Dárek / Zimní čarování

Rubrika: Literatura – Pohlazení

Moje máma čeká miminko. Jak se to pozná? Celá rozkvetla a oči jí tak krásně září. Přestala pít kávu. A kupuje džusy a pomeranče a zeleninu. Že prý je tam hodně vitamínů a miminko je potřebuje.

·        

Máma má čím dál větší bříško. A v ní roste můj bráška nebo sestřička. Je mi to divné a trochu k smíchu. Máma má v sobě strom a na něm roste další člen naší rodiny.

·        

Včera mi maminka dovolila, abych jí sáhl na bříško. Nejdřív jsem se styděl, ale pak jsem to zkusil. Páni - tam uvnitř se něco hýbalo. To něco bylo živé. Maminka říkala - to bude asi kluk, fotbalista - už teď pěkně kope. No, to bych byl vážně rád. Já totiž fotbal miluji. Pěkně brášku naučím kličky a parádičky a mířit přesně do brány.

·        

Máma teď nenosí tašky s nákupem, to všechno obstarává táta. Když jdeme po ulici, máma se vždycky zastaví u výlohy s věcmi pro mrňata. Všechno je tam takové maličké a nazdobené, samá kraječka a volánky. Máma se u toho usmívá, ale mě to moc nebaví. Nenápadně se přesunuji k obchodu s koly. To je paráda ! Nejhezčí je stříbrné horské kolo, co stojí úplně vpravo. No jo, ale když budeme mít miminko, tak budu muset s kolem počkat. Říkal táta. Že mimina potřebují spoustu věcí - kočárek, postýlku, vaničku, plínky, oblečení a hračky. Co se dá dělat. Tak s tím kolem ještě počkám...

·        

Kluci a holky, tak už se nám to narodilo! Máma přijela z porodnice s mým mrňavým bráškou na Štědrý den. Dostali jsme celá rodina živý dárek. Brácha pořád brečí a musí každou chvilku pít od mámy mléko. I v noci. Ale jen co povyroste, začnu ho trénovat a udělám z něj buď brankáře nebo středního útočníka.

Já jsem dal bráškovi taky dárek, i když z toho ještě nemá rozum - koupil jsem mu modrý kartáček na zuby a přidal ho k těm ostatním - už tam jsou čtyři.

 

A představte si! To nádherné stříbrné kolo, co jsem si tak přál, jsem k Vánocům dostal.

Teď jsem ten nejšťastnější kluk na světě - mám nové kolo a ještě k tomu úplně nového brášku!


ZIMNÍ ČAROVÁNÍ

 

To se každý podiví,

jakou barvu namíchám,

napíšu pak pro lidi

slovo, které dobře znám.

 

Zlatou vezmu z lesku svíček,

černou z noční oblohy,

k tomu stříbro od hvězdiček,

stín, co leží pod schody.

 

           Bílou z vloček (trochu zebou),         

červeň z mísy jablíček,

ořechy mi dají hnědou,

prskavky pár jiskřiček.

 

Tmavou zeleň z borovice

- stojí doma v předsíni,

lesní vůni - radši více,

štěstí z kapří šupiny.

 

Skoro ani nedýchám

- k tichu lesů, které spí,

opatrně přimíchám

dárky s velkým Tajemstvím.

 

Nakonec tam přidám sladkou

pusu mámy před spaním,

co je tečkou za pohádkou

- a tátův čas na hraní.

 

Už je barva hotová -

Jaká je? No - duhová.

 

V lese, kde je čerstvý sníh,

maluji zas po roce

k stopám tlapek zaječích

jedno slovo - VÁNOCE.

 

 

 

 

foto © Jiří Heller

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 12. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.