Publicistika – Co je psáno...
Ivo Fencl: Čtvrtek není jen den týdne
Čtvrtek není jen čtvrtý den v týdnu (a v Anglii ten pátý), je to i příjmení možná nejslavnějšího českého spisovatele pro děti. Pravda, dnes bývá i poukazováno, že Čtvrtek (vlastním jménem Cafourek) vyšel při psaní Rumcajse z klišé o "zlé" šlechtě a zlých Rakušácích. Ještě jiní jsou zase ochotni postavu řáholeckého (Řáholec byl ovšem imaginární les u Jičína) loupežníka brát až co symbol "českého přikrádání vprostřed komunistické rezervace", ale víte, já bych se na to koukl pozitivněji...
Dobromila Lebrová: Václav Beneš Třebízský, spisovatel a kněz
Spisovatel historických děl - Václav Beneš Třebízský - je od některých literárních historiků a kritiků, především Arneho Nováka (1880 - 1939), srovnáván s dalším spisovatelem historických románů a povídek - Aloisem Jiráskem (1851 - 1930). Je zdůrazňováno, že ryzí vlastenectví Třebízského je tendenčně sentimentální, především u jeho děl z pobělohorské doby.
Jaroslav Volf: Pocta H. Ch. Andersenovi
„Roku 1805 - v městě Odense - v ubohém pokojíku žili mladí novomanželé, zamilovaní do sebe až za kraj světa. On byl jen dvaadvacetileté švícko, však povahou vskutku básníkem byl - ona byla jen o málo starší, neznala ani život ani svět a jediným jejím majetkem bylo ryzí srdce. Manžel teprve nedávno stal se z tovaryše mistrem a vlastníma rukama zhotovil si jak vybavení pro dílničku tak i svatební jejich lože.
Ivan Rössler: Nevtíravý zpěvák Pavel Bobek
Kdybych měl hledat synonymum, které by nejpřesněji definovalo Pavla Bobka jako člověka, pak bych asi zvolil přídavné jméno „nevtíravý“. A kdybych zase chtěl zpětně hledat argumenty, jimiž bych svoji emotivní definici podpořil, pak bych asi tvrdil, že nevtíravost Pavla Bobka se projevuje nejen v jeho celkové osobnosti, ale v každé jeho části zvlášť.
Petr Janda - Jitka Vykopalová: Olympic, hvězdy bez hvězdných manýrů (2/2)
... ta muzika v té době vznikla, to byl převrat, to byla revoluce, to bylo revoluční myšlení v muzice, tenkrát kytara byla nástroj pro čundráky a pro nějaké zoufalce, pro hospodské povaleče, to nebyl počestný nástroj jako housle nebo klavír, to byl prostě nástroj té nejspodnější vrstvy obyvatel, a najednou ta kytara se dostala úplně jinam...
Milan Richtermoc - Petra Haasová: Smutný osud autora České mše Vánoční
Neodmyslitelnou součástí českých vánoc, výrazným symbolem a zlatou perlou jejich tradic je Česká mše vánoční Hej mistře…, kterou zkomponoval prostý rožmitálský kantor a ředitel kůru ve zdejším farním kostele Povýšení sv. Kříže Jakub Jan Ryba (1765-1815).
Ivan Rössler: Pil jsem koňak s Janem Werichem
Našel jsem v té době pár kreseb Jana Wericha, které byly publikovány na obálce notových záznamy písniček V + W. Tak jsem o svém úmyslu Janu Werichovi napsal a kupodivu za krátký čas mi přišel korespondenční lístek, kde bylo napsáno: Až budete v Praze, ozvěte se. Byl jsem v té době totiž na vojně mimo Prahu. Vojenský pánbu byl milosrden, dostal jsem opušťák a v sobotu po ránu žhavím telefon. Na druhém konci nevrlý hlas. Zkouším co nejrychleji vysvětlit, oč jde. "Dobrá," zní odpověď, "tak přijeďte, ale rychle. Nemám náladu a jedu na Šumavu na ryby."
