Publicistika – Co je psáno...

Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O civilizaci

Měl jsem nedávno televizní zkoušku ve Filmovém klubu a vyjel jsem autem. Je to na Národní třídě v téže pasáži, kde je Laterna magika a divadlo Za branou. Zaparkoval jsem u Národního divadla, ale takovým způsobem, že jsem stál o jedno auto za parkovacím prostorem. Prohlédl jsem postranní ulice a vida, že tu nikde zaparkovati nelze, vrátil jsem se ku svému diblíkovi a odejel jsem vpravo...

Ivan Rössler: Děti na něj pokřikují „Martine!“

S Jaroslavem Víznerem mne před mnoha lety seznámil Ondřej Suchý, díky kterému jsem také objevil Pozitivní noviny. Tehdy byl členem Divadla na Zábradlí a hrdinou dětských filmů. Dělal jsem s ním rozhovor o jeho dětství (když dětský hrdina, tak jaký byl hrdina, když byl dítě – to dá rozum). To bylo v roce 1968. Pak já šel na vojnu a on emigroval.

Josef Čermák: Husák mu koupil čtyři piva

Nijak zvlášť nespěchal, aby se k začínajícímu kmetství hlásil. Naopak: v den narozenin ujel nejméně stovku kilometrů na kole a den po narozeninách kázal v Československém baptistickém kostele, něco, co neudělal víc jak třicet let. Před šedesáti lety (narodil se 12.července 1948) sice na kole nejezdil, ale s kostelem něco společného měl: pár dní po narození byl pokřtěn ve smíchovském evangelickém kostele farářem Kučerou....

Jan Řehounek: Vynálezce těsnopisu Jean Félicité Coulon – Thévenot

Coulon Thévenot se narodil v roce 1754. Vypracoval soustavu těsnopisu, kterou přetransformoval i do ruštiny. Roku 1788 obdržel titul Sekretář tachygraf Jeho Veličenstva. V roce 1778 vydal v Paříži dílo Tachygraphie (po jeho smrti vyšlo ještě několikrát péčí jeho dcery pod názvem Semiographie). Později se stal horlivým republikánem, zapisoval jednání klubu Jakobínů pro různé časopisy.

Jaroslav Vízner: Proč se jen pokoušela změnit můj baryton na tenor…?

Samozřejmě jsem byl štěstím bez sebe. Začala se hned na to zkoušet hra „Člověk z půdy“, proto byl také konkurz zorganizován. Obsadili mě do chlapecké postavy Petra. Zpíval jsem historicky vůbec jako první interpret „Pramínek vlasů, ti ustřihnu potají, já blázen pod polštář, chci si ho dát…" Slavný "Pramínek"! Při zkouškách jsem postupně poznával další kolegy, Ferdinanda Havlíka, Marii Poslušnou, Pavlínu Filipovskou, Renatu Tůmovou, Miloše Kopeckého, Rosťu Černého, Karla Štědrého, Waldemara Matušku …, když třeba vešel na jeviště Waldemar a začal zpívat, říkal jsem si co tam vlastně dělám?

Dáša Cortésová: Jaká byla Helena Loubalová (7)

Na turné po bývalém SSSR jsem byla společně s orchestrem Ladislava Bezubky a mezi sólisty nemohla chybět Helena Loubalová. Prožila jsem s Helenkou dva měsíce na cestách. Ona byla krásná žena a velmi příjemná kolegyně. Její pěvecký repertoár byl od operety, šansonu až po taneční písně. Navíc byla i dobrá herečka.

Jiří Vlastník: S Kristýnkou mezi Vikingy - Richard Adam

Do země věčně zelených lesů jsem měl vlastně vycestovat již v sedmdesátých letech a po studiích zde pět let pracovat v továrně na severu Švédska. Do Stockholmu jsem se ale dostal až v roce 1999 a objevil pro sebe jedno z nejpozoruhodnějších měst Evropy. Žije tu i několik tisíc našich krajanů. Také Rosetta Bengtssonová se narodila v Čechách.

Milan Dubský: Tolstoj české karikatury

Je podivuhodné, jak člověk s tak jemným a citlivým srdcem dokáže vytvářet tak krutě pravdivý a přitom úsměvný humor. Paleta jeho tvorby je široká. Rozdává svými kresbami šlehy do všech oblastí lidské činnosti. Neuniká mu lidské sobectví, mamon, závist, hloupost a blbost lidského jednání a jeho nositelů, pomyslná sláva, nafoukanost, povýšenectví, prodejný sex, zkrátka člověčí slabůstky, hříchy, prohřešky i zlo, jež je pácháno na sousedech, bližních, ale také zlo, jež často pácháme sami na sobě.

Miroslav Ondříček: FANDÍM SLAVII A MĚNIT NEBUDU!

Chci-li hovořit o svém vztahu k fotbalu, musím začít u dědečka. Byl velkým fandou Slavie a pochopitelně Viktorie Žižkov. To nějak tak patřilo u nás na Žižkové k sobě. Trávil jsem s ním na fotbale nedělní dopoledne a odpoledne, on se díval a já si maloval do škváry nějaké hlouposti. Dopoledne se hrávaly zápasy na Viktorce a odpoledne na Slavii.

Stanislav Háber: Bondy skúma Buddhove zákony

Dymil ako starý indiánsky náčelník. Jednu cigaretu za druhou. Pokyvoval pritom svojou bielou bradou a miestami sa "uchechtával" na tom, čo hovoril. Zbyněk Fišer alebo ako ho skôr poznali na tomto svete Egon Bondy na veľkonočný pondelok 9. apríla zavrel svoje oči. Teraz opäť v praxi skúma vlastné predchádzajúce zistenia. Ako je to s Buddhovými najsvätejšími pravdami, o ktorých vedel on taký presvedčený marxista zápalisto nielen rozprávať, ale najmä písať.

Daisy Zdislava Waldstein - Martina Pfeffer: Za každého mají hovořit hlavně činy

Každý den potkáváme na ulici, v parku, při nákupech různé typy lidí, o kterých vlastně nic nevíme. Můžeme je soudit podle vzhledu, chování či mluvy. Ale ne každý den máme možnost setkat se s osobností, která v nás zanechá krásný hřejivý pocit

Ivan Rössler: Aradekor nad pianem

Někdy v roce 1977 jsem volal výtvarnici Běle Suché, že bych s ní rád udělal rozhovor pro jeden hudební časopis. Ačkoliv v té době byla Běla Suchá jako manželka Jiřího Suchého spjata se Semaforem i jako výtvarnice, slíbil jsem jí, že o hudbě a o Semaforu hovořit nebudeme. Běla Suchá tehdy zcela propadala aradecoru, což je jeden ze dvou českých patentů (druhý je artprotis) a jedná se o netkaný textil.

Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté! (7)

„Mezi nebem a zemí“ - tak bývalo oznamováno vystoupení provazochodeckých skupin. Rytiny na starých řeckých vázách nám připomínají, že tato artistická disciplína se provozovala již před naším letopočtem. První písemné zprávy o provazochodcích máme však teprve z konce 15. století.

Posezení s panem fotografem

Člověk si to nechce přiznat, a také na to nemá určitě v uspěchaném 21. století čas, že lidi už v čase pravěku při pobytu v jeskyních a na stromech začali žít v dobrém vztahu jako vůbec s prvním zvířetem, kterým byl pes. On je totiž dokázal svým štěkotem varovat před blížícím se nebezpečím a pak také po lidech dojídal, co po nich ještě zbylo na kosti, řekněme, že třeba i od mamuta…