Vladislav Neužil: Babeta
Petr s Evženem se vraceli ze služební cesty po Dé jedničce z Brna do Prahy. Na rádiu měli naladěnou oblíbenou stanici, a tak jim cesta příjemně ubíhala. Občas někdo z nich pronesl nějakou poznámku, na kterou nebylo nutno reagovat. Znali se dlouho a rádi jezdili na služební cesty spolu. Nepatřili mezi typy lidí, kteří musí ustavičně něco vykládat, řešit, nebo jen zbytečně tlachat, ale rádi vzpomínali na různé příhody, dá se říct i lumpárny, které spolu prováděli.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (2)
Příští den cestou do Varšavy seděla ve vlaku i moje žena Ela. Při jeho průjezdu nad Vislou jsem jí ukázal místo plánovaného startu a cíl. Pohled z mostu na zkalenou a širokou Vislu nebyl příjemný ani pro mne. Voda se bláznivě drala korytem a na mnoha místech byly vidět mohutné víry. A tady za pár dní poplavu. To jsem si vymyslel věc...Co se dá dělat, couvnout už nemohu.
Eva Vlachová: Koridory nad námi
Tak už je to zase tady. Nový letopočet s sebou nepřináší jen mnohá předsevzetí, nové kalendáře a diáře, ale také nová proroctví o budoucnosti lidstva. Proroci a vědmy mají žně. Jistě již před nástupem nového letopočtu důkladně prozkoumali postavení hvězd, věnovali bezesné noci přípravě horoskopů a kazili si zrak při pohledu do křišťálové koule.
Eva Rydrychová: Listonoška
„Samá ženská! Nevím, jestli to bude dělat dobrotu, pracovat mezi tolika ženskýma… No uvidíme...“ řekla jsem si. Vzápětí se mé obavy obrátily jinam! K podpisu mi bylo předloženo mnoho lejster… a příkazů mi bylo dáno tolik, že nechápu, jak je mohla stačit vychrlit jen jedna ústa…snad jedině pusa ženská tohle zvládne!
Snehulienka / Len treba vedieť, ako na to
Kde bolo, tam bolo, kde sa podniky tunelovali a nebankové subjekty krachovali, žila jedna železná lady. Keďže okreKde bolo, tam bolo, kde sa podniky tunelovali a nebankové subjekty krachovali, žila jedna železná lady. Keďže okrem peňazí jej najviac záležalo na imidži, často navštevovala plastického chirurga a www bodka stránky, aby sa z nich dozvedela, či ešte stále patrí k špičke svetového modelingu.
Stanislav Moc: In vino veritas (3)
V jedenáct mně dělníci přinesli vzorky vín, do kterých namíchali, co jsem jim v devět vypočítal. Znovu jsem udělal rozbory, a pokud bylo všechno v pořádku, dal jsem pokyn, aby se vína stočila do lahví. Pokud ne, museli znovu něco přidat a další dvě hodiny to vmíchávat do tanku. Odpoledne jsem ještě jednou dostal vzorky, ale jinak bylo odpoledne moje. Nudil jsem se.
Milan Markovič: Je to vo hviezdach
No a máme po oslavách. Doteraz mi nedošlo, či sme oslavovali príchod nového roku alebo odchod toho predošlého, ale to asi nie je dôležité. Keď nám už nehrozí nejaký ten primát vo futbale či v hokeji, treba sa aj tej slamky chytiť. No a Silvester je istota! A prelom zároveň. Istá medza, o ktorú sa kdečo zachytí. Napríklad taká vízia do budúcnosti. Aký to bude rok? Prajný, skúpy? Bude veselo a či len cez slzy sa pousmejeme? Zbohatneme, alebo len-len vyžijeme?
Sloupky Jiřího Menzela (32)
Zvykli jsme si na výstavách a galeriích vidět podivuhodné věci. Plátna, v záchvatu šílenství jen tak pocákaná, hromady železného šrotu, artefakty složené ze zvířecích vnitřností a podobně. Umělecké dílo už nemusí být výsledkem zápasu o tvar. Bývá spíše výsledkem umění přesvědčit diváka, že jakýkoli nesouhlas, nepřijetí, neporozumění, by bylo projevem kulturního barbarství.
Jan Jurek: Rodné město
Dominantou města je velká továrna. Pracuje v ní jeho otec a stejně tak i většina otců chlapců, s nimiž se stýká. Komíny se tyčí vysoko k nebi a téměř každý večer z nich jde hustý tmavý kouř. Kolikrát si přeje, aby ta továrna lehla popelem, aby ji někdo srovnal se zemí a na tom místě ten někdo vybudoval cyklistickou dráhu nebo cokoliv, z čeho by i on sám něco měl.
Čerti kolem mlejna / Když odešel, napadl bílý sníh / Veselé Vánoce pana doktora
Slezl z vrby a posadil se do trávy, kde napřed vyhradil místo vyděšenému mlynářovi. Dlouho s ním rozprávěl, fajfku nacpal snad třikrát. A slíbil mu pomoc. Ne za dušičku. Jen tak, protože neměl rád smutné oči mlynářky a scházel mu ...
Dárek / Zimní čarování
Moje máma čeká miminko. Jak se to pozná? Celá rozkvetla a oči jí tak krásně září. Přestala pít kávu. A kupuje džusy a pomeranče a zeleninu. Že prý je tam hodně vitamínů a miminko je potřebuje. Máma má čím dál větší bříško.
Divoká dvojčata
Prvotní rána nezůstala jedináčkem. Zatímco pan nakladatel rozvíjel strategický plán vydání mé první knihy, já jsem vzpomínala na nějakou příhodnou modlitbu, kterou bych ta dvě tornáda na dálku uspala. Tak se stalo, že jsem si nebyla jistá, jestli pan nakladatel právě řekl, že „vydání knihy je proces náročný“, anebo že „je alergický na kočky“. Po čtvrté ráně a sérii škrábavých zvuků, které maminka mlčky doprovodila sepnutím rukou a tichou vzpomínkou na nově polstrovaná křesla, se náš host tázavě ohlédl ke dveřím.
Drobná srdečně adventní
Bylo to v noci. V hluboké prosincové noci před mnoha lety. Ležel jsem doma v posteli. Zničehonic jsem se tehdy probudil, aniž bych sebeméně tušil, co se kolem mě děje. Dva dny předtím jsem se setkal s jedním svým známým - výtvarníkem
Egon Wiener: Mám rád všechna zvířata, raději snad ta chlupatá
Mám rád zvířata s dost podstatnými výhradami. Dovedu si to zdůvodnit pádnými argumenty. Jsou inteligentní a ve vztahu se mnou mi to dávají najevo. Od malička. Jsem o něco starší. V kleci mám andulku. Učím ji mluvit. Nemluví. Učím ji cizí řeči. Ve škole se učíme rusky. „Spasíba - děkuji,“ řvu na nebohou andulku už měsíc, ráno, večer, když přijdu ze školy. Nic. Andulka je němá a pravděpodobně od narození i hluchá. Už si nevím rady. Přizval jsem na konzultaci strýčka Valtra, tehdy začínajícího odborníka na příbuzenské žluté kanáry, ale nic.