Ivo Fencl: Fantomasův otec 40 let mrtev
Marcel Allain zemřel 27. 8. 1969 ve věku 84 let. Právě on vytvořil s Pierrem Souvestrem (1874-1914) Fantomase. Ale jiného než v komediích! „Stačilo sledovat obratnost jeho pohybů, štíhlou postavu, anonymní tvář. Uhádli jste, že máte před sebou krále zločinu, neuchopitelného Fantomase,“ čtu ve sto let starém románu Ruka bez těla, jednom z třiceti dvou. „Ano, byl to on. Bezhlese šla stíny legendární bytost, ženám před ní v těle stydla krev, muži vydávající se na cestu osamělou krajinou bledli hrůzou jen při pomyšlení na setkání.“
Milan Dubský: Lenka Reinerová - Kavárna nad Prahou
Kam jen zmizely ty kavárny, přemýšlím často, když se toulám Prahou – kavárny, v nichž člověk mohl mad šákjem černé kávy /takzvaná turecká u nás díkybohu ještě nebyla k mání/ půl dne nebo třeba celý diskutovat a kout plány, leccos se dozvědět, pozorovat zajímavé lidi, někdy se s nimi seznámit, spřátelit, nebo dokonce najít velkou lásku..
Valérie Zawadská - Jarmila Moosová: Osvobodit lidskou duši
Pozitivní síla umění pro mě, to je krása. Mě nabíjí, doufám že i diváky a posluchače, a to, že jsme unavení a „vycucaní“, je daň tomuto povolání, které je nesmírně krásné. Člověk může být na dvě hodiny někým úplně jiným a tu pozitivní energii my z jeviště bezesporu předáváme do hlediště, ale zase ji odčerpáme od diváků zpátky. Já si o tom ale takto strašně nerada povídám, protože jsou to věci na hraně, a každý člověk má svoje vlastní cítění a vnímání, svůj vlastní pohled.
Jitka Vykopalová: Jiří Všetečka jubilující
Nejen zdatný „chodec“, ale i výtečný tanečník a samozřejmě uznávaný a oceňovaný fotograf. Především ale milý a usměvavý člověk se smyslem pro krásu, humor a radost ze života oslavil dne 12. října 2007 své jubileum 70 let. Pozitivní noviny přejí jubilantovi pevné zdraví, životní pohodu a ještě dlouhou tvůrčí kariéru s množstvím zajímavých a krásných fotografií pro potěchu svou, ale i pro potěchu nás, jeho obdivovatelů.
Zdeněk Hazdra: „A pak tu nejsme a stejně svítá…“
Zpěvák Karel Zich by 10. června 2009 oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic.
Zdeněk Hajný - Petr Cincibuch: Cesta ke světlu pokračuje
Ve spolupráci s panem Jiřím Zuskou jsme se v Mořském světě, který funguje na pražském Výstavišti už šestým rokem, pokusili vytvořit propojení řádu moře s řádem vesmíru. Poukázat na to, že stále platí Trismegistovo „jako nahoře, tak i dole….“. Jedná se o kompozici, která je tvořena skupinou obrazů a artefaktů z drahých kamenů, mezi nimiž převažuje ametyst, křišťál a záhněda.
Helena Procházková: Vzpomínky na Jindřicha Jindráka (1)
Vtom jsem na schodech jedoucích proti mně viděla Jindru. Díval se zamyšleně jiným směrem a mně v tom spěchu hlavou proběhla myšlenka „Mohla bych na něj zavolat, vyjet za ním nahoru a prohodit pár slov, co je u nich nového, ….ale vždyť pospíchám a Jindra má asi starosti, třeba pospíchá taky…nebudu dělat rozruch a nebudu ho zdržovat, však se brzo uvidíme. Popovídáme si příště, při další rodinné oslavě, ta bude zanedlouho.“ Tehdy jsem nevěděla, že už žádné příště nebude.