: Arrigo Boito, italský hudební skladatel a libretista
Vrcholná libreta ale napsal Boito pro Giuseppe Verdiho, v době kdy se smířili a jejich kompoziční styl se vzájemně poněkud vyladil. V době, kdy jejich přátelství začalo vzkvétat, plánoval Verdi operu Král Lear, avšak k jejímu vzniku nedošlo. Jejich přátelství trvalo až do Verdiho smrti v r. 1901, kdy byl Boito u Verdiho úmrtního lože.
Václav Chaloupek - Jan Řehounek: Medvědi, ježkové a myslivci
Vysloví-li se jméno Václav Chaloupek, vybaví se většině lidí – od batolat po důchodce – jeho televizní večerníčky, v nichž hlavními hrdiny jsou zvířátka. Těch večerníčkových cyklů s mláďaty zvířat je již sedm, poslední s ušatým ježkem. Kdo by neznal z televizní obrazovky půvabné snímky Tuláček - s nezbedným lišáčkem, Vydrýsek - o mrštné vydře, Kluci ze zámku, v němž jsou hlavními hrdiny bažantíci...
Johanna von Herzogenberg - Milan Turek: … vždyť jsem se tady narodila….
Johanna von Herzogenberg prožila dětství na Sychrově a v Brné, vystudovala gymnázium v Ústí nad Labem a promovala roku 1943 na pražské Karlově univerzitě v oboru dějin umění a germanistiky. Roku 1946, po internaci v českém sběrném táboře k nucené práci, byla rodina vysídlena a usadila se v Bavorsku. Po letech studií a cest Porýním, Rakouskem a Francií se stala jednatelkou vrcholné mnichovské kulturní instituce vyhnaných sudetských Němců Adalbert Stifter Verein.
Jarmila Moosová: MARTIN ŠTĚPÁNEK (2)
Vážení a milí, vzácní naši čtenáři, když jsem před časem posílala sérii otázek osobnosti z nejvýznamnějších, panu Martinu Štěpánkovi, nikdo z nás netušil, že jimi bude zaujat natolik, aby jeho odpovědi přesáhly rámec běžného rozhovoru. Logicky tedy vyplynulo, že jsme se v naší redakci rozhodli nabízet vám jeho myšlenky a slova v několika blocích na pokračování.
Dobromila Lebrová: Josef Mánes, malíř
Josef Mánes bývá označován za zakladatele českého novodobého malířství a sice malířství zcela národního, které je jedním z pilířů naší kultury. Mánesova rodina pocházela z Radnic u Rokycan, kde se narodil Josefův dědeček František Mánes. Vyučil se mlynářství a byl zaměstnán v Praze ve Štítkovských mlýnech, kde dnes - skoro jako žert historie - stojí výstavní síň Mánes.
Renata Šindelářová: …a řekl básník: Poezie je pro mě pořád tajemstvím
A tak jo, přiznám se rovnou. Jméno PETR KUKAL jsem poprvé zaznamenala teprve nedávno ve spojitosti s knížkou fejetonů „O počítačích převážně nevážně“, které je Petr autorem. Přirozeně jsem se domnívala, že Petr Kukal je pravou rukou spisovatel a levou „ajťák“. Obráceně nikoliv, neboť tak kreativního ajťáka, plného humoru, jeden nepotká. Zahájila jsem detektivní pátraní.
Ivan Rössler: Co nepřejete Voskovcovi?
Jiřího Voskovce jsem slyšel už jen z desek (a viděl ve filmu). Ale byl jsem na jeho malé oslavě. Bylo to v roce 1965, kdy se oslavovaly v Divadle hudby v Praze šedesátiny Jiřího Voskovce. Byla tam řada přátel a bývalých spolupracovníků oslavence a to byla příležitost k malé anketě: CO NEPŘEJETE JIŘÍMU VOSKOVCOVI K NAROZENINÁM? Josef Tesárek - bývalý člen orchestru Osvobozeného divadla: "Nepřál bych mu, aby ho postihla nějaká nepříjemnost, která by mu znemožnila další tvůrčí činnost."
Adéla Muchová: Karol versus Jan Pavel II. aneb O filmu jen dobře?
Bohužel, nebo bohudík, jsem před dvěma lety viděla „konkurenční“ kousek z italsko-polsko-francouzsko-německo-kanadské dílny, Karol: A Man Who Became Pope (Karol: Muž, který se stal papežem) v režii Giacoma Battiata (2005), a tak jsem se nevyhnula nutnému srovnávání. Oba filmy vznikaly před a po papežově smrti, měly tedy k dispozici shodné informace a životní osudy hlavní postavy.
Ladislav Štaidl - Jan Krůta: Kytara přes palubu
Váš táta býval velký podnikatel. Přes noc jste po osmačtyřicátém o všechno přišli. Nezbláznil se, necítil se pokořený? Můj táta v onom roce seknul na stranických pohovorech s legitimací a celý život pak dělal podřadnou práci pod vedením idiotů, kteří s tou legitimací nepráskli. Muselo to být opravdu špatný... Těžko si to představit. Ale zatrpklý nikdy nebyl. Nedávno mi Petr Hapka ukázal nádhernou věc, co našel někde v antikvariátu.
Miroslav Sígl: Štefánik a Československo
Knížek o Milanu Rastislavu Štefánikovi (*21. 7. 1880 †4. 5. 1919) nebylo u nás nikdy dost. Přitom neodmyslitelně a odjakživa patřil do trojice k T. G. Masarykovi a Edvardu Benešovi; jeho úloha při vzniku návrhu státoprávního uspořádání Československa je s nimi zcela srovnatelná. Byl výjimečný, nesmírně inteligentní, citlivý a předvídavý člověk, voják – osobnost, jakou Slovensko nikdy nemělo.
Vladimír Just: Nádherná, cenná a objevná kniha se zbytečnými chybami
Po přečtení dopisů už těžko bude někdo moci fabulovat o údajném „salonním komunismu“ V+W, o jejich názorovém levičáctví, o tom, že druhá emigrace Jiřího Voskovce byla motivována rodinnými problémy a nebyla opětovnou emigrací před nastupujícím totalitarismem – stejně tak jako se bude hůře popírat bytostně kritický, satirický a opoziční ráz Werichova ABC z let 1955 – 1960 (což všechno někteří postmarxisté činili ještě v roce 2000 v recenzích na mou knížku o Werichově ABC).