Ivan Rössler: Aradekor nad pianem
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
 Někdy v roce 1977 jsem volal výtvarnici Běle Suché, že bych s ní rád udělal rozhovor pro jeden hudební časopis. Ačkoliv v té době byla Běla Suchá jako manželka Jiřího Suchého spjata se Semaforem i jako výtvarnice, slíbil jsem jí, že o hudbě a o Semaforu hovořit nebudeme. Běla Suchá tehdy zcela propadala aradecoru, což je jeden ze dvou českých patentů (druhý je artprotis) a jedná se o netkaný textil. Aradecor má výhodu, že kromě dvourozměrných prací lze touto technikou vytvářet i práce trojrozměrné. Běle Suché jsem svůj slib splnil, o hudbě jsme si nepovídali, jenom bych mohl malinko propašovat alespoň ten fakt, že jeden z aradecorů Běly Suché visel v hale nad pianem (a možná ještě visí) a má varovný nápis: Ať to na vás nespadne. Jak se Běla Suchá k aradecoru dostala? Vystudovala UMPRUM a pět let pracovala v propagační tvorbě. Pak dělala kostýmy, plakáty a scény pro divadlo Semafor. Ale nechme Bělu, ať nám to dopoví sama: "Jeden čas jsem si hrála s gobelíny, ale hledala jsem techniku, která by mi umožnila realizovat představy poněkud rychlejším tempem, až jsem se zcela náhodou dostala k aradecoru. Kdybych měla porovnat rozdíl mezi tkaním a aradecorem z mého hlediska, pak mi na tkaní vadilo, že stírá rukopis, kdežto na aradecoru se autor pozná i podle detailu. Skoro by se dal aradecor přirovnat jako technika k malířství, ovšem s použitím netradičního materiálu. Kromě toho se aradecor dá s úspěchem dotvářet výšivkou, aplikacemi či dokonce aplikací kůže s malbou na tuto kůži." Práce Běly Suché nemají jen komorní charakter a neslouží jen ke zpříjemňování interiéru, i když v této funkci nacházejí své těžiště, ale mohou být pojednány i monumentálně, což dokazuje například i opona, která byla tvořena pro náš zastupitelský úřad ve Stockholmu. Když ji Běla Suchá po dokončení chtěla vidět v celku, musela ji nechat zavěsit na zeď Ledeburské zahrady. Viděl jsem dokonce několik aradecorů zavěšených na stromech a divil jsem se, že nevznikla nová móda: výzdoba ovocných zahrádek. Už slyším, jak mi paní Nováková, která má chalupu vedle nás, šeptá: "Poslyšte, to je šílený hit, aradecor na švestce, včera jsme ho tam pověsili..." A já přimhouřím očí a dám to paní Novákové spolknout: "Na švestce? Aradecor se věší pouze na broskvoně, pokud ovšem nemáte palmu." Ale vraťme se do reality. Trojrozměrnost, textil... okamžitě se vybavuje plyšový medvídek. Spatřím-li ovšem plastiku "Žlutá kontemplace," která vypodobňuje děvče léčící se žloutenku jógou, pak musím konstatovat, že Běla Suchá posunula lidstvo od plyšových medvídků hodně kupředu. Ale hravost v tom zůstala. "Já jsem hravý člověk," potvrzuje Běla Suchá. Osobní dotek s věcí u mne hraje velkou roli. Děti, i když si to nemohou vzít do postele či žmoulat to, mají trojrozměrné objekty raději než papírový obrázek. Textil je teplý materiál a snad proto má u dětí takovou oblibu." Inspirace? "Myslím si, že nejdůležitější je poctivé řemeslo, to, jestli se k němu přidá o něco víc, se ukáže časem. Nejdřív je potřeba to udělat tak, aby byl respektován materiál, případně prostor, kde bude věc umístěna a pocit člověka, který se na ni bude nejčastěji dívat." Krása? "Neumím krásu vnímat v tom pravém smyslu v estetických normách. Dokonce mě ani ty prudce estetizující věci obvykle moc nenadchnou. Umění mě musí něčím provokovat, musí mít vnitřní sílu a vést se mnou dialog. A to se netýká jen věcí, ale i lidí." Dokonalost? "Umění by bylo dokonalé, kdyby bylo anonymní. Aspoň by odpadlo to, že se z něho často dělá živnost. V módě je Hailey, tak všichni čtou Haileyho. Nejsprávnější je to ve vědě, ta nepodléhá módě a je podmíněna vývojem. V umění jsou dvě cesty: buď se dělá komerce pro peníze anebo si umělec tvoří pro dobrý pocit a za to málokdy něco dostane." A co je nejdůležitější? "Aby se člověk dokázal obklopovat věcmi, které má rád. Bez ohledu na módu. Umění samo o sobě je hrozně pusté a prázdné, nenajde-li člověka, který by k němu měl vztah. Když si babička na zeď nechá udělat váleček a ne módní vybílenou stěnu, a je šťastná, pak je to dobře. Proč se trápit módou, ke které nám chybí vztah jenom proto, abychom nebyli v očích druhých směšní. A přitom jsme dvojnásob směšní právě oním strachem před směšností. Navíc nám uniká, že stále častěji zaměňujeme styl za uniformitu." |
Foto © archiv Ondřeje Suchého
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 08. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
Milan Markovič |
 |
Josef Fousek |
 |
Ivan Kraus |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Jan Krůta |
 |
Blanka Kubešová |