Publicistika – Co je psáno...

Radek Gális: Adolf Born vystavoval v Konírně

Kdo na letošním veletrhu Svět knihy zahlédl grafika a ilustrátora Adolfa Borna, nejspíš by nevěřil, že 12. června 2005 oslavil už 75. narozeniny. S úsměvem tu rozdával autogramy a že zájemců bylo! Nechávali si podepisovat Tři mušketýry, které nedávno vyzdobil svými kresbami, lidé si přinášeli jednotlivé obrázky a nechyběl ani loňský kalendář Konta Bariéry, kterému daroval už několik svých kreseb. Jak se cítí – posuďte sami.

Jan Drocár: Miroslav Ondříček - kameraman (2)

Po následném pečlivém prostudování úplné filmografie tohoto kameramana mi jistě dáte za pravdu, že je opravdovým mistrem ve svém oboru. "Patřím ke generaci filmových dělníků, kteří pro zdar filmu cokoliv oddřou a naplno si to prožijí."

Písničkář, který nezemřel

Všeobecně známá a národem milovaná osobnost umělce, komplikovaná láska, zrada, osobní statečnost - to vše v kulisách nacistické okupace a s tragickým koncem smrti umučením v koncentračním táboře. To je námět na holywoodský film, napadne ledaskoho. Zatím nevznikl, i když v hlavě Thomase Haslera, syna české legendy písničkářů, Karla Hašlera, se nápad formuje již několik let.

Jana Reichová: Docela pozitivní

Druhá česká rodina odcházela v noci přes zasněžené lesy nedaleko Chebu dokonce s třemi malými dětmi. Dokázali to i když přišli prakticky o všechna zavazadla podvodnými převaděči. Začínali těžce, ale dokázali všechno překonat. Byli to manželé Šamánkovi. Jejich děti jsou již babičkami a dědečky a stále mluví česky.

Jaroslav Hutka - Jarmila Moosová: Táto, řekni proč ....

A teď mi otevírá domovní dveře v jedné z historicky nejkrásnějších částí Prahy, podává mi ruku – pevný stisk, a cestou po starobylých schodech /můj bože – do třetí etáže!/ povídá cosi o fyzické kondici a směje se ...

Marie Formáčková: Helena Růžičková a její muži - Velký Jirka

V případě herečky Heleny Růžičkové není pravda, že každý člověk je nahraditelný. Ona byla takový originál, že ji pořád nikdo nenahradil, i když v lednu uplyne už šest let od její smrti. Pořád na ni vzpomínáme, pořád se nám vybavuje její smích, její tvář, její energie. Jako by tady pořád někde byla. Ovšem Helena měla své zázemí, měla své dva Jirky, kteří tvořili její svět, její zázemí a byli oba tak trochu v jejím stínu. Manžel ještě o mnoho víc než syn. A protože jsem je oba dlouho znala, ráda na ně zavzpomínám.

Jitka Vykopalová: Jak vznikala reportáž na Hradě?

Kdykoliv mi náhoda zkřížila cestu a já jsem se setkala s panem Jiřím Všetečkou, bylo to setkání usměvavých očí, plné optimismu, žertování a povídání, no a jak jinak než o fotografování, cestování a vzpomínání? Poprvé to bylo v Českém centru ve Stockholmu při vernisáži výstavy Pražský chodec v roce 2006, naposledy v dubnu t.r., kdy jsem se dozvěděla o připravované prestižní výstavě u příležitosti jeho významného životního jubilea, a myšlenka o reportáži pro Pozitivní noviny přišla na svět.

Ivo Fencl: Fenomén Zdeňka Buriana

"Nad Old Surehandem jsem se smál! Smál jsem se, když jsem si uvědomil, jak Burian v srdci Evropy zase jednou pobil americké umělce žijící na Dalekém Západě na jejich vlastním poli. Měli jsme pár malířů Západu, kteří s v tom vyznali. Charles Russela, Remingtona a něco málo skoro stejně dobrých. Všichni jsou mrtví. Nemůžu si vzpomenout na žádného žijícího, který by se kvalitou práce vyrovnal těmhle dvěma dílům Surehanda."

Jiří Vlastník: Deník královny harmonikářů

„Milá slečno, děkujeme Vám za Vaše laskavé účinkování na našem XI. Čaji Pražanek. Váš hudební výkon byl velmi dobrý. Obecenstvo bylo vesměs příjemně dojato a v každém směru spokojeno. Slyšeli jsme o Vás jen samou chválu.

Dobromila Lebrová: Viktorin Kornel ze Všehrd, humanista, právník, spisovatel

Už od doby Karla IV. pronikaly na naše území první ozvěny humanistického učení, které předpokládalo obrození a zdokonalení lidstva za pomocí některých poznatků z antiky. Humanistické hnutí zdůrazňovalo především lidskou důstojnost, úctu a lásku životu. K rozvinutí tohoto nového filozofického směru u nás došlo za vlády Jiřího z Poděbrad a za vlády Jagellonců.

Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O řekách a rybaření

Řeka sice furt eště čaruje, ale čím dál míň. To tenkrát, postavili jsme si na Podkově stan. Vypůjčený stan a veliký - přesto nám na nohy táhlo. A když jsme vlezli do vody, plavali jsme po proudu třeba taky čtyři kilometry a pak pěšky nazpátek. A v noci řeka šuměla a šplouchala a probouzela nás zima a ptactvo, a když náhodou svítilo slunce, dospávali jsme venku a krásně to hřálo.

Petr Pučelík: Čechoameričan Ladislav Kořán nedovolil své šťastné hvězdě utéci

Ladislav Kořán začínal za války závodně s cyklistikou, ale po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl s kolem konec, cyklistické závody Němci zakázali. Nebylo žádoucí opouštět místo trvalého pobytu. Začal tedy s běháním a byl hned úspěšný, už jako dorostenec vyhrával všechny možné závody. Byl natolik dobrý, že v roce 1944 jel na juniorské přebory protektorátu, kde se poprvé setkal s Emilem Zátopkem.

MUDr. Pavel Špatenka - Jarmila Moosová: Stačí se otevřít …

Jiné setkání ve mně vzbudilo zvědavost: Ráda bych bývala věděla, jaký asi je člověk, který dokáže s nadhledem moderovat celovečerní koncert. A že mě k tomu všemu nad jiné zajímá hudba a psychologie, není divu ...

Ivan Rössler: Hm, hm, ach ty jsi úžasná...

2. září 2009 to bude bez jednoho roku dvacet let, kdy do hudebního nebe odešel skladatel, kterého jsem měl obzvlášť rád. Sedával, nenápadný a tichý, v jedné z mnoha malinkých kanceláří nakladatelství Panton. Rád jsem si s ním povída,l a tak jsem jednoho dne pár jeho vzpomínek zachytil. Byl to autor mnoha úžasných písniček a jedna z nich měla prazvláštní osud, ale nepředbíhejme.